ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1527.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1527/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Bytového družstva T., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) A. F. a 2) A. F., oběma zastoupeným advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, pod sp. zn. 14 C 150/96, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001, č. j. 62 Co 109/2001-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 1.075,- Kč na účet advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 21. 6. 1996 u Obvodního soudu pro Prahu 9 domáhal se žalobce vydání rozsudku ukládajícího žalovaným povinnost vyklizení bytu blíže popsanému v petitu žaloby. Podle zjištění žalobce nepřešlo na žalované právo nájmu po předchozím nájemci, který zemřel, neboť s ním nežili ve společné domácnosti alespoň po dobu tří let před jeho smrtí.
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 3. 1999 , č. j. 14 C 150/96-50, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 8. 1999, č. j. 14 Co 338/99-66, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Učinil tak z důvodu nepřezkoumatelnosti a přikázal doplnění dokazování.
Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 25. 5. 2000, č. j. 14 C 150/96-92, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 23.1. 2001, č. j. 14 C 150/96-110, uložil žalovaným povinnost vyklidit předmětný byt, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Uzavřel, že žalovaným se nepodařilo prokázat, že by se zemřelým nájemcem vedli společnou domácnost podle §706 odst. 1, věta druhá obč. zák., a to po dobu alespoň tří let před jeho smrtí.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 3. 2001, č. j. 62 Co 109/2001-115, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Převzal skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že na žalované nepřešlo podle §706 odst. 1 věta druhá obč. zák. právo nájmu předmětného bytu, neboť neprokázali svá tvrzení o naplnění zákonných podmínek pro přechod tohoto práva.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dne 11. 6. 2001 dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. Tvrdili existenci dovolacích důvodů podle §241 odst. 1, 2 písm. c), d) o.s.ř. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno za účinnosti dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000. Odkaz dovolatelů na ustanovení §241 odst. 1, 2 písm. c), d) o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 je tak nepřípadný.
S přihlédnutím k právní úpravě účinné do 31. 12. 2000 pak ovšem bylo třeba dospět k závěru, že dovolání v této věci není přípustné.
Z obsahu spisu se nenabízí závěr - a ostatně to dovolatelé ani netvrdí - že by řízení bylo postiženo některou z vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. (důvody zmatečnosti), jejichž existence by zakládala nejen přípustnost dovolání, ale současně i existenci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Přípustnost dovolání v této věci však není dána ani s přihlédnutím k ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., nebo v §239 odst. l a 2 o.s.ř.
Podle §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže odvolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, obsahující závazný právní názor, a aniž připustil proti svému rozhodnutí dovolání, přičemž žalovaní návrh na vyslovení přípustnosti dovolání v odvolacím řízení neučinili. Ani odvolací soud nezaložil přípustnost dovolání proti svému rozsudku výrokem svého rozsudku podle §239 odst. 1 o.s.ř.
Přípustnost dovolání tak v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu. Dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b) odst. 4 o.s.ř. za použití §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání námitek v dovolání uvedených.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243 b odst. 4 o.s.ř. za použití §221 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní, jsou proto povinni uhradit žalobci náklady dovolacího řízení spočívající v odměně právní služby za sepis vyjádření k dovolání za jeden úkon částku 1000 Kč a režijní paušál 75,- Kč - §6 odst. 1, §7, §9 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k), §12 odst. 4, §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), celkem tedy částku 1.075,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. září 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu