ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.15.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 15/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce A. S. , a. s., proti žalovanému M. B. , a. s., s. s. , , zast. advokátem, o odstranění vad dodávky, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 1999, čj. 4 Cmo 253/97 - 91, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 4. 1999, čj. 4 Cmo 253/97 - 91 změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 11. 12. 1996, čj. 20 Cm 1095/93 - 35, tak, že žalovanému uložil povinnost odstranit vadu dodávky na stavbě K. spočívající v úniku topné vody do kondenzačního potrubí ve výměníku APPS 1,5/I, výr. č. 601/89, objektu M 17 z automatických parních předávacích stanic ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Dále odvolací soud rozhodl o snášení nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky sporu, resp. jejich právními předchůdci, byla dne 15. 4. 1987 uzavřena hospodářská smlouva č. 2215 o dodávce stavební části stavby "Ú.K.", ve znění protinávrhu čj. AS/INV/3/87, potvrzeného 29.6.1987. Na základě této smlouvy dodavatel, tehdy P. s. , s. p., B. , dodal odběrateli, tehdy ZVS - A.s. , k. p., A., předmět smluvené dodávky. Smluvená dodávka byla podle zápisu o předání a převzetí prací na objektu M 17 převzata 28. 11. 1991.
V dopise ze dne 13. 11. 1992 reklamoval žalobce u žalovaného vadu dodávky, a to že u "výměníku objektu M 17 dochází k úniku topné vody do kondenzačního potrubí a v topném systému musí být neustále doplňována". V reklamaci žalobce požadoval odstranění vady do 30. 11. 1992.
V zápise ze dne 10. 2. 1993, jehož předmětem bylo projednání uvedené reklamace, bylo účastníky sporu a zástupci T. - I. , s. r. o., mj. v bodě 5 zápisu dohodnuto, že "tímto byl dohodnut termín na odstranění uvedené vady do 31. 7. 1993" a tato vada měla být odstraněna subdodavatelem, a to firmou T.- I., s. r. o., B .
Na základě uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že reklamace z 30. 11. 1992 splňovala požadavky ust. §136 hospodářského zákoníku (dále jen "HZ") a jednalo se o řádnou reklamaci. Dále odvolací soud dovodil, že při jednání dne 10. 2. 1993, o němž byl pořízen zápis z téhož dne, došlo mezi žalobcem a žalovaným k uzavření dohody o termínu odstranění reklamované vady. S ohledem na to podle §131e odst. 1 a 2 HZ nedošlo k zániku práv z odpovědnosti za vady, neboť v šestiměsíční lhůtě počínající běžet od 1. 8. 1993 byla podána žaloba, a to 5. 11. 1993.
Odvolací soud dále neshledal, že by byla důvodná námitka žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace, neboť případné reklamace měl podle smlouvy řešit dodavatelův závod 2 v B. , M. ul. , který se přetransformoval na M. , a. s., B.
Vzhledem k uvedenému odvolací soud shledal žalobcův návrh jako důvodný v celém rozsahu a proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 3. 6. 1999 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.
V odůvodnění dovolání žalovaný především uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu u provedeném dokazování, neboť odvolací soud vycházel z toho, že mezi dodavatelem a odběratelem došlo k uzavření dohody o lhůtě, ve které měla být vada odstraněna, přestože to nevyplynulo z provedených důkazů. Dále podle žalovaného spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci, neboť soud nesprávně interpretoval ustanovení zákona o požadavcích na formu dohody a obecné právní zásady o posuzování úkonů neobsahujících projev vůle. Tím dovolatel uplatnil dovolací důvody dle §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
Žalovaný v podrobnostech v dovolání uvedl, že předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným je otázka, zda mezi nimi došlo k uzavření dohody, kterou se žalovaný zavázal odstranit předmětnou vadu do 31. 7. 1993. Pouze za tohoto předpokladu by žalobce uplatnil právo z odpovědnosti včas podle §131e odst. 2 HZ.
Podle názoru dovolatele dohodou o termínu odstranění vad není zápis z 10. 2. 1993, neboť z obsahu zápisu nelze dovodit, že jeho účastníkem byl žalobce, protože zápis neobsahuje jeho obchodní jméno, dále zápis neobsahuje žádný projev vůle žalovaného a žalovaný se v zápise z 10. 2. 1993 k ničemu nezavázal, neboť z bodu 3. a 5. uvedeného v zápisu vyplývají úkoly společnosti T. - I., s. r. o. a nikoliv žalovaného. Pokud odvolací soud ze zápisu z 10. 2. 1993 dospěl ke skutkovému zjištění, že došlo mezi odběratelem a dodavatelem k dohodě o termínu odstranění vady dodávky, nemá toto zjištění oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel na základě uvedeného navrhuje, aby dovolací soud zrušil v celém rozsahu rozsudek odvolacího soudu a dále požádal o odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2001, posoudil dovolání s ohledem na část dvanáctou, hlavu I., bod 17 zák. č. 30/2000 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu platných do 31. 12. 2000 (dále jen "o. s. ř."). Podle §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
V dovolání uplatněnými dovolacími důvody je to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné částku oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.].
Vadu řízení spočívající v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování spatřuje dovolatel v tom, že uvedený soud vycházel z toho, že mezi dodavatelem a odběratelem došlo k uzavření dohody o lhůtě, v níž měla být reklamovaná vada výměníku v objektu M 17 odstraněna.
Ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá, že dopisem ze dne 13. 11. 1992, zn. IS/233/92/Tr, reklamoval žalobce u žalovaného mj. skrytou vadu ve výměníku objektu M 17 na stavbě K., která spočívala v tom, že "v jedné předávací stanici unikala topná voda do kondenzačního potrubí a v topném systému musí být neustále doplňována. Je pravděpodobně děravá ohřívací vložka ve stanici." V reklamaci žalobce požadoval odstranění této vady do 30. 11. 1992.
Vzhledem k tomu, že vada nebyla odstraněna, konalo se dne 10. 2. 1993 reklamační řízení k projednání reklamace ze dne 13. 11. 1992, zn. IS/233/92/Tr za účasti zástupců A. A. , M. B. , S. B. a T. - I. , s. r. o., B. . O jednání byl pořízen zápis z téhož dne, v němž bylo mj. uvedeno, že "Při řízení bylo zjištěno a dohodnuto" a poté v bodě 5 zápisu bylo uvedeno "Tímto byl dohodnut termín na odstranění uvedené vady do 31. 7. 1993 společnosti T. - I. , B. ." Zápis byl podepsán zúčastněnými zástupci uvedených podniků.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že dovolací důvod dle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., tvrzený žalovaným, není dán.
Odvolací soud při jednání dne 20. 4. 1999 provedl mj. důkaz reklamací z 13. 11. 1992 a zápisem z reklamačního řízení ze dne 10. 2. 1993 a tyto důkazy hodnotil podle §132 o. s. ř.
Z ujednání obsaženém v bodě 5 zápisu z 10. 2. 1993 a slov .... tímto byl dohodnut termín na odstranění uvedené vady do 31. 7. 1993 .... je nutné v kontextu s ostatními body tohoto zápisu a předmětem jednání a podepsáním zápisu zúčastněnými zástupci stran dovozovat, že byl účastníky, jichž se reklamace týkala, a to především žalobcem a žalovaným, dohodnut termín odstranění vady reklamované žalobcem 13. 11. 1992. Z dalších slov uvedených v bodě 5 uvedeného zápisu, a to .... společností T. - I. B...., vzhledem k tomu, že se jednalo o subdodavatele žalovaného, jehož zástupci se též účastnili reklamačního řízení dne 10. 2. 1993 a podepsali zápis o jednání, je nutné dovozovat, že byl zároveň mezi žalovaným a jeho subdodavatelem řešen jejich vzájemný vztah z odpovědnosti za vady subdodavatelovy dodávky.
Dovolací soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že odvolací soud správně dovodil, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k dohodě o termínu odstranění vady reklamované 13. 11. 1992. Z toho pak vyplývá, že odvolací soud dále správně posoudil i otázku zániku práva z odpovědnosti za vady dle §131e odst. 1 a 2 HZ, a správně dospěl k závěru, že práva z odpovědnosti byla u soudu uplatněna včas.
Nejvyšší soud proto podle §131e HZ, §238 odst. 1 písm. a), §241 odst.3 písm. c) a d) a §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O nákladeh dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst.1 o. s. ř. s ohledem na úspěch ve věci tak, že žalovanému jejich náhrada nepřísluší, neboť neměl ve věci úspěch a taktéž žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť mu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. února 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová