ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1042.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1042/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v právní věci žalobkyně A. - T., a. s., zast. advokátem, proti žalovanému J. Ř., o zaplacení 54.432,- Kč s přísl., o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. prosince 1999, č.j. 14 Co 784/99-84, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. prosince 1999, č.j. 14 Co 784/99-84 a rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 29. dubna 1999, č. j. 5 C 573/94-70, se zrušují a věc se postupuje Krajskému soudu v Plzni jako věcně příslušnému soudu.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil Krajský soud v Plzni vyhovující rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 29. 4. 1999, č. j. 5 C 573/94-70 tak, že se žaloba zamítá poté, co svým usnesením zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k provedení nových navržených důkazů ke zjištění skutkového stavu.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že závěr soudu prvního stupně o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, není správný. Z důkazů provedených v řízení, nebylo zjištěno, že by byla ve smlouvě o dílo určena cena a nevyplývá z nich ani, že by účastníci projevili vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla. Přitom smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena písemně a není k dispozici ani objednávka žalovaného na provedení díla. Dle výpovědi svědka K.N., pracovníka žalobkyně, účastníci o ceně nejednali. Protože nebylo prokázáno sjednání jedné z podstatných náležitostí smlouvy o dílo - ceny díla - dospěl odvolací soud k závěru, že k platnému sjednání smlouvy o dílo mezi účastníky nedošlo. Proto nelze považovat za důvodnou žalobu, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení ceny díla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně, zastoupená advokátem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., jejichž prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutá vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [písmeno c)] a že spočívá na nesprávném právním posouzení [věci písmeno d)].
Dovolatelka především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že účastníci nesjednali cenu díla a namítá, že tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Tvrdí, že z výpovědi jejího pracovníka „byla vytržena a přeceněna věta v tom smyslu, že tento svědek se žalovaným o ceně nejednali\". Z provedeného dokazování činí však žalobkyně jiný závěr a domnívá se, že její názor, který je totožný s opakovanými závěry soudu prvního stupně, má naopak v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z dokazování totiž vyplynulo, že byť je žalobkyně v důkazní nouzi stran písemných podkladů, že žalovaný vystavil svým jménem řádnou objednávku opatřenou zřejmě všemi náležitostmi včetně podpisu a otisku firemního razítka, na základě této objednávky ještě proběhlo ústní jednání mezi žalovaným a zaměstnancem žalobkyně p. N. Svědek N. jednak jednal s p. U., který vystupoval jménem žalovaného, a dále jednal osobně i se žalovaným. Předmětem jednání byla i úhrada ceny za dílo, když pracovník žalobkyně byl ujištěn, že žalovaný má prostředky k úhradě ceny za dílo, a že žalobkyně v tom směru nemusí mít žádné obavy.
Zaměstnanec žalobkyně p. N. vycházel z běžné praxe související s používáním nakladače, neboť žalobkyně, obdobně jako jiné firmy pracující s nakladači či obdobnými stroji vždy účtuje cenu za dílo provedené nakladačem v závislosti na počtu provozních hodin, které jsou potřebné k vykonání díla a používá k fakturaci běžně a obecně užívaný ceník, tj. tarif silniční nákladní dopravy TR 4. Bylo evidentní, že objednatel je si vědom skutečnosti, že cena díla prováděného nakladačem bude účtována v závislosti na počtu provozních hodin, po které bude nakladač v činnosti, což kromě jiného vyplynulo i z obsahu odporu žalovaného, kde žalovaný sám tuto skutečnost uvádí.
Dále žalobkyně napadá závěr odvolacího soudu, že nelze považovat za důvodnou žalobu, v níž se žalobce domáhá ceny díla ze smlouvy, k jejímuž uzavření nedošlo. Pokud soud dospěl k závěru, že nedošlo k uzavření smlouvy o dílo, měl věc posoudit jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo žalovanému na základě totožného skutkového stavu.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Nejvyšší soud se především zabýval správností právního posouzení věci. Podle ustanovení §536 odst. 3 obch. zák. musí být ve smlouvě o dílo dohodnuta cena nebo způsob jejího určení. Způsobem určení přitom může být i stanovení ceny za časovou jednotku práce, resp. odkazem na ceník, který jí stanoví. Odvolací soud založil svůj závěr, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o dílo na tom, že nebyla dohodnuta cena. Nezabýval se však tím, zda nedošlo k dohodě o způsobu jejího určení tak, jak tvrdí dovolatelka, totiž hodinovou sazbou podle počtu odpracovaných hodin, přičemž svědek, na jehož výpovědi postavil odvolací soud svůj závěr uvedl, že výše ceny za použití nakladače byla podle platného ceníku, který měl (žalovaný) k dispozici. Potud je tedy právní posouzení věci provedené odvolacím soudem neúplné a tedy i nesprávné.
Přisvědčit je třeba i tvrzení dovolatelky, že jestliže odvolací soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o dílo, měl věc posuzovat z důvodu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se domáhala zaplacení z toho důvodu, že na základě objednávky (jejíž vystavení jak patrno z dokladů založených ve spisu, žalovaný ve svém odporu a v účastnické výpovědi připustil), provedla objednané práce. Nepožaduje tedy zaplacení na základě uzavřené smlouvy o dílo a nedomáhá se výslovně ani zaplacení ceny díla. Uvedená skutková tvrzení odpovídají skutkovým tvrzením potřebným pro uplatnění nároku z bezdůvodného obohacení a proto je správný závěr dovolatelky, že měl odvolací soud uplatněný nárok posoudit - vzhledem k závěru který učinil o neplatnosti smlouvy o dílo - z tohoto titulu.
104
Nejvyšší soud z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že žalovaný byl v době od 19. 3. 1992 do 9. 1. 1996 zapsán v obchodním rejstříku, a to od 15. 4. 1992 pod obchodním jménem J. Ř. - E. Podle ustanovení §9 odst. 3 písm. a), aa o. s .ř., ve znění účinném v době podání žaloby (14. 9. 1994), byl proto k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni věcně příslušný krajský soud. Ve věci tedy rozhodovaly soudy, které nebyly k rozhodování věcně příslušné.
Potud je tedy řízení před soudy obou stupňů postiženo i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k níž je Nejvyšší soud povinen přihlédnout u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Proto Nejvyššímu soudu nezbylo než rozhodnutí odvolacího soudu stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §243b odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušit a věc přikázat k dalšímu řízení Krajskému soudu v Plzni jako soudu věcně příslušnému v prvním stupni. Podle ustanovení §226 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001, však bude moci soud prvního stupně vycházet z výsledků dosavadního řízení jen v rozsahu uvedeném v cit. ustanovení a právní závěry činit na základě takto zjištěného skutkového stavu.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 2. května 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu