ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1313.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1313/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce : N. spol s r. o. zast. advokátem, proti žalovanému: S. s. s. , a. s., zast. advokátem, o 225.000,- Kč s přísl., vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 691/95 -61, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2 února 2000 čj. 10 Cmo 88/99 - 75, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl výše označeným rozsudkem v předmětné věci, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 225.000,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a dále na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 56.200,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 20. 800,- Kč k rukám právního zástupce žalobce.
Krajský obchodní soud v Praze jako soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení předmětné částky jako provize ve výši 5 % z kupní ceny nemovitostí podle mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a právní předchůdcem žalovaného. Soud dospěl k závěru, že došlo k výpovědi smlouvy a žalobce proto nemá po zániku žalovaného vztahu na sjednanou provizi nárok.
K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal podle §212 odst.1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a odvolání shledal důvodným.
Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně ze zjištěného skutkového stavu učinil zčásti nesprávné právní závěry. Odvolací soud se ztotožnil s tím, že mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného byla dne 30. 9. 1992 platně uzavřena smlouva, označená jako mandátní, kterou na straně právního předchůdce žalovaného platně podepsali zaměstnanci, jednající podle ust. §15 obchodního zákoníku ( zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „obch. zák.\") Z vymezení předmětu smlouvy o „zprostředkování koupě nemovitosti v P., u. J.\" vyplývá, že se jednalo o smlouvu zprostředkovatelskou ( §642 an. obch. zák.) v kombinaci se smlouvou mandátní ( §566 an. obch. zák.) Ve smlouvě byla mj. sjednána za poskytnuté služby úplata ve výši 5 % ze zrealizované kupní ceny. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že oba účastníci podle této smlouvy jednali a že žalobce splnil podmínky pro uzavření smlouvy o koupi nemovitosti. Dále bylo prokázáno, že žalovaný dne 24. 11. 1992 žalobci sdělil, že kupní smlouvu nebude uzavírat, což vzal žalobce na vědomí a podle toho se choval a tudíž došlo k výpovědi smlouvy a tím i zániku závazkového vztahu (§650 obch. zák.) Žalovaný však následujícího dne 26. 11. 1992 uzavřel na předmětnou nemovitost s třetí osobou kupní smlouvu, která byla v termínu podle zadání (dne 30. 11. 1992) zapsána v katastru nemovitostí.
Odvolací soud, po opakování dokazování v nezbytném rozsahu, uzavřel, že podle ust. §651 obch. zák. skutečnost, že teprve po zániku smlouvy o zprostředkování je s třetí osobou uzavřena smlouva, popř. splněna smlouva, na kterou se vztahovala jeho zprostředkovatelská činnost, nebrání vzniku práva zprostředkovatele na provizi. Nárok žalobce na zaplacení provize je proto oprávněný (ust. §644 an. obch. zák.).
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jímž jej napadl v celém rozsahu s odkazem na přípustnost podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a na to, že odvolací soud učinil nesprávný právní závěr.
Dovolatel má za to, že předmětná smlouva nebyla uzavřena platně z důvodu jejího podpisu neoprávněnou osobou. V záhlaví smlouvy je jako osoba oprávněná zastupovat žalobce uveden společník JUDr. V. T . Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce je zřejmé, že osobami oprávněnými za žalobce jednat byli v okamžiku uzavření předmětné smlouvy jen jeho jednatelé, kterými byli JUDr. V. T. a PhDr. N. S., CSc. Podle platné právní úpravy, je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti s ručením omezeným každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak. Je-li smlouva podepisována na základě udělené plné moci, musí být zastoupení uvedeno v textu smlouvy a písemná plná moc k písemné smlouvě připojena (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 11. 1986, 3 Cz 37/1986 ad.) Nelze tedy bez dalšího dovodit oprávnění JUDr. T. jako společníka činit za žalobce právní úkony, ani jako pracovníka činit za žalobce právní úkony, neboť nebylo prokázáno, že by byl u žalobce současně v pracovním poměru. Předmětná smlouva, uzavřená JUDr. T. jako společníkem žalobce byla uzavřena osobou neoprávněnou a je z tohoto důvodu absolutně neplatná.
Dále dovolatel uvádí, že předmětná smlouva je podle svého pojmenování a zejména podle svého obsahu smlouvou mandátní, když zahrnuje podstatné části smlouvy upravené v ust. 566 an. obch. zák. V odst. I. smlouvy je přesně vymezen předmět plnění jako „zprostředkování koupě nemovitosti v P., ul. J., zapsané ve LV pro KÚ, podmínky možnost zřízení nebo převedení min. 5 tel. linek, možnost využití k nebytovým potřebám (kanceláře), max. cena 4,5 mil. Kč.\" Není pravdivé tvrzení žalobce, že předmětem smlouvy nebylo uskutečnění právních úkonů jménem mandanta a že žádné takové úkony nebyly učiněny. Toto tvrzení je zcela účelové, když i sám žalobce předložil důkazy o tom, že takové úkony činil.
