ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.44.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 44/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání Ing. M. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze 4.7.2000, sp.zn.1 Co 159/2000, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 38/98 (žalobce Ing. M. Š. proti Ministerstvu vnitra ČR, 170 34 Praha 7, Nad štolou 3, o ochranu osobnosti), takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o tomto dovolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze svým usnesením z 15.9.1999, čj. 32 C38/98-27, zamítl návrh žalobce na vyloučení znalce (z oboru písmoznalectví) PhDr. M. N. V odůvodnění svého usnesení uvedený soud prvního stupně poukazoval na to, že žalobce vznesl námitky proti ustanovení Dr. N. znalcem v této právní věci s tím, že tento znalec není způsobilý seznamovat se s utajenými skutečnostmi, o něž v tomto řízení o ochranu osobnosti, podle názoru žalobce, jde. Soud prvního stupně však k tomu uváděl, že s ohledem na znění zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, soud v této právní věci nejednal, dokud nebylo na návrh soudu rozhodnuto o zrušení stupně utajení ohledně osobního svazku žalobce v materiálech bývalé Státní bezpečnosti. Soud prvního stupně ještě dodával, že spis v této právní věci ochrany osobnosti neobsahuje žádnou část, která by podléhala právní úpravě utajovaných skutečností podle zákona č. 148/1998 Sb. Z těchto důvodů soud prvního stupně návrh žalobce na vyloučení znalce z působení v této právní věci zamítl.
O odvolání žalobce proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze 4.7.2000, sp.zn. 1 Co 159/2000, jímž odvolání odvolatele odmítl, a to jako odvolání opožděně podané ve smyslu ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu. Odvolací soud poukazoval na to, že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci doručeno (v souladu s ustanovením §46 občanského soudního řádu) dne 12.10.1999 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno dne 24.5.2000, tedy již po uplynutí lhůty po doručení rozhodnutí soudu (§204 odst. 1, věta první, občanského soudního řádu). V odůvodnění svého usnesení odvolací soud ještě uváděl, že tu není rozhodné, že odvoláním napadené usnesení bylo ještě následně doručováno znovu žalobci, jež pak žalobce převzal dne 18.5.2000.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno 24.7.2000 a dovolání bylo podáno u Městského soudu v Praze dne 7.8.2000, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), avšak dovolání podal tento dovolatel Ing. M. Š. sám bez zastoupení advokátem.
Ve svém dovolání dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatel v dovolání zdůrazňoval, že se odvolací soud vůbec nezabýval věcnou stránkou jeho odvolání, čímž ovšem došlo k tomu, že zůstalo nedotčeno nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jež nenáleží, podle názoru dovolatele, do pravomoci soudu (§237 písm. a/ občanského soudního řádu). Dovolatel má za to, že tu bylo rozhodováno v rozporu s ustanoveními zákona č. 148/1998 Sb., podle něhož zrušení a změna stupně utajení utajovaných skutečností ve stupni utajení „Důvěrné" až „Přísně tajné" nenáleží do pravomoci soudu. V daném případě statutární orgán, ani jiný oprávněný orgán dosud podle zákona č. 148/1998 Sb. neprověřil a neurčil soudního znalce PhDr. M. N. na styk s utajovanými skutečnostmi ve stupni utajení „Přísně tajné". Statutární orgán (ve smyslu ustanovení zákona č. 148/1998 Sb.) v daném případě nezrušil, ani nezměnil stupeň utajení tzv. osobního svazku žalobce ze stupně utajení „Přísně tajné".
Dovolatel dále ve svém dovolání poukazoval na to, že usnesení Městského soudu v Praze z 15.9.1999, čj. 32 C 38/98, nebylo při doručování předáno dospělé osobě bydlící v tomtéž bytě nebo v tomtéž domě jako adresát této zásilky, ani zaměstnanci na tomtéž pracovišti a písemnost nebyla uložena na poště anebo u orgánu obce. Žalobce jako adresát této písemnosti nebyl vhodným způsobem vyzván, aby si písemnost vyzvedl; adresát se o uložení písemnosti nedověděl a proto písemnost nebylo možné považovat za doručenou; toho si byl vědom, podle názoru dovolatele, soud prvního stupně, který na základě korespondence se zaměstnavatelem žalobce znovu odeslal písemnost (usnesení z 15.9.1999 o zamítnutí návrhu na vyloučení znalce), a ta byla žalobci doručena 18.5.2000 na pracoviště žalobce.
Po podání tohoto dovolání Městský soud v Praze usnesením ze 16.10.2000, čj. 32 C 38/98-51, uložil dovolateli Ing. M. Š., aby své dovolání ve lhůtě 5 dnů od doručení citovaného usnesení soudu doplnil ve smyslu ustanovení §42 odst. 1 a 4, §79 odst. 1 a §241 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), zejména i co do doložení toho, že je pro řízení o dovolání zastupován advokátem. V tomto usnesení bylo obsaženo i poučení o tom, že nebude-li dovolání dovolatele v soudem stanovené lhůtě doplněno, bude řízení o dovolání zastaveno. Toto usnesení bylo dovolateli doručeno (podle doručenky) dne 24.11.2000.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona anebo po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů (tj. podle ustanovení občanského soudního řádu /zákona č. 99/1963 Sb./ a zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu (v již citovaném znění) musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání; podle ustanovení §241 odst. 2 téhož právního předpisu musí být dovolání sepsáno advokátem.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 13/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu o tom, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání, je ustanovením donucující povahy, jež nepřipouští výjimky; nedostatek tohoto zastoupení je nedostatkem bránícím v pokračování dovolacího řízení; jestliže dovolatel přes výzvu a poučení uvedený nedostatek ve stanovené lhůtě neodstraní, bude dovolací řízení dovolacím soudem zastaveno ve smyslu ustanovení §243c občanského soudního řádu a ustanovení §43 odst. 2 a §104 odst. 1 téhož právního předpisu.
Z tohoto právního závěru dovolací soud vycházel i v daném případě a musel tedy přikročit k zastavení řízení o dovolání, když nedošlo k odstranění vad dovolání, spočívajících v nezastoupení dovolatele advokátem a v nesepsání dovolání advokátem, takže pro tento nedostatek nebylo možné pokračovat v řízení o dovolání.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. března 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková