ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1879.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1879/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání M. T. – W., zastoupeného advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 28.2.2001, sp.zn. 13 Co 19/200l, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 27 C 198/95 (žalobce M. T. – W., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1. městu P., zastoupenému advokátkou, 2. Městské části P., zastoupené advokátem, a 3. Bytovému podniku v P., státnímu podniku (v likvidaci), zastoupenému advokátem, o vydání nemovitostí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 24.10.1995, aby žalovaným bylo uloženo uzavřít s ním dohodu o vydání domů čp. 197 a 198 a pozemků parc. č. 142 a parc. č. 143 v P. V žalobě bylo uvedeno, že tyto nemovitosti patřily původně otci žalobce Dr. J. T. a tetě žalobce Ch. C. a přešly na stát, podle názoru žalobce, bez právního důvodu.
Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby žalobce s tím, že mají za to, že v této právní věci nejsou pasívně legitimováni. Podle názoru Městské části P. není žalobce oprávněnou osobou podle zákona č. 87/1991 Sb., protože je občanem České republiky až od 15.12.1992.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 26.6.2000, čj. 27 C 198/95-46, byla žaloba žalobce zamítnuta; žalobci bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částky 1.475,- Kč, 1.725,- Kč a 1.725,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje zákonné předpoklady oprávněné osoby podle zákona č. 87/1991 Sb., protože nebyl státním občanem České republiky ke dni účinnosti tohoto zákona.
O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 28.2.2001, sp.zn. 13 Co 19/2001. Rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem potvrzen. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení žalovaným po částkách 1.075,- Kč každému z nich do 3 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně správným a proto je potvrdil podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 19.4.2001 a dovolání proti tomuto rozsudku (který nabyl právní moci dnem 20.4.2001) bylo ze strany žalobce podáno u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 14.6.2001.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozsudkům odvolacího soudu, vydaným před účinností uvedeného zákona anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Také v bodu 15 uvedených přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. se ukládá odvolacím soudům projednat odvolání proti rozhodnutím soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1.1.2001), a rozhodnout o nich podle dosavadních právních předpisů.
Citovaná přechodná ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. mají povahu kogentních ustanovení.
V ustanoveních občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.) ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. byla právní úprava dovolání obsažena v §236 až §243d tohoto právního předpisu. Podání dovolání bylo upraveno v ustanoveních §240 a §241 citovaného občanského soudního řádu. Podle ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) účastník mohl podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Jestliže tedy v daném případě byl rozsudek odvolacího soudu doručen advokátce, která v řízení žalobce zastupovala, dne 19.4.2001 a bylo-li tu dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 20.4.2001, podáno ze strany žalobce dne 14.6.2001, stalo se tak po uplynutí jednoměsíční lhůty, jež byla stanovena v §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) a jejíž zmeškání nebylo možné prominout (podle §240 odst. 2 téhož právního předpisu).
Dovolacímu soudu tedy nezbylo než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele proti rozsudku odvolacího soudu, vydanému v daném případě (Městským soudem v Praze dne 28.2.2001 pod sp.zn. 13 Co 19/2001), jako dovolání opožděného podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů vynaložených žalovanou Městskou částí P. na vyjádření k dovolání žalobce použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §224 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud přihlížel k povaze projednávané právní věci i k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání dovolatele, rekapitulujícího procesní vyjádření žalované městské části, učiněná již v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. listopadu 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu