ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.2504.99.1
sp. zn. 28 Cdo 2504/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání 1. J. K., a 2. D. K., zastoupených advokátkou, a o dovolání A. obce Ú., zastoupené JUDr. J. M., B. P. V., a C. D. V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 9.6.1994, sp.zn. 17 Co 160/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v J. pod sp.zn. 4 C 146/95 a 4 C 147/95 / žalobců J. a D. K. proti žalovaným P. a D. V., a České republice - Okresnímu úřadu v J., o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věcí /, takto:
I. Dovolání dovolatelů J. K. a D. K. se odmítá.
II. Dovolání dovolatelů Obce Ú., a P. V. a D. V. se odmítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 26.6.1995, aby žalovaným bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání pozemku parc. č. 487 /zahrady / a pozemku parc. č. 79 /stavební parcely / v Ú., okres J. V žalobě bylo uvedeno, že žalobcům J. K. a D. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 z 27.1.1992, sp.zn. 2 T 18/92, uložen trest odnětí svobody na 18 měsíců a trest propadnutí majetku, takže uvedené pozemky přešly takto na stát. Oba žalobci však byli rehabilitováni podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a citovaný rozsudek byl zrušen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze 16.11 1990, sp.zn. 1 Rt 578/90. Oba žalobci učinili písemnou výzvu k vydání těchto nemovitostí, ale bezvýsledně. Oba uvedené pozemky byly ve vlastnictví státu a byly ve správě bývalého Místního národního výboru v Ú. ; nynějším vlastníkem pozemků je Obec Ú., okres J.
Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že žalobci uváděné pozemky není možné vydat ve smyslu ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., protože jsou na nich postaveny nové drobné stavby, a stavba, která dříve stála na pozemku parc. č. 79, byla ze stodoly přestavěna na rekreační domek ; tyto stavby na pozemcích zřídili stavebníci P. V. a D. V.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobkyni D. K. a žalované P. V. a D. V. jako účastníky řízení a konstatoval obsah listinných dokazů, předložených účastníky řízení. Rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze 4.4.1996, čj. 4 C 146/95-53, bylo žalované Obci Ú. uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání pozemku parc. č. 487 - zahrady / dříve pozemku parc. č. 787/17 / a pozemku parc. č. 79 - stavební parcely / dříve pozemku parc. č. 42/ v obci Ú., zapsané na listu vlastnictví č. 1 pro obec a katastrální území Ú. u Katastrálního úřadu v J. Tímto rozsudkem bylo také uloženo žalovaným P. V. a D. K. uzavřít se žalobci dohodu o vydání dřevěné kůlny na pozemku parc. č. 487 / dříve pozemku parc. č. 787/17 /v Ú. Byl však zamítnut žalobní návrh, aby žalovaným P. V. a D. V. bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání rekreačního domku / dříve stodoly / na pozemku parc. č. 79 / dříve parc. č. 420 / v Ú. Žalované obci bylo uloženo zaplatit soudní poplatek 1.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaným P. V. a D. V. bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Jičíně rovněž soudní poplatek 1.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaným P. V. a D. V. bylo dále uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradu nákladů řízení 1.040 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
K odvolání žalované Obce Ú. i žalovaných P. V. a D. V. Krajský soud v Hradci Králové usnesením z 21.5.1997, sp.zn. 21 Co 336/96, zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích označených I., II., IV., V a VI. / tedy s výjimkou výroku označeného III., týkajícího se zamítnutí žalobního návrhu ohledně povinnosti k vydání rekreačního domku (dříve stodoly) na pozemku parc. č. 79, dříve parc. č. 420 / v Úhlejově. Věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že se nezabýval důsledně objasněním toho, zda žalovaná obec má povinnost vydat žalobcům pozemek parc. č. 79 v Ú., na němž stojí rekreační domek, postavený na místě dřívější stodoly, a to ve smyslu ustanovení §5 a §8 odst. 1 a 3 zákona č. 87/1991 Sb. a stejně tak, zda tu je povinnost k vydání pozemku parc. č. 487, na němž jsou postaveny kolna, terasa, krb a udírna, a zda tyto stavby jsou samostatné nebo součástí jiné věci hlavní. Odvolací soud vytýkal dále, že nebylo objasněno, zda žalovaní P. V. a D. V. získali nemovitosti, jejichž vydání se žalobci domáhají, za podmínek, které jsou uvedeny v stanovení §4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.