Dovolatel se neztotožňuje ani s tvrzením žalobce, že bez ohledu na označení smlouvy se jedná o smlouvu zprostředkovatelskou s právem na provizi, když k uzavření kupní smlouvy došlo přičiněním žalobce v době do konce lhůty trvání smlouvy, tj. do 30. 11. 1992. Základním znakem této smlouvy podle ust. §642 obch. zák. je vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít smlouvu s třetí osobou. Činnost k příležitosti byla již vyvinuta zaměstnanci státního podniku, kteří za to získali obměnu, když žalobce jim informaci o této příležitosti poskytl.
Dovolatel nesouhlasí ani s právním názorem odvolacího soudu, že předmětná smlouva je smlouva zprostředkovatelská ( §642 an. obch. zák.) v kombinaci se smlouvou mandátní ( §566 an. obch. zák.), když navíc se soud vůbec nezabýval otázkou, v které části se smlouva řídí ustanoveními obchodního zákoníku o smlouvě zprostředkovatelské a v které části ustanoveními obchodního zákoníku o smlouvě mandátní.
Dovolatel má za to, že jde o smlouvu mandátní a žalobce proto nemá právo na zaplacení provize po zániku smlouvy o zprostředkování ve smyslu §651 an. obch. zák.
Dovolatel dále upozorňuje, že žalobce se v původní žalobě domáhal zaplacení z titulu odměny na základě mandátní smlouvy, ve věci nedošlo ke změně žalobního návrhu a proto pokud by se žalobce domáhal zaplacení sporné částky z titulu odlišného, např. z titulu provize podle §651 obch. zák., vznáší tímto žalovaný námitku promlčení. V případě, že by žalobce požadoval zaplacení z titulu nároku na úhradu části úplaty přiměřené výsledku dosaženému při zařizování záležitosti a účelně nebo nutně vynaložených nákladů z titulu mandátní smlouvy, pak ze strany žalobce nedošlo k řádnému vyúčtování nákladů a přiměřené úplaty.
96
Dovolatel poukazuje na to, že vůlí stran při uzavírání smlouvy bylo, že odměna přísluší mandatáři v případě, že při podpisu kupní smlouvy budou splněny všechny podmínky mandátní smlouvy, tzn. využitelnost budovy k nebytovým potřebám, kupní cena nebude vyšší než 4,5 mil Kč a do nemovitosti bude možné zavést alespoň pět telefonních linek. První dvě podmínky byly žalobcem dodrženy, ale třetí podmínka - 5 telefonních linek - zajištěna nebyla, jak bylo zjištěno i šetřením ve S. T. Právě z tohoto důvodu došlo k výpovědi předmětné mandátní smlouvy žalovaným.
Po zániku závazku z mandátní smlouvy nemá proto žalobce podle názoru dovolatele podle §574 obch. zák. právo na sjednanou 5 % provizi.
Vzhledem k uvedenému odvolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právním předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\"). Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění že dovolání splňuje stanovené formální a obsahové náležitosti (ust. §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a že je přípustné, neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolatel vytýká napadenému rozsudku v otázkách, které popsal v dovolání, nesprávné právní závěry. Dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, záleží v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, popř. ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Na prvním místě dovolatel namítá, že předmětná smlouva nebyla platně uzavřena proto, že na straně žalobce byla podepsána neoprávněnou osobou.
Smlouva uzavřená dne 30. 9. 1992, označena jako „smlouva mandátní\", byla na straně mandatáře uzavřena „firmou N. spol s r. o., P., ... zastoupenou společníkem JUDr. V. T.,\" a jím je také podepsána.
Podle výpisu z obchodního rejstříku žalobce ze dne 15. 9. 1994 ( ve spisu č. l. 7) je jako statutární orgán zapsán jednatel JUDr. V. T. a dále jednatel PhDr. N. S., CSc. s tím, že „společnost zastupují jednatele společnosti a to samostatně a podepisování za společnost se děje tak, že k napsanému nebo vytištěnému názvu společnosti připojí kterýkoliv jednatel svůj podpis.\"
Z toho vyplývá, že námitce dovolatele nelze přisvědčit. I když je JUDr. T. v záhlaví smlouvy označen jako společník, byl v době smlouvy jednatelem, oprávněným jednat za společnost s ručením omezeným samostatně (ust. §133 odst. 1 obch. zák. v návaznosti na společenskou smlouvu, popř. stanovy.) Pokud dovolatel zmiňuje plnou moc, není to namístě, poněvadž statutární orgán, jímž jednatel je, jedná bez plné moci, jeho jednání je přímým jednáním právnické osoby. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě.
Další zásadní námitka dovolatele se týká typu a povahy předmětné smlouvy.
Jak zjistily v řízení již soud prvního stupně a odvolací soud, předmětem „smlouvy mandátní\" bylo v čl. I. „zprostředkování koupě nemovitosti v P., u. J., zapsané na LV pro KÚ, podmínky: možnost zřízení nebo předvedení min. 5 tel. linek, možnost využití k nebytovým potřebám (kanceláře), max. cena: 4,5 mil Kč.\" Podle čl. II. doba trvání smlouvy „smlouva se uzavírá na dobu nutnou k dosažení jejího účelu, nejpozději však do 30. 11. 1992 s tím, že mandant dá své závazné stanovisko do 12. 10. 1992.\" V čl. V. Výše a způsob úplaty bylo ujednáno, že „mandatáři přísluší za poskytnuté služby úplata ve výši 5 % ze zrealizované kupní ceny, které tvoří předmět této smlouvy a nezahrnuje v sobě náklady spojené notářské poplatky, správní poplatky a nutné (znalecké) posudky.\" V čl. VI. Skončení smlouvy a zánik závazku bylo sjednáno, že smlouva končí dobou nebo účelem, na který byla uzavřena. Mandant může smlouvu kdykoliv částečně nebo v celém rozsahu vypověděl za podmínek stanovených obchodním zákoníkem. Ke dni účinnosti výpovědi zaniká závazek mandatáře uskutečňovat činnosti, ke kterým se zavázal a to za podmínek stanovených obchodním zákoníkem včetně nároků na úhradu nutných nákladů.\"
Dovolací soud zdůrazňuje, že platí právní zásada, že smlouva se posuzuje podle svého obsahu, tj. podle práv a povinností, které pro smluvní strany ze smlouvy vyplývají, nikoli podle formálního označení či názvosloví.
97
V daném případě se jedná nepochybně podle obsahu převážně o smlouvu o zprostředkování, která vykazuje všechny pojmové znaky podle základního ustanovení §642 obch. zák., jmenovitě co do předmětu smlouvy a zaplacení úplaty (provize). Jde současně o smlouvu smíšenou, když zčásti má znaky smlouvy mandátní podle ust. §566 an. obch. zák., zvláště pokud jde o práva a povinnosti mandatáře (čl. III smlouvy) a práva a povinnosti mandanta podle čl. IV. smlouvy (porov. v této souvislosti zejména ust. §567 - 570 obch. zák.), některé z těchto práv a povinností jsou ovšem příznačné i pro smlouvu o zprostředkování (porov. ust. §643 ad. obch. zák.).
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že žalobci vznikl nárok na smluvenou provizi (úplatu) již tím, že se svou činností přičinil o uzavření smlouvy o převodu nemovitostí s třetí osobou. K tomuto výsledku došlo den po údajném skončení smlouvy mezi žalobcem a žalovaným výpovědí žalovaného, přičemž z předmětné smlouvy vyplývalo, že zprostředkovatel je povinen pouze obstarat pro zájemce příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, takže vznikl zprostředkovateli nárok na provizi již obstaráním této příležitosti (ust. §645 obch. zák.). Je třeba zdůraznit, že podle ust. §651 obch. zák. vzniku práva zprostředkovatele na provizi nebrání skutečnost, že teprve po zániku smlouvy o zprostředkování je s třetí osobou uzavřena smlouva (§644). Pokud pak jde o zánik smlouvy, podle §650 obch. zák. smlouva o zprostředkování zaniká, jestliže smlouva, jež je předmětem zprostředkování, není uzavřena v době určené ve smlouvě o zprostředkování a není-li tato doba takto určena, může kterákoli strana smlouvu ukončit tím, že to oznámí druhé straně. V daném případě však uvedená doba takto určena byla, a to do 30. 11. 1992, přičemž smlouva s třetí osobou byla uzavřena dne 26. 11. 1992, tedy před uplynutím určené doby. Za této situace ani nepřipadala v úvahu aplikace druhé věty §650 obch. zák.
S dovolatelem nelze souhlasit ani v tom, že mělo dojít ke změně žalobního petitu, domáhal-li se žalobce svého nároku původně podle mandátní smlouvy, a teprve poté z titulu odlišného, tj. z titulu provize podle §651 obch. zák. Jedná se o nárok, opírající se o jednu a tutéž smlouvu, ať již označení či pojmenování smlouvy nebo nároku je takové či onaké.
Konečně není možno se ztotožnit s dovolatelem ani v námitce, že žalobce nesplnil všechny tři podmínky, stanovené ve smlouvě, když nesplnil podmínku zavedení pěti telefonních linek. Smlouva s třetí osobou byla dne 26. 11. 1992, v době trvání smlouvy o zprostředkování, uzavřena bez ohledu na uvedenou podmínku, a o uzavření smlouvy s třetí osobou se žalobce nepochybně zasloužil, jak bylo shora popsáno.
Právní závěry odvolacího soudu jsou správné, žádné z právních námitek dovolatele nebylo možno přiznat relevanci a dovolací soud proto dovolání jako neopodstatněné zamítl (ust. §243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení má oporu v ust. §142 odst. 1 a §151 odst. 1 ve vazbě na ust. §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř., když dovolatel neměl úspěch a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 3. dubna 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc.,v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová