ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.2172.99.1
sp. zn. 28 Cdo 2172/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání: 1. F. N., 2. C. N., a 3. R. N., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 20.5.1999, sp.zn. 23 Co 527/98, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 4 C 251/92 (žalobců F. N., C. N. a R. N. proti žalované České republice - Okresnímu úřadu v H. B., zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítá.
II. Věc se zasílá Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě k dalšímu řízení podle výroku v prvním odstavci rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 20.5.1999, sp.zn. 23 Co 527/98.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u soudu 30.3.1992, byl uplatňován žalobní návrh na uložení povinnosti žalovaného účastníka řízení uzavřít se žalujícím účastníkem řízení dohodu o vydání domů čp. 23, čp. 24 a čp. 25 ve S. n. S. s pozemky parc.č. 29/1, parc. č. 26/4, parc. č. 31/2, parc. č. 245/4, parc. č. 36/7, parc. č. 33/3, parc. č. 29/2, parc. č. 29/3 a parc. č. 42 (s dílnou na něm postavenou). V žalobě bylo uvedeno, že tyto nemovitosti patřily původně K. B. a byly konfiskovány výměrem bývalého Okresního národního výboru v L. n. S. z 26.3.1946, čj. 6543/46, vydaným podle dekretu č. 108/1945 Sb. Došlo pak sice ke zrušení rozsudku Mimořádného lidového soudu v Kutné Hoře a k osvobození od obžaloby, která byla podána proti K. B., a zrušen byl také trestní nález bývalého Okresního národního výboru v L. n. S. a došlo ke zproštění obvinění K. B. i v tomto správním řízení, ale ke zrušení konfiskace jeho majetku již po 25.2.1948 nedošlo. Původní vlastník těchto nemovitostí zemřel v roce 1972 a písemné výzvě jeho právních nástupců o vydání nemovitostí z 28.6.1991 (s následným upřesněním z 22.1.1992 a z 31.1.1992) nebylo vyhověno.
V podání Okresního úřadu v H. B., vyjadřujícím se k obsahu uvedené žaloby, bylo navrženo zamítnutí žaloby s tím, že ke konfiskaci došlo v roce 1946, tedy mimo rozhodné období uvedené v §1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení původní žalobkyni V. N. (která pak v průběhu tohoto řízení zemřela 29.2.1996), vyslechl svědka C. B. a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze 7.2.1993, čj. 4 C 251/92-23, byla žaloba v této právní věci zamítnuta. Bylo rozhodnuto, že účastníkům řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
K odvolání žalující strany byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, a to usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 28.9.1994, sp.zn. 14 Co 194/94. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že nevzal v úvahu, že v případě původního vlastníka nemovitostí K. B. bylo správními orgány rozhodováno ve smyslu ustanovení §1 odst. 4 dekretu č. 108/1945 Sb., a to posléze bývalým Zemským národním výborem v P. až 21.9.1948, tedy po 25.2.1948 (jak to má na zřeteli §1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.). V důsledku toho ukládal odvolací soud soudu prvního stupně, aby v dalším řízení se zabýval tím, zda původní vlastník K. B. jednal v době zvýšeného ohrožení republiky (§18 dekretu č. 16/1945 Sb.) nebo v době okupace po 15.3.1939 tak, jak to bylo uvedeno v ustanovení §1 body 1-3 dekretu č. 108/1945 Sb. Přitom odvolací soud poukazoval na to, aby soud prvního stupně vycházel z rozhodnutí bývalého Mimořádného lidového soudu v Kutné Hoře z 11.4.1947, čj. Ls 49/47-27, i z rozhodnutí bývalého Krajského národního výboru v J. z 29.3.1950, čj. 293/49-TOK. Odvolací soud byl toho názoru, že přes výsledky řízení, k nimž dospěly oba uvedené orgány došlo k ponechání konfiskace majetku K. B. beze změny, jeho majetek přešel na stát, což se stalo v důsledku postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud dále uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, co namítal v průběhu řízení žalovaný, že tu totiž stavby, uváděné v žalobě žalobců, ztratily zásadní přestavbou původní stavebně technický charakter, takže by je nebylo možné vydat ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.
V dalším průběhu řízení provedl soud prvního stupně důkaz posudkem znalce z oboru stavebnictví, vyžádal si zprávu od Katastrálního úřadu v H. B., seznámil se s obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn. 35 D 891/96 (o dědictví po zůstavitelce V. N., zemřelé 29.2.1996), vyslechl žalobce C. N., R. N. a . F. N. (dědice po původní žalobkyni V. N.), jako účastníky řízení, a konstatoval obsah dalších listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 20.1.1997, čj. 4 C 251/92-116, bylo žalovanému Okresnímu úřadu v H. B. uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 23 (dříve čp. 25) s pozemky parc. č. 29/3 a parc. č. 33/3 v katastrálním území L., okres H. B., a to každému ze žalobců jednou ideální třetinou. Byl však zamítnut žalobní návrh na uložení povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci také dohodu o vydání pozemků parc. č. 29/2, parc. č. 68, parc. č. 67, parc. č. 42 (s kolnou na něm postavenou) a parc. č. 36/7 v katastrálním území L. Bylo zastaveno řízení o žalobním návrhu žalobců týkajícím se pozemků parc. č. 26/4 (lesa), parc. č. 31/2 (louky) a parc. č. 245/4 (louky) v katastrálním území L., s tím, že po právní moci rozhodnutí o zastavení soudního řízení bude tato dílčí věc postoupena Okresnímu úřadu - pozemkovému úřadu v H. B. k řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu. Náhrada nákladů, vynaložených státem, byla uložena k zaplacení žalovanému částkou 2.95l,20 Kč a žalobcům také částkou 2.951,20 Kč (u každého ze tří žalobců jednou třetinou), a to do 30 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že původním vlastníkem nemovitostí, uvedených v žalobě žalobců, byl K. B., děd žalobců, a tyto nemovitosti byly konfiskovány bývalým Okresním národním výborem v L. n. S. 26.3.l946, pod č. 6543/46, a to podle dekretu č. l08/l945 Sb. (tato konfiskace byla potvrzena výměrem bývalého Zemského národního výboru v P. z 2l.9.l948). Avšak rozsudkem bývalého Mimořádného lidového soudu v Kutné Hoře z ll.4.l947, čj. LF 49/47-27, byl původní vlastník nemovitosti osvobozen od obvinění z činů podle poválečných retribučních zákonů, které mu byly kladeny za vinu, a zrušen byl rozhodnutím bývalého Krajského národního výboru v J. z 29.3.l950, čj. 293/49-TOK, i trestní nález trestní komise v L. n. S., jímž byl postižen původní vlastník K. B. Přesto, že bylo vyvráceno, že se původní vlastník choval v době okupace tak, jak předpokládalo ustanovení §1 bod 1-3 dekretu č. l08/l945 Sb., byl jeho majetek nadále zkonfiskován a v důsledku změny v politické situaci po 25.2.l948 již nedošlo k navrácení majetku. Dospěl tedy soud prvního stupně k závěru, že tu majetek původního vlastníka K. B. přešel na stát v důsledku postupu porušujícího uznávaná lidská práva a svobody ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb. Dědičkou původního vlastníka K. B. byla původní žalobkyně V. N., jeho dcera, a po její smrti (29.2.l996) bylo v řízení pokračováno s jejími dědici - žalobci F. N., C. N. a R. N., jako s oprávněnými osobami podle ustanovení §3 odst. 4 zákona č. 87/l99l Sb. V daném případě byla podána řádně a včas výzva k vydání věcí podle ustanovení §5 odst. l zákona č. 87/l99l Sb.; věci tu přešly na stát ve smyslu ustanovení §6 odst. 2 a §2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb. Zatím co ohledně domu čp. 23 (původně čp. 25) a pozemku parc. č. 29/3 (stavební parcely) a pozemku parc. č. 33/3 (zahrady) v katastrálním území L. nic nebránilo uložení povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci dohodu o jejich vydání (každému ze žalobců jednou třetinou), jinak tomu bylo u ostatních nemovitostí, uváděných v žalobě žalobců. Proto žalobě žalobců nebylo vyhověno ohledně vydání nemovitostí, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter (tj. dům čp. 25 se stavebními parcelami č. 29/l a 29, a kolna se stavební parcelou č. 42), dále ohledně pozemků, na nichž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemků státem (tj. pozemek parc. č. 36/7, na němž byl postaven chlév), jakož i ohledně nemovitostí, které jsou zcela novými stavbami (tj. sklad na pozemku parc. č. 29/2 spolu s tímto pozemkem, chlév s pozemkem parc. č. 67 a márnice s pozemkem parc. č. 68). Při posuzování změn původního stavebně technického charakteru stavby vycházel soud prvního stupně z údajů uvedených v posudku znalce z oboru stavebnictví, který dovozoval, že tu došlo k nadpoloviční obměně prvků dlouhodobé životnosti (u svislých konstrukcí, u schodišť, u stropů a u krovu). Ohledně pozemků parc. č. 3l/2 a parc. č. 245/4 v katastrálním území L. vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že šlo o louky, které sloužily zemědělské výrobě a pozemek parc. č. 26/4 v tomto katastrálním území je lesní půdou; ohledně těchto pozemků nebylo tedy možné použít ustanovení zákona č. 87/l99l Sb., nýbrž se na ně vztahují ustanovení zákona č. 229/l99l Sb. a o jejich vydání je tedy příslušným rozhodovat pozemkový úřad; bylo tedy ohledně těchto pozemků soudní řízení zastaveno a věc byla uvedenému správnímu orgánu postoupena k řízení podle zákona č. 229/l99l Sb. Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními §l42 odst. 2 a §l48 odst. l občanského soudního řádu.
K odvolání žalovaného i žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové usnesením z 24.3.l998, sp.zn. 23 Co l69/97, zrušil rozsudek soudu prvního stupně (vyjma odvoláním nenapadeného výroku /označeného III./ o částečném zastavení řízení a o postoupení věci pozemkovému úřadu) a věc vrátil Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě k dalšímu řízení.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uváděl, že soud prvního stupně shromáždil pro své rozhodnutí dostatek podkladů a vyvodil z nich i odpovídající právní závěry při aplikaci ustanovení §3, §6 a §8 odst. l a 3 zákona č. 87/l99l Sb. Přesto však měl odvolací soud za to, že bylo nutno rozsudek soudu prvního stupně zrušit, neboť dokazování bude třeba doplnit. Odvolací soud byl toho názoru, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když každou z jednotlivých žalobci požadovaných nemovitostí posuzoval izolovaně a nezabýval se tím, zda nešlo u některých z těchto věcí o příslušenství věci hlavní, a to podle jejich účelu a významu; dokazování zůstalo neúplné i ohledně dvougaráže u srubu čp. 23 na stavebním pozemku parc. č. 26/l2, a to ohledně toho, jaké je vzájemné stavební uspořádání srubu čp. 23 a uvedené dvojgaráže, tedy zda jde o stavby propojené nebo samostatné, přičemž před tímto dokazováním je třeba upřesnit žalobní návrh týkající se vydání této dvojgaráže na stavební parcele č. 26/l2. Nebyla také jednoznačně objasněna otázka, zda je dům čp. 25 v L. věcí novou či nikoli. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně také nepřesné označení nemovitostí v návaznosti na znalcem vypracovaný geometrický plán.
V dalším průběhu řízení si Okresní soud v Havlíčkově Brodě vyžádal zprávu od odboru výstavby Městského úřadu ve S. n. S. a od Katastrálního úřadu v H. B. a provedl doplňující výslech znalce z oboru stavebnictví F. H. Poté vynesl Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudek z l.l0.l998, čj. 4 C 25l/92-l62, jímž uložil žalované České republice - Okresnímu úřadu v H. B., aby uzavřel se žalobci dohodu o vydání nemovitostí v katastrálním území L. u S. n. S., a to pozemku parc. č. 29/l, parc. č. 29/3 (nyní parc. č. 69 podle geometrického plánu K. V. ze l4.5.l996 č. 60-33/96, který je nedílnou součástí uvedeného rozsudku) s tím, že každému ze žalobců připadá jedna ideální třetina těchto nemovitostí. Byl zamítnut žalobní návrh žalobců na uložení povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci dohodu také o vydání domu čp. 23 v L., postaveného na stavební parcele č. 29/3, domu čp. 25, postaveného na stavební parcele č. 29/l, skladu, postaveného na stavební parcele č. 29/2, márnice, postavené na stavební parcele č. 68, chlévu, postaveného na stavební parcele č. 67, kolny, postavené na stavebním pozemku parc. č. 42, dvougaráže, postavené na stavební parcele č. 26/l2, stavebních parcel č. 29/2 a 42, zahrady parc. č. 36/7 a pozemku parc. č. 33/3, jakož i stavebních parcel označených č. 67 a č. 68 na geometrickém plánu K. V. ze dne l4.5.l996 č. 60 33/96, který je nedílnou součástí rozsudku soudu prvního stupně.
Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě 2.95l,20 Kč (každý ze žalobců jednou třetinou), vše do l5 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že ke změně původního stavebně technického charakteru došlo u domu čp. 25 (dříve čp. 23) v L., tj. nynějšího domova důchodců, a to přístavbou, nástavbou a rozšířením sociálního zařízení; objekt v roce l957 vyhořel a byl přestavěn. Stejně tak došlo ke změně původního stavebně technického charakteru stavby postavené na stavební parcele č. 42, u níž došlo k doplnění základů pod středovou zdí, byl zřízen nový strop a nová krytina. Také stodola na pozemku parc. .č. 42 byla v roce l980 přestavěna po převzetí pozemku státem na údržbářskou dílnu. Na pozemku parc.č. 36/7 byla postavena po převzetí pozemku státem stavba chléva a proto nelze ani tuto parcelu vydat. Zcela novými stavbami, které byly zřízeny po převzetí nemovitostí státem, byla v daném případě márnice na pozemku parc. č. 68, která je však přístavbou skladu s mandlovnou a chlévem (na pozemku parc. č. 67); tyto stavby původní vlastník nikdy nevlastnil a nelze na ně aplikovat ustanovení zákona č. 87/l99l Sb. a nelze je proto vydat. Na pozemku parc. č. 29/2 byl původně dům čp. 24, který byl demolován až po základy a na jeho místě byl postaven sklad; jde také o zcela novou nemovitou věc, kterou původní vlastník nevlastnil a nepodléhá tedy vydání podle zákona č. 87/l99l Sb. Dvojgaráž u srubu čp. 23 byla zřízena až po převzetí nemovitosti státem; jde o zcela samostatnou stavbu, která není součástí ani příslušenstvím žádné jiné stavby; nelze proto ani tuto stavbu vydat. Srub čp. 23 a zahradu parc. č. 33/3 a 36/7 pokládal soud prvního stupně za příslušenství věci hlavní, jíž je dům čp. 25 v L. (tj. domov důchodců); protože dům čp. 25 nebyl vydán, nebyly vydány ani uvedené nemovitosti, které mají povahu jeho příslušenství.
Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními §l42 odst. 2 a §l48 odst. l občanského soudního řádu.
O odvolání žalobců rozhodl pak Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 20.5.l999, sp.zn. 23 Co 927/98. Z výroků rozsudku soudu prvního stupně byl zrušen výrok (označený II.) v té části, v níž byl zamítnut žalobní návrh na uzavření dohody o vydání domu čp. 23 na stavební parcele č. 36/7 a zahrad parc. č. 36/7 a parc. č. 33/3 (vyjma části zahrady parc. .č. 36/7, označené jako pozemek parc. č. 67 podle geometrického plánu K. V. ze l4.5.l996 č. 60-33/96), jakož i další výroky (označené III. a IV.) o nákladech řízení mezi účastníky řízení navzájem a o náhradě nákladů řízení vůči státu. V tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudek soudu prvního stupně byl naproti tomu potvrzen ve zbývající části výroku (označeného II.), v níž byl zamítnut žalobní návrh žalobců na uzavření dohody o vydání domu čp. 25 na stavební parcele č. 29/l, skladu na stavební parcele č. 29/2, márnice na stavební parcele č. 68, chlévu na stavební parcele č. 67, kolny na stavební parcele č. 42, dvojgaráže na stavební parcele č. 26/l2 a pozemků parc. č. 29/2 a parc. č. 42, jakož i stavební parcely, označené č. 67 v geometrickém plánku K. V. ze l4.5.l996 č. 60-33/96. Výrokem rozsudku odvolacího soudu byl zamítnut návrh žalobců na připuštění dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že se odvolací soud ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, pokud šlo o nevydání domu čp. 25, skladu na pozemku parc. .č. 29/2, márnice na pozemku parc. č. 67, kolny na pozemku parc. č. 42, dvojgaráže na pozemku parc. č. 26/l2 a pozemků parc. č. 29/2, parc. č. 42 a parcel označených č. 67 a č. 68 v geometrickém plánu Ing. V. ze l4.5.l996. Naproti tomu se však odvolací soud neztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně dalších nemovitostí, a to roubeného srubu č. 23 a zahrad parc. č. 33/3 a parc. č. 36/7. Odvolací soud měl za to, že je třeba ještě v dalším průběhu řízení (po zrušení části výroku rozsudku soudu prvního stupně) objasnit a vysvětlit, co brání vydání pozemku parc. č. 33/3 a parc. č. 36/7, protože pro nedostatek zdůvodnění této otázky je výrok rozsudku soudu prvního stupně, jež se jich týká, nepřezkoumatelný.
Návrhu žalobců na vyslovení přípustnosti dovolání nevyhověl odvolací soud proto, že dvě otázky, uváděné v návrhu žalobců, měly vztah k té části žalobního návrhu, ohledně níž byl rozsudek soudu prvního stupně opět zrušen; otázka ztráty původního stavebně technického charakteru nemovitosti je pak otázkou v judikatuře soudů již řešenou.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 30.6.l999 a dovolání ze strany žalobců bylo u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě podáno 26.7.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. l občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovali dovolatelé na ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že navrhli vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu. Podle názoru dovolatelů tu jde o řešení otázky zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uplatňovali dovolatelé to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé zdůrazňovali, že nelze zjednodušeně "matematicky" vykládat pojem změny stavebně technického charakteru stavby bez zohlednění souvislostí, důvodů a kvality přestavby. Z provedeného dokazování v řízení před soudy obou stupňů, včetně provedených znaleckých posudků, vyplynulo, že k výměně prvků dlouhodobé životnosti tu došlo u stavby domu v důsledku požáru po odnětí vlastnického práva právním předchůdcům žalobců. Po požáru došlo k dostavbě domu čp. 25 v L. v podstatné části, ale na původních základech s využitím požárem nepoškozených částí domu. Došlo k přestavbě domu do původní jeho podstaty a s ohledem na dobu přestavby domu a způsobu jeho využívání došlo k rozšíření části této nemovitosti. Podle technického popisu ze dne 9.2.l957 zůstaly zachovány suterén, sociální zařízení v přízemí a v l. poschodí zdravotně technické zařízení. Tehdejší shořelé prvky byly nahrazeny sice prvky novými, ale kvalitativně a v podstatné části i kvantitativně shodnými s prvky původními, když šlo podle vyjádření znalce stále o stejnou stavbu. V daném případě i po přestavbě šlo o stavebně technicky shodnou stavbu, která má obdobné nahrazující prvky dlouhodobé životnosti, obdobný účel využívání apod. Stavbu stodoly spolu s dalšími stavbami uvedenými v potvrzujícím výroku rozsudku odvolacího soudu je nutno hodnotit, podle názoru dovolatelů, jako příslušenství stavby hlavní, sledující její osud; režim pozemků, které nebyly žalobcům vydány, je pak dán posouzením důvodnosti žaloby o vydání staveb.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, první hlavy, bodu l7 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle ustanovení občanského soudního řádu /zákona č. 99/l963 Sb./ ve znění před jeho novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V usnesení Ústavního soudu ČR z 23.8.l995, III. ÚS l8l/95, uveřejněném pod č. l9 (usnesení) ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, bylo uvedeno, že za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.
Dovolatelé měli za to, že v daném případě má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce, a to k vyřešení těchto právních otázek: l. Obměna prostředků dlouhodobé životnosti do původní kvality stavby nezakládá změnu stavebně technického charakteru stavby podle zákona č. 87/l99l Sb.; 2. pozemek nemůže být příslušenstvím stavby jako věci hlavní; 3. k posouzení věci jako příslušenství věci hlavní nepostačí stavební určení o jeho příslušenství.
Odvolací soud zamítl tento návrh žalobců na vyslovení přípustnosti dovolání s odůvodněním, že "otázka, zda ke ztrátě stavebně technického charakteru postačí pouhá výměna prvků dlouhodobé životnosti, byla již soudní praxí řešena a další dvě otázky mají vztah k té části nároku, ohledně něhož byl rozsudek okresního soudu zrušen".
Podle ustanovení §8 odst. l zákona č. 87/l99l Sb. se nevydávají stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter.
O zásadní přestavbě lze uvažovat tehdy, jestliže při této přestavbě došlo ke změně podstaty nemovité věci, a to z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitostí (viz č. 34/l993, str. l2l /255/, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem). Stavba, která zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebně technický charakter, je nemovitostí, kterou nelze podle ustanovení §l3 odst. l zákona č. 87/l99l Sb. vydat oprávněným osobám podle tohoto zákona.
Ztráta původního stavebně technického charakteru je stav následující poté, co stavba prošla rozsáhlou stavební změnou (přestavbou). Nepřestala existovat jako věc změněné podstaty, obvykle způsobilé sloužit k jiným než dosavadním účelům. V rozhodnutí odvolacího soudu bylo již poukázáno na to, že v praxi soudů je pojem ztráty původního stavebně technického charakteru stavby chápán a vykládán tak, že objektivním vodítkem pro závěr o této ztrátě je to, zda alespoň u některého z prvků dlouhodobé životnosti stavby došlo k jeho výměně v rozsahu representujícím nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu. Skutečnost obměny prvků dlouhodobé životnosti stavby není sice jediným hlediskem pro posouzení stavebně technického charakteru stavby (ve smyslu ustanovení §8 odst. l zákona č. 87/l99l Sb.), ale spolu s hlediskem funkční změny přestavěné nemovitosti (k níž v daném případě rovněž došlo) je hlediskem významným, konkrétním a objektivně zjistitelným. Přitom je třeba přisvědčit názoru, že z ustanovení §8 odst. l zákona č. 87/l99l Sb. nevyplývá další hodnotící hledisko, tj. porovnávání obměn kvality prvků dlouhodobé životnosti stavby s kvalitou původních prvků tohoto druhu, pokud k této obměně prokazatelně došlo. V tomto smyslu nedošel dovolací soud k jinému závěru než odvolací soud, který v právním posouzení věci vycházel z poznatků ustálených v rozhodování soudů o otázce zásadní přestavby stavby a o ztrátě původního stavebně technického charakteru stavby. V této otázce nebylo tedy v daném případě rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím, které by se odchylovalo od "ustálené judikatury soudů nebo přinášejícím judikaturu novou s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech" (viz již citovaný nález Ústavního soudu ČR z 23.8.l995, III. ÚS l8l/95).
Přisvědčit bylo nutno i závěru odvolacího soudu o tom, že další dvě otázky shora citované (pro něž měl dovolatel za to, že tu jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu) nedošly ještě v rozhodnutí soudů obou stupňů svého konečného vyjádření, když se v dalším řízení bude třeba jimi zabývat v řízení u soudu prvního stupně a případně i v řízení před odvolacím soudem.
Nemohl proto dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by se dovolatelé oprávněně dovolávali přípustnosti jejich dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve smyslu zákonných předpokladů této přípustnosti podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění před jeho novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Nezbylo tedy než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelů podle ustanovení §243b odst. 4 a §2l8 odst. l písm. c/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění) jako dovolání nepřípustného.
Podle výroku obsaženého v prvním odstavci rozsudku odvolacího soudu (Krajského soudu v Hradci Králové) z 20.5.l999, sp.zn. 2l Co 527/98, došlo tu zčásti ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a k vrácení věci k dalšímu řízení; v tomto dalším řízení bude povinností soudu prvního stupně rozhodnout i o nákladech řízení, o nichž dosud nebylo rozhodnuto (srov. k tomu body III.-IV. rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z l.l0.l998, čj. 4 C 25l/92-l62), a to včetně řízení odvolacího i dovolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. února 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková