ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1403.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1403/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce A. J., proti žalovanému Zemědělskému družstvu R., o 115.779 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 1101/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27.2.2001, čj. 16 Co 682/97-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 5.542 Kč k rukám jeho právní zástupkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 8.7.1997, čj. 5 C 1101/96-35, zamítl návrh žalobce, který se domáhal na žalovaném zaplacení částky 115. 779 Kč s 16% úrokem ode dne 20.2.1993 do zaplacení. Svůj nárok na náhradu za znehodnocenou stavbu - dřevěnou kolnu žalobce dovozoval ze zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o půdě“).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27.2.2001, čj. 16 Co 682/97-51, shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobce není oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o půdě, protože oprávněné osoby, které jedině mohou požádat o náhradu, jež je předmětem žaloby, tj.rodiče žalobce, dosud žijí. Pokud nárok uplatnil žalobce z titulu právního nástupce dosud žijících oprávněných osob, musel v daném případě odvolací soud konstatovat nedostatek jeho aktivní legitimace a z tohoto důvodu žalobu zamítnout; aktivní legitimace žalobce k podání předmětné žaloby nevyplývá ani z ustanovení §33a odst. 1 zákona o půdě, který upravuje smluvní převody pohledávek z oprávněných osob na jiné osoby.
Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 23.3.2001, napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, a jehož důvody spatřuje v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) OSŘ (z kontextu přitom vyplývá, že má na mysli ustanovení OSŘ účinná od 1.1.2001). Odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení věci při řešení přípustnosti vstupu vedlejších účastníků - jeho rodičů a manželky do řízení, a to především s ohledem na předmět sporu. Podle žalobce se odvolací soud nesprávně vypořádal i s posouzením jeho aktivní legitimace, když se vůbec nezabýval právní úpravou uvedenou v ustanovení §23 odst.1 zákona o půdě. V této souvislosti poukazuje dále na nálezy Ústavního soudu např. sp. zn. IV.ÚS 36/97, IV. ÚS 435/98, I. ÚS 140/96 a rovněž na kupní a darovací smlouvy založené ve spise ze dne 20.6.1975, sepsané formou notářského zápisu čj. 1 NZ 447/75, 1 N 415/75. Navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaný se vyjádřil k dovolání podáním ze dne 4.7.2001, v němž odkazuje na své vyjádření k žalobě i k podanému odvolání. Má zato, že soudy obou stupňů posoudily věc správně a jasně, dokonce nad rámec své povinnosti poučili žalobce o jeho právech a povinnostech. Navrhl potvrzení rozhodnutí odvolacího soudu a žádá náhradu nákladů právního zastoupení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále též jen „OSŘ\").
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.
V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000), které se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení o lhůtě k podání dovolání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23.3.2001, a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 23.4.2001. Dovolání proti tomuto rozsudku, datované dnem 17.5.2001 bylo podáno osobně u soudu dne 18.5.2001, tedy zjevně opožděně. Nezbylo proto, než je odmítnout jako opožděné podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ.
Dovolatel procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, a je proto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 OSŘ ( ve znění platném do 31.12.2000), povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení, spočívající v jednom úkonu právního zastoupení. Podle ustanovení §3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí sazba odměny při jednom úkonu polovinu z částky 21.867 Kč, tedy 10.933 Kč; tato částka je pak snížena na polovinu v důsledku toho, že dovolací řízení bylo odmítnuto ( §14, §15, §18 téže vyhlášky). K výsledné odměně v částce 5.467 Kč je připočten paušální poplatek ve výši 75 Kč, stanovený advokátním tarifem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8.listopadu 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu