ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1513.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1513/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Milana Pokorného, CSc. v právní věci žalobce A. – t. t., spol. s r.o. proti žalovaným 1. V. Ch., zastoupenému advokátkou, 2. S., spol. s.r.o., vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp.zn. 13 C 294/98, o zaplacení částky 18 131,50 Kč s přísl., o dovolání žalovaného 1/ proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.4.2001, čj. 15 Co 833/2000-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 14.7.2000, čj. 13 C 294/98-67, zavázal žalované 1/, 2/ k povinnosti zaplatit žalobci částku 18 131,50 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 5.6.1997 do zaplacení a na nákladech řízení částku 5 470,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného. Návrh, aby byli žalovaní zavázáni k povinnosti zaplatit žalobci částku 18 131,50 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 5.6.1997 do zaplacení společně a nerozdílně, zamítl.
K odvolání žalovaného ad l/ toliko do výroku, kterým byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 18 131,50 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 5.6.1997 do zaplacení, v němž namítal nedostatek pasívní legitimace, Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23.4.2001, čj. l5 Co 833/2000-97, pod I. rozsudek okresního soudu ve výroku ve vztahu k žalovanému ad 1/ v části týkající se 19 % úroku od 5.6.l997 do l4.l0.1998 z částky l5 375,- Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Pod II. ohledně povinnosti žalovaného ad l) zaplatit žalobci částku 18 131,50 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 5.6.12997 do l4.l0.1998 v částce 2 756,50 Kč a od l5.10.l998 do zaplacení z částky
l8 l3l,50 Kč a v části týkající nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a pod III. zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku l 300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný ad l/ dovolání do potvrzujícího výroku pod II. a do výroku o nákladech řízení pod III., v němž přípustnost dovozoval s odkazem na ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. a co do důvodnosti odkazoval na ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., tj. nesprávné právní posouzení v otázce pasívní legitimace dovolatele za situace, kdy jeho ručitelný závazek nebyl splatný.
Podle bodu 17. hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. o.s.ř. ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001. Dále jen „o.s.ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §136 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně je dovolání přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nebo §239 odst. 1 a 2 o.s.ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ v této věci nejde, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. To se však v dané věci nestalo.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné tehdy, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ani tato situace v řízení nenastala, neboť návrh na připuštění dovolání nebyl učiněn.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné též tehdy, trpí-li řízení některou z vad taxativně vyjmenovaných v §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel však takovou vadu řízení netvrdil a dovolací soud ji nezjistil.
Nejvyšší soud z důvodů shora uvedených podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání žalovaného ad l/ jako nepřípustné odmítl.
Stejně tak bylo odmítnuto i dovolání žalovaného ad l/ do výroku o nákladech řízení, který má povahu usnesení, a to za použití ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4; §224 odst. 1; §151 odst. 1; §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. září 2001
JUDr. Iva B r o ž o v á , v.r.
předsedkyně senátu