ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.165.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 165/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání Mgr. V. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 31.10.2000, sp. zn. 1 Co 273/2000, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 59/97 / žalobce Mgr. V. V. proti žalovanému JUDr. J. M., o ochranu osobnosti/, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
V občanském soudním řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 59/97, tento soud usnesením ze 7. 7. 2000, čj. 37 C 59/97-250, zamítl návrh žalobce na opravu usnesení téhož soudu ze 7. 12. 1999, čj. 37 C 59/97-198; návrh na opravu citovaného usnesení se týkal opravy údaje o bydlišti žalovaného, které mělo být v usnesení uvedeno adresou žalovaného - P., K. 853/55, namísto údaje P., N. 25, - sídla advokátní kanceláře, kde žalovaný působí.
O odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze 7. 7. 2000, čj. 37 C 59/97-250, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením z 31. 10. 2000, sp.zn. 1 Co 273/2000, jímž potvrdil citované usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud neshledal / stejně jako soud prvního stupně/ v daném případě splnění zákonných předpokladů pro požadovanou opravu ve smyslu ustanovení §164 občanského soudního řádu. Žalobcem uváděná adresa bydliště žalovaného /P., K. 853/55/ byla citována v odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci 7. 12. 2000 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Městského soudu v Praze dne 29.12. 2000, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Ve svém dovolání dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu z 31. 10. 2000 / sp.zn. 1 Co 273/2000 Vrchního soudu v Praze/ a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
V dovolání z 28. 12. 2000 měl dovolatel za to, že jeho dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu, neboť odvolací soud svým usnesením z 31.10. 2000, sp. zn. 1 Co 273/2000, mu \"v podstatě odmítl sdělit totožnost všech soudců rozhodujících o odvolání odvolatele a z tohoto usnesení nelze vyrozumět totožnost členů tříčlenného senátu, rozhodujících o odvolání\"; z citovaného usnesení lze pouze vyrozumět, že ve věci spolurozhodovala na usnesení podepsaná předsedkyně senátu. Proto dovolatel neměl možnost se vyjádřit k osobám soudců, rozhodujících o jeho odvolání, a případně podat námitku podjatosti a uplatnit vyloučení soudce /soudců/ rozhodujících o odvolání. V doplňku k dovolání, datovaném 5. 1. 2001, pak dovolatel poukazoval na chyby v postupu soudu prvního stupně, k nimž podle názoru dovolatele došlo při vyřizování právní věci 37 C 59/97 Městského soudu v Praze, které se již netýkaly bezprostředně vydání usnesení ze 7. 7. 2000, čj. 59/97-250, o zamítnutí návrhu žalobce na vydání usnesení o opravě usnesení Městského soudu v Praze ze 7. 12. 1999, čj. 59/97-198.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů / tj. podle občanského soudního řádu - zákona č. 99/1963 Sb. a zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Předmětem dovolání je v daném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na opravu dříve vydaného usnesení soudu prvního stupně.
Na dovolání proti takovému potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu nedopadá žádná z úprav přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jež byly obsaženy v ustanovení §238a občanského soudního řádu /ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Protože dovolatel ve svém dovolání z 28. 12. 2000 poukazoval na ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu, zabýval se dovolací soud také tím, zda tu dovolateli jako účastníku řízení byl či nebyl v průběhu řízení, pokud se týkalo návrhu na opravu rozhodnutí, nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu šlo od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení / nikoli při rozhodování / a byl-li tento postup nesprávný /viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek/.
Nesprávnost postupu soudu bylo tu třeba posoudit podle ustanovení občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ upravujících postup soudu po podání odvolání / §201 a násl. občanského soudního řádu /, úkony soudu prvního stupně po podání odvolání / §209 a §210 občanského soudního řádu/ a řízení u odvolacího soudu /§211 až §216 občanského soudního řádu/.
Dovolací soud v daném případě neshledal, že by odvolací soud nebo soud prvního stupně postupovaly v období mezi podáním odvolání žalobce /dne 27. 9. 2000 / proti usnesení Městského soudu v Praze ze 7. 7. 2000, čj. 37 C 59/97-250, do vydání rozhodnutí o tomto odvolání /dne 31. 10. 2000/ usnesením Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 Co 273/2000, v rozporu s ustanoveními občanského soudního řádu shora již citovanými.
V tomto případě rozhodoval odvolací soud bez nařízení jednání u odvolacího soudu, jak mu to umožňovalo ustanovení §214 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řád / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./, takže tu odvolací soud nepostupoval podle ustanovení §211 občanského soudního řádu a podle ustanovení §115 až §119 občanského soudního řádu /v již uvedeném znění/, upravujících jednání u soudu. Žádné ustanovení občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ neukládalo odvolacímu soudu, aby předem sděloval odvolateli, kteří soudci budou členy senátu, jenž bude podle rozvrhu práce odvolacího soudu rozhodovat o odvolání žalobce. Soudce odvolacího soudu stíhala pouze povinnost, zakotvená v ustanovení §15 odst. 1 občanského soudního řádu / \"Jakmile se soudce dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen z projednání a rozhodování věci, oznámí to neprodleně předsedovi soudu\"/. Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 37 C 59/97, dovolací soud neshledal, že by u některé z členek senátu / tj. JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř. a JUDr. N. Ž. /, které rozhodovaly o odvolání žalobce dne 31. 10. 2000 / pod sp. zn. 1 Co 273/2000 Vrchního soudu v Praze /, byly okolnosti, které má na zřeteli ustanovení §14 odst. 1 občanského soudního řádu / poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům/ anebo ustanovení §14 odst. 2 téhož právního předpisu / soudci, kteří rozhodovali tutéž právní věc u soudu nižšího stupně/. Za takové okolnosti nelze považovat proto ani ty údaje, uváděné dovolatelem v jeho doplňku k dovolání ohledně soudkyně JUDr. N. Ž. / tj. účast na projednávání věci sp. zn. 32 C 250/93 Městského soudu v Praze, týkající se žalobce, ustanovení advokáta žalobci v právní věci sp. zn. 31 C 129/94 Městského soudu v Praze, ale nevyvodění důsledků z jeho nečinnosti ( nepodání dovolání) ustanoveného advokáta/.
Za těchto uvedených okolností nedospěl tedy dovolací soud k závěru, že by tu v tomto případě byl dán důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu.
Přistoupil proto dovolací soud k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu / zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb./.
V Brně dne 15. května 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v.r.
předseda senátu