ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1281.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1281/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce J. U., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. K., o zaplacení 82 638 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 97/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2000 č.j. 26 Co 328/99 - 101, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2000 č.j. 26 Co 328/99 – 101 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 31. března 1999 č.j. 4 C 97/98 - 81 uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobci částku 74 650 Kč s 24 % úrokem z prodlení od 19. 2. 1998 do zaplacení, výrokem II. řízení v části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném částky 7 987 Kč, zastavil a v následujícím výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 29. 6. 1993 dohoda o narovnání řešící vypořádání účastníků z předtím uzavřené příkazní smlouvy, podle níž se žalovaný zavázal pro žalobce obstarat nákup osobního automobilu v zahraničí. Podle čl. II. dohody o narovnání žalobce odstoupil od koupi osobního automobilu, automobil se stal vlastnictvím žalovaného, který převzal k předmětnému automobilu i povinnosti k němu se vážící, mimo jiné i zaplacení cla. Soud dále vyšel ze zjištění, že žalovaný byl odsouzen za porušení povinností vůči celnímu úřadu při dovozu předmětného osobního automobilu. Dle celních předpisů měli žalobce a žalovaný zaplatit vzniklý celní dluh společně a nerozdílně. Soud dospěl k závěru, že podle dohody o narovnání je povinen uhradit celní dluh výlučně žalovaný a protože žalobce celní dluh vůči celnímu úřadu již uhradil, je povinen žalovaný žalobci toto plnění zaplatit.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. ledna 2000 č.j. 26 Co 328/99 - 101 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 37 325 Kč s 24 % úrokem z prodlení od 19. 2. 1998 do zaplacení zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem, který soud prvního stupně učinil z dohody o narovnání ohledně rozsahu závazků, které na sebe žalovaný spolu s vlastnictvím vozidla převzal. Krajský soud dospěl k závěru, že nemůže být rozhodná pouze slovní formulace zmiňující i závazek k placení cla, ale je třeba úvahy o obsahu ujednání účastníků s ohledem na ust. §585 věty druhé obč. zák., podle níž dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, se netýká práv, na něž účastník nemohl pomýšlet. Vzhledem k tomu, že dohoda o narovnání byla uzavřena dne 29. 6. 1993, mohli mít účastníci namysli clo již vyměřené a zaplacené a z provedeného dokazování nevyplývá, že by účastníci předpokládali, že bude ještě následně vyměřen celní dluh na základě obnovy celního řízení rozhodnutím Celního úřadu v R. / K. ze dne 16. 6. 1998. Za doměřený celní dluh ve výši 74 650 Kč odpovídají žalobce a žalovaný vůči státu solidárně a podle ust. §511 odst. 2 obč. zák. jsou jejich podíly na doměřeném dluhu stejné. Protože žalobce splnil vůči věřiteli celý dluh, je podle ust. §511 odst. 3 obč. zák. oprávněn požadovat po žalovaném náhradu podle výše jeho podílu na dluhu, tedy polovinu celkového dluhu ve výši 37 325 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že účastníci dohody o narovnání nepomysleli při uzavírání dohody o narovnání na následný celní dluh. Poukazuje, že vůle účastníků při uzavírání dohody směřovala k nastolení právního stavu, jakoby žádná koupě automobilu neexistovala, a že žalovaný nese všechna rizika z dovozu automobilu vyplývající. I kdyby byl ale závěr odvolacího soudu správný, existují na straně žalovaného nepochybně předpoklady pro vznik jeho odpovědnosti za škodu vůči žalobci a odvolací soud měl v dané věci postupovat podle ust. §420 obč. zák. Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř. ), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. /. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř. ), řádně zastoupenou advokátem (ust. §241 odst. 1 o. s. ř. ), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s .ř. a vychází z možného dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 d) o. s. ř.
Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Podle ust. §585 obč. zák. mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná dohodou o narovnání. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet.
Podle ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
V dané věci účastníci uzavřeli dne 29. 6. 1993 dohodu o narovnání, kde v čl II. žalobce odstoupil od koupi osobního automobilu, který se stal vlastnictvím žalovaného, žalovaný vrátil žalobci všechny finanční prostředky poskytnuté mu na obstarání koupě auta a zároveň se dohodli, že nemají vůči sobě navzájem žádných dalších majetkových nároků a závazků souvisejících s obstaráním vozidla, jeho dopravou do České republiky, jeho propuštěním do provozu po pozemních komunikacích České republiky, zprostředkování prodeje v České republice, zaplacením cla, daní, správních a dalších poplatků včetně případného nároku na náhradu škody. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávně ustanovení věty druhé §585 obč. zák. V dané věci dovolací soud přisvědčil dovolateli, že účastníci při uzavírání dohody o narovnání dne 29. 6. 1993 projevili vůli nastolit stav, jako by k žádnému obstarání vozidla pro žalobce nedošlo a žalovaný nese plně všechny náklady spojené s dovozem auta do České republiky. Ze zjištěného skutkového stavu, zejména z obsahu předmětné dohody o narovnání a z výpovědí žalobce a žalovaného v protokolech o výslechu žalovaného a žalobce v přílohovém trestním spisu T 292/93 /č. l. 75 spisu/, vyplývá, že ještě před uzavřením dohody o narovnání měli žalobce i žalovaný vědomost o tom, že clo nebylo zaplaceno ve správné výši /č. l. 25 až 30 a č. l. 50 až 54 trestního spisu/. Odvolací soud tedy dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že předmětná dohoda o narovnání se netýká práv a povinností vyplývajících z následně vyměřeného celního dluhu, neboť na něj účastníci nemohli pomýšlet.
Ve smyslu ust. §242 odst. 1 o. s. ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v ust. §237 o. s. ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej po obsahové stránce dovolatel vymezil. Uvedené vady řízení nebyly dovoláním namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. je naplněn, proto Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst.1, část věty za středníkem, o. s. ř.) a vrátil věc Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení (§243b odst.2, věta první, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst.1, věta druhá a třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. března 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce J. U., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. K., o zaplacení 82 638 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 97/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2000 č.j. 26 Co 328/99 - 101, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2000 č.j. 26 Co 328/99 – 101 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 31. března 1999 č.j. 4 C 97/98 - 81 uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobci částku 74 650 Kč s 24 % úrokem z prodlení od 19. 2. 1998 do zaplacení, výrokem II. řízení v části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném částky 7 987 Kč, zastavil a v následujícím výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 29. 6. 1993 dohoda o narovnání řešící vypořádání účastníků z předtím uzavřené příkazní smlouvy, podle níž se žalovaný zavázal pro žalobce obstarat nákup osobního automobilu v zahraničí. Podle čl. II. dohody o narovnání žalobce odstoupil od koupi osobního automobilu, automobil se stal vlastnictvím žalovaného, který převzal k předmětnému automobilu i povinnosti k němu se vážící, mimo jiné i zaplacení cla. Soud dále vyšel ze zjištění, že žalovaný byl odsouzen za porušení povinností vůči celnímu úřadu při dovozu předmětného osobního automobilu. Dle celních předpisů měli žalobce a žalovaný zaplatit vzniklý celní dluh společně a nerozdílně. Soud dospěl k závěru, že podle dohody o narovnání je povinen uhradit celní dluh výlučně žalovaný a protože žalobce celní dluh vůči celnímu úřadu již uhradil, je povinen žalovaný žalobci toto plnění zaplatit.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. ledna 2000 č.j. 26 Co 328/99 - 101 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 37 325 Kč s 24 % úrokem z prodlení od 19. 2. 1998 do zaplacení zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem, který soud prvního stupně učinil z dohody o narovnání ohledně rozsahu závazků, které na sebe žalovaný spolu s vlastnictvím vozidla převzal. Krajský soud dospěl k závěru, že nemůže být rozhodná pouze slovní formulace zmiňující i závazek k placení cla, ale je třeba úvahy o obsahu ujednání účastníků s ohledem na ust. §585 věty druhé obč. zák., podle níž dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, se netýká práv, na něž účastník nemohl pomýšlet. Vzhledem k tomu, že dohoda o narovnání byla uzavřena dne 29. 6. 1993, mohli mít účastníci namysli clo již vyměřené a zaplacené a z provedeného dokazování nevyplývá, že by účastníci předpokládali, že bude ještě následně vyměřen celní dluh na základě obnovy celního řízení rozhodnutím Celního úřadu v R. / K. ze dne 16. 6. 1998. Za doměřený celní dluh ve výši 74 650 Kč odpovídají žalobce a žalovaný vůči státu solidárně a podle ust. §511 odst. 2 obč. zák. jsou jejich podíly na doměřeném dluhu stejné. Protože žalobce splnil vůči věřiteli celý dluh, je podle ust. §511 odst. 3 obč. zák. oprávněn požadovat po žalovaném náhradu podle výše jeho podílu na dluhu, tedy polovinu celkového dluhu ve výši 37 325 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že účastníci dohody o narovnání nepomysleli při uzavírání dohody o narovnání na následný celní dluh. Poukazuje, že vůle účastníků při uzavírání dohody směřovala k nastolení právního stavu, jakoby žádná koupě automobilu neexistovala, a že žalovaný nese všechna rizika z dovozu automobilu vyplývající. I kdyby byl ale závěr odvolacího soudu správný, existují na straně žalovaného nepochybně předpoklady pro vznik jeho odpovědnosti za škodu vůči žalobci a odvolací soud měl v dané věci postupovat podle ust. §420 obč. zák. Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř. ), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. /. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř. ), řádně zastoupenou advokátem (ust. §241 odst. 1 o. s. ř. ), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s .ř. a vychází z možného dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 d) o. s. ř.
Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Podle ust. §585 obč. zák. mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná dohodou o narovnání. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet.
Podle ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
V dané věci účastníci uzavřeli dne 29. 6. 1993 dohodu o narovnání, kde v čl II. žalobce odstoupil od koupi osobního automobilu, který se stal vlastnictvím žalovaného, žalovaný vrátil žalobci všechny finanční prostředky poskytnuté mu na obstarání koupě auta a zároveň se dohodli, že nemají vůči sobě navzájem žádných dalších majetkových nároků a závazků souvisejících s obstaráním vozidla, jeho dopravou do České republiky, jeho propuštěním do provozu po pozemních komunikacích České republiky, zprostředkování prodeje v České republice, zaplacením cla, daní, správních a dalších poplatků včetně případného nároku na náhradu škody. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávně ustanovení věty druhé §585 obč. zák. V dané věci dovolací soud přisvědčil dovolateli, že účastníci při uzavírání dohody o narovnání dne 29. 6. 1993 projevili vůli nastolit stav, jako by k žádnému obstarání vozidla pro žalobce nedošlo a žalovaný nese plně všechny náklady spojené s dovozem auta do České republiky. Ze zjištěného skutkového stavu, zejména z obsahu předmětné dohody o narovnání a z výpovědí žalobce a žalovaného v protokolech o výslechu žalovaného a žalobce v přílohovém trestním spisu T 292/93 /č. l. 75 spisu/, vyplývá, že ještě před uzavřením dohody o narovnání měli žalobce i žalovaný vědomost o tom, že clo nebylo zaplaceno ve správné výši /č. l. 25 až 30 a č. l. 50 až 54 trestního spisu/. Odvolací soud tedy dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že předmětná dohoda o narovnání se netýká práv a povinností vyplývajících z následně vyměřeného celního dluhu, neboť na něj účastníci nemohli pomýšlet.
Ve smyslu ust. §242 odst. 1 o. s. ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v ust. §237 o. s. ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej po obsahové stránce dovolatel vymezil. Uvedené vady řízení nebyly dovoláním namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. je naplněn, proto Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst.1, část věty za středníkem, o. s. ř.) a vrátil věc Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení (§243b odst.2, věta první, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst.1, věta druhá a třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. března 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová
v