V dalším průběhu řízení provedl soud prvního stupně důkaz posudkem znalce z oboru stavebnictví a pořízeným geometrickým plánem a konstatoval obsah dalších listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 27.11.1998, čj. 4 C 146/95-212, bylo uloženou žalované obci Ú. uzavřít se žalobci J. a D. K. dohodu o vydání pozemku parc. č. 487 / dříve parc. č. 787/1 / - zahrady, jak byl tento pozemek zaměřen geometrickým plánem z 30.8.1998 č. 140, pořízený Ing. K.; dalším výrokem tohoto rozsudku bylo uloženo žalovaným P. V. a D. V. uzavřít se žalobci dohodu o vydání dřevěné kůlny na pozemku parc. č. 487 v obci Ú. Byl však zamítnut žalobní návrh, aby žalované Obci Ú. a žalované České republice - Okresnímu úřadu v J. bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání pozemku parc. č. 487/ dříve parc. č. 787/17 /-zahrady v Ú. Žalovaným P. V. a D. V. bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Jičíně soudní poplatek 500 Kč a na náhradu nákladů řízení 1.323 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Také žalované Obci Ú. bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Jičíně soudní poplatek 500 Kč a na úhradu znalečného 1.323 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky řízení navzájem bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno,že žalobci jsou oprávněnými osobami podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., kteří včas a řádně učinili výzvu k vydání uvedených nemovitostí. Ohledně žalované České republiky - Okresního úřadu v J. uváděl soud prvního stupně, že je vlastníkem pozemků parc. č. 79 a parc. č. 487 v Ú. Ohledně žalované obce Ú. uváděl soud prvního stupně, že nemovitosti, které jsou předmětem sporu v daném případě, byly této obci převedeny do správy hospodářskou smlouvou ze 14.7.1983, č. Fin. 3 - Rp 3606 HS 45/83 ( uzavřenou mezi státem - bývalým Okresním národním výborem v J. a bývalým Místním národním výborem v Ú). Ohledně žalovaných manželů P. a D. V. uváděl soud prvního stupně, že jim bývalý Místní národní výbor v Ú. prodal kupní smlouvou z 23.5.1984, registrovanou bývalým Státním notářstvím v J. pod sp.zn. R I 551/84, stodolu, oplocení, sklad, drůbežárnu a venkovní úpravy - zádlažbí, pískovcové běhouny a vodovodní přípojku ; ohledně pozemku parc. č. 79 / dříve parc. č. 420 / a pozemku parc. č. 487 / dříve parc. č. 787/17 / v Ú., na nichž uvedené stavby jsou, byla uzavřena bývalým Místním národním výborem v Ú. s manžely V. smlouva o dočasném užívání národního majetku a později / 20.5.1994/ přenechala Obec Ú. tyto pozemky do nájmu na dobu 20 let uvedeným manželům ; k provedení k přestavby stodoly na pozemku parc. č. 79 na rekreační domek a k provedení drobných staveb na pozemku parc. č. 487 v Ú. byl dán stavebním úřadem souhlas.
Ohledně žalovaných P. V. a D. V. dospěl soud prvního stupně k závěru, že tu došlo k porušení tehdy platných předpisů, když na pozemcích získaných do dočasného užívání směly byt zřizovány pouze přenosné stavby, které neměly povahu věcí nemovitých, ale uvedení žalovaní tu zřídili stavby, které nemovitostmi jsou / dřevník, krb,udírna, terasa a skleník/. Soud prvního stupně měl za to, že se žalovaným dostalo také protiprávního zvýhodnění, když za stavby na pozemcích, sporných mezi účastníky tohoto řízení, zaplatili o 26 % méně, než kolik měly činit ceny těchto staveb podle tehdy platných cen, jak tyto ceny byly vyčísleny v posudku znalce z oboru stavebnictví. Ke zvýhodnění žalovaných P. V. a D. V. došlo také v tom, že při odprodeji staveb na pozemcích nebylo vyhověno žádosti M. Č., matky žalobkyně D. K., která tyto stavby užívala a měla zájem o jejich získaní.
Soud prvního stupně se dále zabýval tím, které stavby byly zřízeny až po převzetí pozemků státem, takže vydání pozemků by tu bránilo ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. Proto měl soud za to, že lze Obci Ú. uložit povinnost uzavřít dohodu o vydání jen zahrady parc. č. 487 / dříve parc. č. 787/1 /, ale nikoli ohledně pozemku parc. č. 79 / dříve parc. č. 420 /, na němž stojí rekreační domek a drobné stavby, které mají povahu nemovitostí. Žalovaným P. a D. V. pak uložil soud prvního stupně povinnost uzavřít se žalobci dohodu o vydání jen ohledně kůlny na pozemku parc.č 487, protože jde o původní stavbu, která byla na tomto pozemku již při jeho převzetí státem.
Žalobní návrh uplatněný proti žalované České republice - Okresnímu úřadu v J. soud prvního stupně zamítl, neboť měl za to, že žalobci nepodali žalobu proti tomuto žalovanému ve lhůtě uvedené v ustanovení §5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb.
Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními §142 odst. 2 a §148 odst. 1 občanského soudního řádu a ustanoveními §11 odst. 2 písm. j/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
O odvolání žalované Obce Ú. a žalovaných P. a D. V. i o odvolání žalobců J. a D. K. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 9.6.1999, sp.zn. 17 Co 160/99. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn ve výroku ve věci samé, označeném I., a to tak, že žalované Obci Ú. bylo uloženo, uzavřít se žalobci dohodu o vydání pozemku parc. č. 487 - zahrady / o výměře 1204 m2 / v Ú ; změněn byl také výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a to tak, že žalované Obci Ú. bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Jičíně na náhradu nákladů řízení, vynaložených na znalečné, 2646 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku ; dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích označených II: III., IV. a V. v části týkající se úhrady soudního poplatku.Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího. Byl zamítnut návrh žalobců, aby bylo připuštěno dovolání proti výrokům potvrzujícím výroky soudu prvního stupně.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že podle ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. jsou povinnými osobami podle tohoto zákona stát a právnické osoby, které ke dni účinnosti citovaného zákona věc držely, takže rozhodující je tu držba, nikoli vlastnické právo povinné osoby. V daném případě proto důvodně žalobci uplatnili svůj žalobní návrh proti žalované Obci Ú., ale nikoli už proti státu - Okresnímu úřadu v J., který " se nechoval jako držitel pozemků".
Shodně jako soud prvního stupně měl odvolací soud za to, že žaloba žalobců není důvodná ohledně požadovaného vydání pozemků parc. č. 79, na němž je umístěna stavba rekreačního domku, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, a to stavebníky P. a D. V. Jde o stavbu novou, k níž bylo použito jen zčásti základů a zbytkového materiálu z bývalé stodoly.
Ohledně pozemku parc. č. 487 -zahrady v Ú. uváděl odvolací soud, že byl zastavěn drobnými stavbami / krbem, terasou, udírnou, skleníkem, odstavnou plochou /, jež mají funkci doplňkovou ke stavbě hlavní ; tyto drobné stavby byly postaveny v letech 1994 a 1995, tedy po nabytí účinnosti zákona č. 87/1991 Sb., a byly zřízeny žalovanými P. a D. V. v součinností s obcí Ú. na základě jejich dosavadního práva na pozemek. Takový postup nemůže, podle názoru odvolacího soudu, požívat ochrany podle ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. a je v rozporu s ustanovením §9 odst. 1 téhož zákona ; nešlo tu také o zastavění pozemku stavbou, která by byla na něm stavbou hlavní. Proto odvolací soud vyhověl žalobě žalobců tak, že se jim vydává pozemek parc. č. 487 v Ú. v celém rozsahu. Kolna na tomto pozemku byla původně ve vlastnictví žalobců; nejde o součást jiné věci hlavní a byl k ní postaven přístřešek, který je její součástí.
Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně i ohledně aplikace ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. na projednaný případ.
Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem posouzeny na základě ustanovení §219, §220 odst. 1, §224 odst. 1 a 2, §142 odst. 2 a §148 odst. 1 občanského soudního řádu.
Návrhu na připuštění dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, který nebyl žalobci ani konkretizován, nebylo odvolacím soudem vyhověno, protože tento soud měl za to, že tu nešlo o řešení otázky zásadního právního významu po právní stránce.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 4.8.1999, advokátu, který v řízení zastupoval žalovanou obec i žalované P. V. a D. V., jakož i Okresnímu úřadu v J. byl rozsudek odvolacího soudu doručen 27.7.1999. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno u Okresního soudu v Jičíně dne 25.8.1999 a dovolání žalované obce bylo podáno u Okresního soudu v Jičíně dne 25.8.1999, tedy ve lhůtě, jež byla stanovena v §240 odst. 1 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Všichni tito dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalším řízení. Všichni dovolatelé měli za to, že věc byla odvolacím soudem nesprávně posouzena po právní stránce.
V dovolání žalobců bylo uvedeno, že jejich dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut jejich žalobní návrh na vydání pozemku parc. č. 79 / dříve parc. č. 420/ v Ú. Co do přípustnosti dovolání měli tito dovolatelé za to, že tu jsou důvody přípustnosti podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ a §239 odst. 2 občanského soudního řádu. Tito dovolatelé zdůrazňovali, že stodola na pozemku parc. č. 79 byla zemědělskou stavbou, ohledně níž nebylo možné přestavbou zřídit novou stavbu, když stavebníkům svědčilo jen právo dočasného užívání národního majetku na základě smlouvy uzavřené 23.5.1984 ; přestavba stodoly na rekreační domek byla tedy provedena nezákonné a také v rozporu se stavebním povolením, vydaným stavebním úřadem / v M. / dne 15.2.1985 /, v němž byla povolena jen přístavba ; postavený rekreační domek není také zapsán v katastru nemovitostí. Navíc ještě tito dovolatelé poukazovali na to, že stavba domku byla postavena zčásti na starých základech stodoly a bylo z ní použito v letech 1994 - 1995 i dalšího materiálu. Nemělo tu být proto při posuzování této právní věci postupováno podle ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb.
V dovolání žalované Obce Ú. bylo uvedeno, že toto dovolání směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo v rozsudku rozhodnuto o vydání pozemku parc. č. 487 v Ú. Podle názoru tohoto dovolatele drobné stavby zbudované na tomto pozemku jsou součástí domku na pozemku parc.č. 79 ; domek nelze užívat bez septiku i studně a nelze ho řádně užívat bez terasy, jakož i bez přístřešku s dřevníkem ; je tu tedy dána neoddělitelnost zejména po stránce funkční. Pozemek parc. č. 487 je zastavěn a neměl tedy být vydán. V tomto dovolání bylo poukazováno i na to, že stavební povolení ke stavbě na pozemku parc. č. 487 bylo vydáno již před účinností zákona č. 87/1991 Sb.
V dovolání žalovaných P. V. a D. V. bylo poukazováno na to, že tu v rozhodnutí odvolacího soudu byly řešeny otázky, které jsou po právní stránce zásadního významu, a to zejména, pokud jde o posouzení protiprávního zvýhodnění žalovaných manželů V. Dovolání těchto dovolatelů směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu , potvrzujícího výrok rozsudku soudu prvního stupně o uložení povinnosti těchto dovolatelů vydat žalobcům dřevěnou kůlnu na pozemku parc. č. 487 v Ú. Podle názoru těchto dovolatelů nedošlo tu na jejich straně k žádnému cenovému zvýhodnění, když nemovitosti byly oceňovány podle tehdy vypracovaného posudku stavebního znalce R. ; také tito dovolatelé zdůrazňovali, že v obci nezastávali žádné funkce, aby měl bývalý Místní národní výbor Ú. zájem na jejich zvýhodnění. Uchazečka o nemovitost M. Č. sama ostatně uváděla, že v Ú. nechce sama bez manžela bydlet a také tam nechce bydlet ze zdravotních důvodů.
Při posuzování těchto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů / zejména podle ustanovení občanského soudního řádu - zákona č. 99/1963 Sb., ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
V dovolání dovolatelů bylo co do přípustnosti dovolání poukazováno na ustanovení §239 odst. 2 i §238 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu / v již citovaném znění/.
Podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V daném případě došlo při jednání před odvolacím soudem dne 9.6.1999 k tomu, že žalovaná obec Ú. a žalovaní P. a D. V. navrhli, aby bylo připuštěno dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, pokud bude potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, které napadli tito žalovaní svým odvoláním.
V daném případě byl vydán dříve rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze 4.4.1996, čj. 4 C 146/95-42, kterým bylo ve výroku označeném I. rozhodnuto o povinnosti žalované Obce uzavřít se žalobci J. a D. K. dohodu o vydání stavební parcely č. 79 / dříve stavební parcely č. 420 / v obci Ú. ; ve výroku téhož rozsudku, označeném III., byl zamítnut, žalobní návrh, aby žalovaní P. a D. V. byli uznáni povinnými uzavřít se žalobci dohodu o vydání rekreačního domku / dříve stodoly / na stavební parcele č. 79 / dříve stavební parcele č. 420 / v Ú. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně byl ve výrocích I., II., IV., V., VI. a VII. zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 21.5.1997, sp.zn. 21 Co 336/96, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo ohledně stavební parcely č. 79 v Ú. uvedeno, že " nebyly opatřeny dostatečné skutkové podklady pro závěr, zda dům na parcele č. 79 vznikl pouhou změnou stavby dřívější stodoly nebo zda se jednalo o zboření staré stodoly a postavení nové stavby", a že " posouzení otázky, zda šlo o přestavbu stodoly nebo o její zboření a zřízení nové stavby, má význam pro závěr, zda žalovaná Obec Ú. má podle §5 zákona č. 87/1991 Sb. povinnost vydat žalobcům pozemek na kterém tento dům stojí".: bylo tu také uvedeno, že " z dosavadního dokazování není bezpečně zřejmo, zda terasa přesahující z pozemku parc. č. 79 na pozemek parc. č. 487 není součástí domu na stavební parcele č. 79".
Pokud šlo o aplikaci ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. / na posouzení přípustnosti dovolání dovolatelů J. K. a D. K., vycházel dovolací soud z právního názoru, že přípustnost dovolání předpokládá příčinnou souvislost mezi vázaností soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu, vysloveným ve zrušovacím usnesením podle §221 občanského soudního řádu, a pak mezi potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu . O takový případ nejde jestliže soud prvního stupně rozhodl po druhé na základě nových výsledků zjišťování a dokazování, nikoli tedy jen proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Proto dovolací soud dospěl k závěru, že tu v daném případě nebyl dán důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu a že dovolání žalobců, dovolávající se právě tohoto ustanovení občanského soudního řádu, není přípustné ; toto dovolání bylo proto dovolacím soudem odmítnuto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Pokud se žalovaní dovolávali přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu / v již citovaném znění /, bylo nutné, aby dovolací soud posoudil, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V usnesení Ústavního soudu ČR z 23.8.1995, III.ÚS 181/95, uveřejněném pod č. 19 / usnesení / ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR byl vysloven právní závěr, že za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.
Stavba, která zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebně technický charakter, je nemovitostí, kterou nelze vydat ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 a §13 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.. O zásadní přestavbu stavby lze uvažovat tehdy, jestliže při této přestavbě došlo ke změně podstaty nemovité věci, a to z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti / viz k tomu č. 34/1993, str. 121 ( 155), Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 34/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo poukázáno na to, že není rozhodné, zda existuje stavební povolení, které počítá s rekonstrukcí stavby, ale je rozhodné, zda stavební úpravy byly provedeny.
Za stavbu ve smyslu ustanovení §8 odst. 3 zákon a č. 87/1991 Sb. je třeba považovat takovou stavbu, která z dříve nezastavěného pozemku činí pozemek zastavěný, přičemž jde o stavbu hlavní, k níž mají ostatní stavby funkci doplňkovou / viz k tomu č. 34/1993, str. 120 (254), Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek/.
S přihlédnutím k těmto právním závěrům z rozhodnutí uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a z citovaného nálezu Ústavního soudu ČR, z nichž dovolací soud v daném případě rovněž vycházel, nebylo možné přesvědčivě dospět k závěru, že v daném případě rozhodnutí odvolacího soudu / z 9.6.1999 Krajského soudu v Hradci Králové, sp.zn. 17 Co 160/99 / je rozhodnutím, které se odchyluje od ustálené judikatury nebo přináší judikaturu novou / srov. k tomu již citované usnesení Ústavního soudu z 23.8.1995, III. ÚS 181/95 /. Proto nebylo možné mít za to, že je tu dovolání přípustné ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./. Neshledal proto dovolací soud ani dovolání žalované obce a žalovaných P. V. a D. V. přípustným.
Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ k odmítnutí dovolání jak žalobců J. K. a D. K., tak i dovolání žalovaných Obce Ú. a P. V. a D. V.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalované České republice - Okresnímu úřadu v J., z jejiž strany nebylo podáno dovolání, náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. února 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý, CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová