ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.619.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 619/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání 1) K. R., 2) I. Š., 3) H. Š., 4) I. Š. a 5) N. K., všichni zastoupeni advokátem, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 5. prosince 2000, sp.zn. 35 Co 361/2000 (v právní věci žalobců 1) K. R., 2) I. Š., 3) H. Š., 4) I. Š. a 5) N. K., všichni zastoupeni advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, o finanční náhradu za nevydané pozemky, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp.zn. 10 C 1068/98), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou uznal rozsudkem ze dne 18. února 2000, čj. 10 C 1068/98 – 71 žalovanou povinnou poskytnout žalobcům finanční náhradu dle §13 zákona č. 87/1991 Sb. v platném znění za pozemky zapsané v pozemkové knize jako p. č. 60/5, p.č. 60/6 a část stp. č. 546 (nyní dle katastru nemovitostí stp. č. 546/3 až 546/7), vše v k. ú. Š., obec T. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. prosince 2000, čj. 35 Co 361/2000 – 94 nechal rozhodnutí soudu prvního stupně v části žalobě na finanční náhradu vyhovující za část pp. č. 60/5 dle označení v pozemkové knize a to konkrétně za pp. č. 681/1 a pp. č. 681/2, dle katastru nemovitostí pro katastrální území Š., obec T. nedotčeno. Dále rozsudek změnil tak, že žaloba na poskytnutí finanční náhrady za pp. č. 60/6, část stp. č. 546 a to dle katastru nemovitostí pp. č. 546/3 až 546/7, jakož na zbývající část pp. č. 60/5 (s výjimkou pp. č. 681/1 a 681/2), pro katastrální území Š., obec T., byla zamítnuta. Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nebyla přiznána žádné ze stran sporu.
Jak odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, žalobci se domáhají finanční náhrady za pozemky, které nelze vydat. Tento nárok je upraven v ustanovení §13 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, které stanovuje předpoklady pro vznik nároku, způsob jeho uplatnění, jakož i obsah této finanční náhrady. Podle §13 odst. 3 citovaného zákona je třeba podat písemnou žádost o finanční náhradu u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona nebo ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci. Dodržení těchto lhůt je podmínkou k tomu, aby se soud zabýval splněním zákonných předpokladů zmíněného nároku. V daném případě byla žádost žalobců doručena Ministerstvu financí dne 5. 6. 1995. Nebyla tedy podána včas do jednoho roku od účinnosti zákona (do 1. 4. 1992). Zbývalo tedy posoudit, zda tato žádost byla podána do jednoho roku od zamítnutí žaloby na vydání nemovitostí. Je ovšem třeba připomenout, že finanční náhrada se vztahuje vždy ke konkrétní nemovitosti a lze ji proto – podle této lhůty – požadovat pouze za nemovitosti ohledně nichž byla žaloba na jejich vydání zamítnuta. Pro nemovitosti, které nebyly předmětem zamítnutí platí zákonná lhůta počínající od účinnosti zákona.
V daném případě proto bylo rozhodné porovnat pozemkové parcely, za které žalobci požadují finanční náhradu s těmi, které byly předmětem řízení o zamítnutí žaloby na vydání v předchozím řízení. Jde o rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 5. 1994, čj. 10 C 396/92 – 23, který nabyl právní moci dne 8. 7. 1994. Jak vyplývá z tohoto rozsudku, byla jím zamítnuta žaloba na vydání nemovitostí zapsaných ve vložce pozemkové knihy 711, 784 katastrální území Š. (zapsaných na LV č. 29 v katastru nemovitostí) a to pp. č. 57/5, 546/1 (s domem č. 455), pp. č. 65/8, pp. č. 681/1 a pp. č. 681/2. (Ohledně pp. č. 57/5, 546/1 s domem č. 455 a pp. č. 65/8 byla v průběhu řízení uzavřena dohoda o vydání nemovitostí, žaloba však nebyla vzata zpět). Pro srovnání s pozemky za něž je požadována finanční náhrada použil krajský soud identifikaci parcel ze dne 29. 11. 1993 Katastrálního úřadu v J. Po provedení tohoto důkazu bylo zjištěno, že výše citovaný rozsudek okresního soudu ze dne 13. 5. 1994 se týkal z nemovitostí uplatněných pro finanční náhradu pouze pp. č. 681/1 a 681/2 dle evidence nemovitostí. Ohledně zbývajících nemovitostí, které jsou předmětem finanční náhrady, však žádné soudní řízení, v němž by byla zamítnuta žaloba na jejich vydání, neproběhlo a krajský soud proto žalobu na poskytnutí náhrady za tyto pozemkové parcely zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, ve kterém rozvádějí svůj nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu. Podle dovolatelů postupoval soud v rozporu nejenom se skutečným stavem věci, ale i v rozporu se záměry restitučních předpisů. Uvádějí, že žalobou vedenou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 396/92 se domáhali vydání i těch pozemků, za které nyní požadují finanční náhradu a odkazují na petit uvedený v žalobě, kdy se domáhali vydat nemovitosti zapsané ve vložkách č. 711 a 784 pozemkové knihy pro k.ú. Š., event. zapsané na LV č. 29. Podle dovolatelů je tento petit vzhledem k užití výrazu „event.\" nutno vyložit tak, že bylo žádáno o vydání veškerých nemovitostí zapsaných v uvedených knihovních vložkách. Pokud byla nějaká nejasnost, měl soud v rámci své poučovací povinnosti požádat o upřesnění žaloby. Skutečnost, že žalobci žádali v uvedeném řízení o vydání veškerých pozemků vyplývá nejenom z výše uvedeného spisu 10 C 396/92, ale i ze spisu 10 C 399/92 (v obdobné věci žalovaných), kde měl soud k dispozici obsahově i formálně stejnou žalobu, ale zaujal rozdílné stanovisko.
K tomuto dovolání podala žalovaná vyjádření, ve kterém vyjadřuje své přesvědčení, že rozsudek odvolacího soudu vychází z přesně a úplně zjištěné skutkové podstaty a její právní hodnocení je zcela v souladu s ustanoveními zákona č. 87/1991 Sb. Bylo na žalobcích, aby si věrohodně zjistili, kdo je osobou povinnou k jednotlivým pozemkům. Ostatně sami žalobci předložili listinu identifikace parcel ke knihovní vl. č. 719 vystavenou dne 2. 12. 1991 Střediskem geodézie v J. Žalovaná nic nenamítá proti tomu, že dovolatelé žalovali vydání všech pozemkových parcel. Žaloba však částečně směřovala vůči osobě, která ve sporu nebyla pasivně legitimována a nemohl tak subjektivně vzniknout restituční nárok mezi osobou oprávněnou a povinnou, což je základní podmínka úspěšného uplatnění nároku na finanční náhradu.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými, řádně zastoupenými advokátem (§240 odst. l o.s.ř., §24l odst. l o.s.ř.), je přípustné (§238 odst. l o.s.ř.) a opírá se o zákonem stanovené dovolací důvody (§24l odst. 3, písm. c/,d/ o.s.ř.). Přezkoumal proto napadené rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§242 odst. l, 3 o.s.ř.), když nezjistil žádné takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly postup podle §237 odst. l o.s.ř.
Protože dovolání bylo podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., dovolací soud věc projednal a rozhodl na základě bodu 17 přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb. podle dosavadních předpisů.
Po projednání věci Nejvyšší soud ČR dospěl k přesvědčení, že dovolání není důvodné.
V souzené věci jde o přiznání finanční náhrady za nemovitosti, které nelze vydat (§13 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích). Nárok byl žalobci uplatněn ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci, spor rozhodující otázkou však je, zda předmětem řízení o vydání věci byly nemovitosti, za něž je v probíhajícím řízení požadována finanční náhrada.
Vymezení předmětu řízení je – v souladu se zásadou dispoziční – v rukou žalobce. Vymezení práv a jim odpovídajících povinností obsažených v petitu musí být provedeno přesně a určitě, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti než jsou navrhovány. Soud je zároveň povinen svým rozhodnutím žalobní petit zcela vyčerpat a nesmí jej překročit. Pokud tedy účastníci v petitu žalobního návrhu ze dne 27. 3. 1992 požadovali vydání „nemovitostí zapsaných ve vložkách č. 711 a 784 pozemkové knihy pro k.ú. Š., event. zapsané na LV č. 29 pro obec T. a k.ú. Š. jako parc. č. 57/5 – ost. plocha, parc. č. 546/1 – zast. plocha s domem č. 455, 65/8 – zahrada, 681/2 – zast. plocha, 681/1 – zast. plocha\", nelze pak názor odvolacího soudu – že předmětem řízení o vydání věci byly konkrétně parcelním číslem specifikované pozemky – považovat za nesprávný. Pokud měli účastníci předcházejícího řízení o vydání věci proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 5. 1994, čj. 396/92-23 námitky, měly být žalobci využity všechny možnosti řádného opravného prostředku; to se ale nestalo. Rozhodnutí soudu o vydání či nevydání požadovaných nemovitostí v příslušném řízení nemůže být nyní nahrazeno pouhou prejudiciální úvahou dovolacího soudu.
Z těchto důvodů shledal dovolací soud, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. l o.s.ř.); nezbylo proto, než podle citovaného ustanovení dovolání žalobců zamítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. l o.s.ř., §l5l odst. l o.s.ř, a §l42 odst. l o.s.ř., když žalovanému žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. května 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc.v.r.
předseda senátu