ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1891.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 1891/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému B. S., zastoupenému advokátem, o povinnost uzavřít dohodu o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 186/95-108, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2000, č.j. 21 Co 134/2000-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 27. října 1995 u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž mělo být B. S. a A. S. jako osobám povinným uložena povinnost k vydání nemovitostí blíže popsaných v petitu žaloby. Tvrdila přitom, že předmětné nemovitosti přešly na čs. stát na základě usnesení Lidového soudu trestního v Praze ze dne 11. července 1953, výměrem finančního odboru rady ONV v P. ze dne 15. prosince 1954, č.j. 59/377 Un byly pak nemovitosti převedeny do bytového hospodářství ÚNV m. P. a konečně kupní smlouvou ze dne 27. 4. 1966 registrovanou bývalým Státním notářstvím pro Prahu 4 dne 20. června 1966 prodal bývalý OPBH v P. předmětné nemovitosti manželům S. za 71.720,56 Kčs a současně za úhradu 1.436 Kč zřídil právo osobního užívání k pozemkům, které dle ustanovení §872 o.z. přešly rovněž do jejich bezpodílového spoluvlastnictví. Původním vlastníkem nemovitostí byl přitom otec žalobkyně E. Ž., který zemřel v roce 1973, bez zanechání závěti. Žalobkyně je dcerou původního vlastníka, uplatnila svůj nárok dle zákona č. 87/1991 Sb., ve znění nálezu Ústavního soudu ČR č. 164/1994 Sb., přičemž prokázala, že je oprávněnou osobou podle ustanovení §3 odst. 2 písm. c) tohoto zákona. Důvod k vydání věci spatřovala žalobkyně v tom, že nabyvatelé získali nemovitosti od státu na základě protiprávního zvýhodnění a v rozporu s tehdy platnými předpisy.
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně zamítl žalobu rozsudkem ze dne 4. listopadu 1999, č.j. 16 C 186/95-108. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařily prokázat skutečnosti svědčící pro tvrzení, že žalovaní nabyli předmětné nemovitosti za protiprávního zvýhodnění.
Včas podaným dovoláním napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu, přičemž tvrdila přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Dovozovala tak existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a) a c) o.s.ř. Tvrdila, že jí byla znemožněna realizace jejich procesních práv, která jí přiznává občanský soudní řád v rámci projednací zásady. Soudy obou stupňů se totiž náležitě nevypořádaly s otázkou, kterou považuje žalobkyně za jednu ze stěžejních. Nezkoumaly, zda se skutečně v případě předmětných nemovitostí jednalo o rodinný domek nebo o dům obytný, pro který by platil při jeho prodeji naprosto odlišný postup. Poukazovala na závěry vyplývající z již publikované komentářové literatury a namítala, že odvolací soud nenapravil toto pochybení soudu prvního stupně a překročil meze své přezkumné činnosti vyplývající z ustanovení §213 odst. 2 o.s.ř. Neúplná skutková zjištění, o něž soudy obou stupňů svá rozhodnutí opřely, pak vedla k nesprávnému posouzení po stránce právní. V tomto směru tvrdila nesprávnost zjištění o skutečné ceně nemovitostí, z nichž účastníci při uzavírání kupní smlouvy vycházeli. Navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. V tomto rozhodnutí jsou proto nadále uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "o.s.ř.").
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je předně založena ustanovením §237 odst. 1 o.s.ř. , tedy v případech, kdy řízení je postiženo některou z vad zde uvedených (důvody zmatečnosti). V případě prokázání existence takové vady je dán současně dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení není ovšem založena už pouhým tvrzením, že v řízení mělo dojít k některé z vad v tomto ustanovením uvedených, nýbrž je zapotřebí prokázat, že řízení je takovou vadou skutečně zatíženo. Dovolatelkou tvrzený případ přípustnosti dovolání podle shora uvedeného zákonného ustanovení je dán tehdy, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Jde o situaci, kdy účastník v důsledku shora uvedeného postupu soudu nemohl objektivně před soudem jednat, tedy realizovat svá práva, která mu občanský soudní řád v jednotlivých v úvahu přicházejících ustanoveních jinak přiznává. Obsah spisu v této věci však závěr o existenci takové vady neumožňuje.
Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud však rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§120 odst. 1 o.s.ř.). Rovněž hodnocení zjištěných důkazů je věcí soudu. Soud je hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§132 o.s.ř.). S tím souvisí povinnost soudu vyplývající z ustanovení §157 odst. 2 o.s.ř., aby v odůvodnění rozsudku mj. uvedl podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a konečně aby posoudil zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil. Uvedené zásady platí jak pro soud prvního stupně, tak pro soud odvolací (§211 o.s.ř.).
Hodnoceno ve světle uvedených ustanovení, nelze na základě tvrzení dovolání s přihlédnutím ke skutečnostem vyplývajícím z obsahu spisu přisvědčit tvrzením dovolání, že by v řízení došlo k odepření těch práv účastníka řízení (žalobkyně), které jí podle výše uvedených ustanovení přísluší. Bylo věcí soudů obou stupňů, zda a které z navržených důkazů provedly. Z ustanovení §132 o.s.ř. rovněž vyplývá dostatečně srozumitelně oprávnění soudu hodnotit zjištěné důkazy na základě volné úvahy a následně je podřadit pod příslušná zákonná ustanovení. Takový postup soudu se opírá o výše uvedená zákonná ustanovení, nelze jej proto současně považovat za porušení ustanovení procesních norem, na která dovolatelka v dovolání poukazuje. Závěr o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. tak v této věci nelze učinit.
Z obsahu spisu nevyplývá - a ostatně to dovolatelka ani netvrdí - že by řízení bylo zatíženo existencí jiné z vad uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a) až d) a g) o.s.ř. Pro úplnost třeba uvést, že přípustnost dovolání v této věci nevyplývá ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Přípustnost dovolání nebyla založena ani výrokem odvolacího soudu podle §239 odst. 1 o.s.ř. a ani žalobkyně nevyužila možnosti navrhnout vyslovení přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá závěr, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, ohledně něhož nelze dovodit přípustnost dovolání z žádného ustanovení občanského soudního řádu. Dovolací soud proto musel podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přistoupit k odmítnutí podaného dovolání.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř., za použití §221 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §150 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, žalovanému sice vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou za poskytnutí právní služby za sepis vyjádření k dovolání nesoucího se k zamítnutí dovolání v podstatě z důvodů uplatněných žalovaným již v odvolacím řízení. Dovolací soud přihlížel k této okolnosti, jakož i k výsledku dovolacího řízení vyjádřenému odmítnutím dovolání z důvodů shora uvedených a dospěl k závěru, že v této restituční věci jsou dány výjimečné okolnosti odůvodňující použití ustanovení §150 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30.ledna 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová