ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1543.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1543/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání 1. M. Š., 2. A. Š., 3. L. M., 4. A. M., 5. G. M., 6. L. H., 7. S. N., 8. S. K., 9. B. N., 10. R. N., 11. M. P., 12. Ing. M. H., 13. M. Z., 14. M. P., 15. S. H., 16. Q. H., 17. V. K., 18. Ing. J. Č., zastoupených JUDr. A. J., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře z 30.4.2001, sp.zn. 15 Co 250/2001,vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp.zn. 1 C 489/99 (žalobců Z. N., zastoupeného Ing. P. P., a M. Š., A. Š., L. H., S. N., S. K., B. N., R. N., M. P., Ing. M. H., M. Z., M. P., S. H., Q. H., Ing. V. Č., V. K. a Ing. J. Č., zastoupených advokátem, proti žalovanému Městu Č., o uzavření dohody o vydání věcí), takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
V řízení o žalobě žalobců, v němž došlo již k vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolacího soudu i dovolacího soudu, přikročil Okresní soud v Pelhřimově k vydání usnesení z 29.12.2000, čj. 1 C 489/99-115, jímž vyzval žalobce k odstranění vad podání - žaloby o uzavření dohody o vydání nemovitostí. Vydání tohoto usnesení bylo odůvodněno tím, že toto podání je nesprávné, „neboť petit žaloby není dostatečně určitý a přesný„. V uvedeném usnesení bylo dále uvedeno, že „doplnění podání je nutno provést tak, aby z petitu žaloby vyplynuly podíly, v nichž by měly být věci žalobcům vydány; požadují-li žalobci vydání částí věcí - parcely, která je označena parcelním číslem, musí být v petitu žaloby část pozemku buď označena parcelním číslem s pomocí údajů z připojeného geometrického plánu nebo identifikována jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká„. V usnesení bylo obsaženo i poučení, že „doplnění podání je třeba učinit do 30 dnů po obdržení této výzvy, jinak může být řízení zastaveno podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu.
Toto usnesení bylo doručeno žalobci Z. N. k rukám jeho zástupce na základě plné moci - Ing. P. P. dne 9.12.2000 a ostatním žalobcům k rukám advokáta, který je v řízení zastupoval, dne 4.1.2001.
Poté vydal Okresní soud v Pelhřimově usnesení z 22.2.2001, čj. 1 C 489/99-120, jímž rozhodl, že „žaloba se odmítá„. Rozhodl také, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání všech žalobců (s výjimkou žalobce Z. N., který odvolání nepodal) proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně z 22.2.2001 rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře usnesením z 30.4.2001, sp.zn. 15 Co 280/2001. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o odmítnutí žaloby žalobců (s výjimkou žaloby žalobce Z. N.) a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi těmito žalobci a žalovaným. Usnesení soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o žalobě žalobce Z. N. a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi tímto žalobcem a žalovaným, zůstalo pro nepodání odvolání nedotčeno. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci (s výjimkou žalobce Z. N.) a žalovaným, pokud šlo o náklady odvolacího řízení.
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo zejména uvedeno „že žaloba byla odmítnuta po předchozím postupu soudu prvního stupně, s nímž lze souhlasit (a to včetně poučení uvedeného usnesení soudu prvního stupně z 29.12.2000), takže je výrok odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby správný. V poučení uvedeném na konci usnesení odvolacího soudu bylo vysloveno, že proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který v řízení zastupoval všechny žalobce (s výjimkou žalobce Z. N.), dne 31.5.2001. Tímto dnem nabylo usnesení odvolacího soudu právní moci. Dovolání ze strany uvedených žalobců (s výjimkou žalobce Z. N.) bylo podáno u Okresního soudu v Pelhřimově dne 1.8.2001.
Dovolatelé ve svém dovolání navrhovali, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, případně i usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovali dovolatelé na ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.); jako dovolací důvody uplatňovali dovolatelé, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ve svém dovolání poukazovali dovolatelé na to, že soud prvního stupně v usnesení z 29.12.2000 poučil žalobce o možnosti zastavení řízení. Usnesením téhož soudu z 22.2.2001 však došlo k odmítnutí žaloby. O možnosti odmítnutí žaloby však žalobci nebyli poučeni; poučení soudu o možnosti zastavení řízení nelze považovat za poučení o možnosti odmítnout žalobu. Dovolatelé také setrvávali na svém názoru, že vady jejich žaloby nemají vliv na možnost pokračování v řízení.
Při posuzování tohoto dovolání postupoval dovolací soud podle ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
V bodu 15 hlavy první dvanácté části zákona č. 30/2000 Sb. je také odvolacímu soudu uloženo projednat odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (před 1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, a rozhodnout o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ustanovení občanského soudního řádu - zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Z těchto kogentních ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. bylo třeba v daném případě postupovat v řízení o dovolání, stejně jako v řízení o odvolání.
Při posuzování přípustnosti dovolání dovolatelů vycházel dovolací soud z ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), ale bylo nutno mít ve smyslu ustanovení §243c občanského soudního řádu (v již citovaném znění) na zřeteli ustanovení §204 odst. 2 občanského soudního řádu (v již citovaném znění), že totiž vzhledem k nesprávnému poučení, obsaženému v usnesení odvolacího soudu (o lhůtě k podání dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu) bylo třeba dovolání dovolatelů posoudit jako dovolání včas podané, i když bylo podáno po uplynutí jednoměsíční lhůty, jež byla stanovena v §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Šlo však o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby. Z ustanovení §238a občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), jež upravovalo přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, však nebylo možno dovodit přípustnost dovolání proti takovému potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, vycházejícího z ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (v již citovaném znění). Přípustnost dovolání tu nebylo možné dovodit ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ občanského soudního řádu (před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), protože toto ustanovení se týkalo jen případu, v němž byl dán nedostatek podmínek řízení, spočívajících pouze v nedostatku pravomoci soudu; jiného případu se toto ustanovení netýkalo (jak bylo vyloženo v rozhodnutí uveřejněném pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Nemohl proto dovolací soud přisvědčit názoru dovolatelů, že tu je dána přípustnost dovolání, kterou dovolatelé nesprávně dovozovali z ustanovení §239 odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.); ostatně i v této nové právní úpravě je poukazováno jen na případy, v nichž jsou shledány nedostatky podmínek řízení podle ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.).
Nemohl proto dovolací soud postupovat jinak než odmítnout dovolání dovolatelů podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. září 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu