ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.2356.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 2356/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalobkyně L. O. – H., zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. ledna 2000, sp. zn. 40 Co 476/99 (v právní věci žalobkyně L. O. – H., zast. advokátem, proti žalovanému T. a.s., o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci podle zákona č. 403/1990 Sb., eventuálně o zaplacení náhrady škody, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 10 C 123/95) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. ledna 2000, pod čj. 40 Co 476/99 – 163 byl zamítnut návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání předmětných nemovitostí, eventuálně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 500.000,- Kč. Krajský soud současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Krajský soud dospěl po zhodnocení všech okolností případu k závěru, že věcné důvody vedoucí Okresní soud v Přerově k zamítnutí původního žalobního návrhu (rozsudkem ze dne 18. září 1998, čj. 10 C 123/95 – 103) jsou správné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně provedla s žalobním návrhem dispozici v rámci odvolacího řízení a krajský soud tuto změnu připustil, nebylo možno věcně správné rozhodnutí okresního soudu potvrdit. Odvolací soud tedy provedl změnu prvoinstančního rozsudku a následně výše zmíněný návrh v plném rozsahu zamítl.
Soudy obou instancí shledaly, že v řízení bylo sice prokázáno, že sporné nemovitosti byly žalobkyni odňaty způsobem, který zakládá restituční důvod podle ustanovení §1 zákona č. 403/1990 Sb. o zmírnění následku některých majetkových křivd, že však žalobkyně jakožto osoba oprávněná neučinila písemnou výzvu k vydání věci osobě povinné – jak ukládá ustanovení §5 citovaného zákona. Tedy, že ze strany žalobkyně nebylo v řízení prokázáno, že by zmíněnou výzvu uplatnila u právnické osoby, která nemovitosti ke dni účinnosti zákona držela.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém se domáhá zrušení rozsudků krajského i okresního soudu, s tím, že žalobkyně v průběhu prekluzivní lhůty požadovanou výzvu učinila a doručila ji orgánům státu, které, pokud nebyly takové podání oprávněny vyřídit, měly jej postoupit kompetentnímu subjektu.
Dovolací soud sice nepochyboval o tom, čeho se žalobkyně v dovolacím řízení domáhá (§79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nemohl pominout základní zjištění, že dovolání bylo podáno opožděně, protože rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 15. 6. 2000, avšak podání žalobkyně bylo podáno u Okresního soudu v Přerově až dne 3. 8. 2000.
V době, kdy bylo dovolání podáno, platila lhůta uvedená v ustanovení §240 ods. 1 o.s.ř., podle něhož účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 .o.s.ř. zmeškání této lhůty nelze prominout. Lhůta by však zůstala zachována, bylo-li by dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. To se však nestalo, takže lhůta uplynula ještě za účinnosti původního znění ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., tedy před novelizací, k níž došlo zákonem č. 30/2000 Sb., účinným od 1.ledna 2001, který lhůtu v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. prodloužil z jednoho na dva měsíce. Proto nezbylo, než dovolání se zřetelem k ustanovení §218 odst. 1 o.s.ř. a §243b odst. 4 o.s.ř. jako opožděně odmítnout.
Protože dovolání bylo podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., dovolací soud věc projednal a rozhodl na základě bodu 17 přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb. podle dosavadních předpisů.
O nákladech řízení o dovolání rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 o.s.ř. a §151 věty první odst. 1 o.s.ř., protože dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27.února 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a, CSc., v.r.
předseda senátu