ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1941.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1941/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. K., 2) M. K., a 3) M. K., , všem zastoupeným obecným zmocněncem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 184/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2001, č.j. 18 Co 78/2001-26, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobu na vyklizení nebytových prostor blíže popsaných v petitu žaloby podanou dne 27. 4. 2000 u Obvodního soudu pro Prahu 3 tento soud prvního stupně zamítl rozsudkem ze dne 28. 9. 2000, č.j. 5 C 184/2000-11. K odvolání žalobce podanému dne 20. 12. 2000 městský soud v Praze jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání dne 3. 7. 2001, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §241 odst. 1 písm. a), písm. b) o.s.ř. (dříve §241 odst. 3, písm. d) o.s.ř.), a to z toho důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhoval zrušení rozsudku soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 27. 4. 2000, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 27. 4. 2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z obsahu spisu se nenabízí závěr – a ostatně to dovolatel ani netvrdí - že by řízení bylo zatíženo některou z vad řízení (důvody zmatečnosti) uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jejichž prokázání by zakládalo přípustnost dovolání a současně existenci dovolacího důvodu podle §242 odst. 3 o.s.ř. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudem s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu.
Dovolatel (vzhledem k shora uvedené nutnosti aplikace dosavadních procesních předpisů) zřejmě nepřípadně uplatnili tvrzení o přípustnosti dovolání, resp. dovolacím důvodu podle předpisů, na něž v dovolání výslovně odkazuje. Dovolatel (žalobce) měl možnost navrhnout připuštění dovolání proti případnému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §239 odst. 1, resp. 2 o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000. Odvolací soud však nezaložil přípustnost dovolání výrokem svého potvrzujícího rozsudku, aniž žalobce využil možnosti uvedené v §239 odst. 2 o.s.ř. Posledně uvedený závěr se totiž nenabízí ani z obsahu samotného odvolání dovolatele ani z obsahu protokolu o jednání odvolacího soudu. Návrh na připuštění dovolání ve smyslu §239 odst. 2 o.s.ř. je procesním úkonem, který musí odpovídat požadavkům srozumitelnosti a určitosti. Ani při použití extenzívního výkladu ustanovení §41 odst. 2 o.s.ř. ve vztahu k ustanovení §243c o.s.ř. nelze totiž z obsahu podání a přednesů žalobců do doby vyhlášení potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu dovodit, že by žalobce pro případ vydání potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu učinil výslovný návrh na připuštění dovolání v této věci proto, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší otázku zásadního právního významu.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšní a žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu