ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1566.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1566/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání V. L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 28.12.2000, sp.zn. 1 Co 268/2000, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 11/2000 (žalobce V. L. proti žalovaným: 1. V. F. a 2. Z. Ř., o ochranu osobnosti), takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Řízení o žalobě žalobce o ochranu osobnosti, podané u soudu dne 24.2.1999, bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Praze z 21.7.2001, čj. 32 C 11/2000-30; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce nezaplatil soudní poplatek v této právní věci, třebaže byl k zaplacení soudního poplatku vyzván dne 20.6.2000 s doručením dne 10.7.2000.
O odvolání žalobce proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením z 28.12.2000, sp.zn. 1 Co 268/2000. Usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem potvrzeno a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uváděl, že žalobci nebylo v tomto řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků (soudem prvního stupně, ani soudem odvolacím) s tím odůvodněním, že tu šlo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když soudy obou stupňů měly za to, že žalovaní nejsou v této právní věci pasívně legitimováni. A když pak žalobce přes výzvu soudu nezaplatil soudní poplatek, podle názoru odvolacího soudu, soud prvního stupně důvodně zastavil řízení o žalobě žalobce, a to podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proto bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno odvolacím soudem podle ustanovení §219 občanského soudního řádu. Výrok o nákladech řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanoveními §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno 19.2.2001 a dovolání žalobce proti tomuto usnesení bylo předáno na poště k doručení Nejvyššímu soudu ČR dne 8.3.2001, což odpovídalo ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Dovolatel poukazoval na to, že mu byla nedůvodně zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením z 31.5.2001, čj. 32 C 11/2000-46, vyzval žalobce, aby do jednoho týdne od doručení výzvy odstranil vady svého podání, označeného jako „dovolání“, a to jak co do uvedení údajů o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá usnesení odvolacího soudu, jaké důkazy navrhuje případně provést a čeho se v dovolacím řízení domáhá, ale také ohledně toho, že podání žalobce, označené jako dovolání, nebylo sepsáno advokátem a nebyla předložena žalobcem plná moc pro advokáta, jenž by jej v řízení o dovolání zastupoval, když žalobce sám nemá právnické vzdělání. Citované usnesení bylo žalobci doručeno 9.7.2001, ale k odstranění vad jeho podání nedošlo.
Dovolací soud vycházel v dovolacím řízení z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož pro projednání dovolání proti rozhodnutím odvolacích soudů, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1.1.2001), a pro rozhodování o těchto dovoláních se vychází z dosavadních právních předpisů (tj. z ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu (v již citovaném znění) dovolatel musel být zastoupen advokátem v dovolacím řízení, jestliže sám neměl právnické vzdělání, a jeho dovolání muselo být sepsáno advokátem.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 13/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávaných Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu je ustanovením donucující povahy, jež nepřipouští výjimky. Nedostatek tohoto zastoupení advokátem, je nedostatkem bránícím v pokračování dovolacího řízení. Jestliže dovolatel přes poučení uvedený nedostatek ve stanovené lhůtě nedoplní, bude dovolací řízení usnesením dovolacího soudu zastaveno ve smyslu ustanovení §243c, §43 odst. 2 a §104 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Podle uváděných ustanovení občanského soudního řádu a podle citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů postupoval dovolací soud i v tomto případě a musel tedy přikročit k zastavení řízení o dovolání.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. října 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu