ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1622.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1622/2001-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. K. a 2) V. K., o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 11 C 830/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2001, č.j. 26 Co 137/2001-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Nymburce dne 6. 9. 1999 domáhal se žalobce uložení povinnosti žalovaným vyklidit a žalobci předat prostory blíže popsané v žalobě.
Okresní soud v Nymburce jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 12. 2000, č.j. 11 C 830/99-76, žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že předmětné prostory jsou bytem, k nímž má nájemní právo žalovaný i žalovaná ( v případě služebního bytu by nájemní právo svědčilo 1. žalovanému ). Uzavřel, že nájemní právo je právním titulem pro užívání bytu. Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně .
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Rozhodl o nákladech odvolacího řízení a zamítl návrh, aby bylo připuštěno dovolání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 18. 6. 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 30. 7. 2001 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 b) o.s.ř. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. O takový případ jde v posuzované věci, v níž řízení bylo zahájeno dne 6. 9. 1999. Proto je třeba aplikovat ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), jak jsou rovněž uváděna dále v tomto rozhodnutí.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle §243 odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu