ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1508.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1508/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce B. i. s. Č. r., proti žalovanému V. P., a. s., v likvidaci, zast. advokátem, o zaplacení 493.000,- Kč s přísl., k dovolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 1998, čj. 23 Co 622/98 - 122, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 1998, čj. 23 Co 622/98 - 122 se v části výroku, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení příslušenství, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení ve věci.
II. Dovolání žalovaného se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 1998, čj. 23 Co 622/98 - 122 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 6. 1998, čj. 10 C 66/95 - 96 v části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 493.000,- Kč a náklady řízení, a v části, v níž byla soudem prvního stupně žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci příslušenství, odvolací soud tento výrok změnil tak, že žalobu v této části zamítl; odvolací soud dále zamítl návrh na připuštění dovolání.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že bylo doloženo a mezi účastníky o tom nebylo sporu, že žalobce na základě smluvního ujednání poskytl žalovanému zálohu ve výši 493.000,- Kč a otázkou bylo, zda žalovaný právem či neprávem žalobci zadržuje uvedenou částku.
Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud žalovaný nemohl splnit smlouvu, pak „toto nelze přičíst k tíži ani žalobci, takže žalovaný drží zcela bez právního důvodu zálohu, která mu byla žalobcem vyplacena.\" Dále odvolací soud uvedl, že účel smlouvy nebyl nikdy realizován a v řízení vyplynulo, že vzhledem k jeho charakteru realizován nebude.
Vzhledem k tomu se žalobce právem domáhal na žalovaném vrácení zálohy ve výši 493.000,- Kč a v této části proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud však nepovažoval za důvodnou žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení příslušenství z předmětné částky, a to s ohledem na to, co „vyšlo v řízení najevo a okolnostem, za nichž účastníci smlouvu uzavřeli a za nichž došlo k nesplnění této smlouvy\", neboť nelze „hovořit o prodlení na straně žalovaného.\" Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu ohledně příslušenství zamítl.
Dále odvolací soud zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání, neboť své rozhodnutí nepokládal za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Dovoláním ze dne 20. 1. 1999 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu, a to v části, v níž změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobci nepřiznal příslušenství dlužné částky.
V odůvodnění dovolání žalobce uvedl, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v této části spočívá rozsudek odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Odvolací soud podle žalobce v odůvodnění neuvedl ani jednu konkrétní skutečnost, z níž by vyplýval závěr o tom, že nelze hovořit o prodlení na straně žalovaného. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o dílo, jejíž předmětem plnění bylo dodání 20 ks š. zařízení K. Podle této smlouvy poskytl žalovanému zálohu ve výši 493.000,- Kč. Žalovaný zařízení nedodal a zálohu nevrátil, žalobce za této situace od smlouvy odstoupil. Podle §351 odst. 1 obch. zákoníku je strana, které bylo před odstoupením do smlouvy poskytnuto druhou stranou plnění, povinna tato plnění vrátit, u peněžního závazku spolu s příslušnými úroky.
Odvolací soud uvedené ustanovení neaplikoval a jeho tvrzení, že žalovaný nebyl v prodlení s vrácením zálohy je v logickém rozporu s jeho závěry uvedenými v rozsudku, zejména se závěrem, že „žalovaný drží zálohu zcela bez právního důvodu\". Odvolací soud tak dospěl ke správnému závěru, že je zde protiprávní vztah, avšak nesprávně se vyrovnal s otázkou příslušenství, plynoucího z neoprávněně zadržované částky. Žalovaný poskytnutou zálohu nevrátil, ačkoli byl k jejímu vrácení žalobcem vyzýván.
Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovoláním ze dne 17. 2. 1999 napadl výše uvedený rozsudek odvolacího soudu též žalovaný, a to v části, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, tj. o povinnosti žalovaného zaplatit 493.000,- Kč a o náhradě nákladů řízení.
V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že dovolání je přípustné podle ust. §239 odst. 2 o. s. ř. a je podáno z důvodu podle §241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř.
Žalovaný v dovolání v podrobnostech uvedl, že odvolací soud v rozporu s ust §120 o. s. ř. nezjišťoval rozhodné okolnosti, zejména oprávněnost žalobce požadovat celou částku, neboť došlo ke zrušení F. b. i. s. na základě zákona č. 543/1992 Sb. a podle žalovaného měla být částka 493.000,- Kč rozdělena při rozpadu federace dva ku jedné, a to bez ohledu na výklad §3 a 4 zák č. 543/1992 Sb.
145
Dále žalovaný uvedl, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, zejména výpověď svědka Ing. G. a tato výpověď má zásadní význam pro zjištění, proč smlouva nebyla naplněna. Žalovaný je toho názoru, že žalobce neposkytl spolupůsobení nutné k tomu, aby mohl splnit svůj závazek, zejména žalobce nepředložil žalovanému osvědčení od F. o registraci a o možnosti převzetí a používání zařízení K. žalobcem dle zák. č. 384/1990 Sb.
Ze shora uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce i žalovaného podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, neboť podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb. se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před 1. 1. 2001, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů a konstatoval, že dovolání byla podána oprávněnými osobami, včas, obsahují stanovené náležitosti, za žalobce jedná jeho zaměstnanec s právnickým vzděláním a žalovaný je zastoupen advokátem a dovolání byla uvedenými osobami sepsána.
Dovolací soud se nejprve zabýval dovoláním, které podal žalobce, a to do části výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení příslušenství z částky 493.000,-Kč se zamítá.
Dovolání je v tomto případě přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé. Uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení této otázky dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu dovolací soud zjistil, že změna rozsudku soudu prvního stupně ohledně příslušenství byla odůvodněna tak, že „vzhledem k tomu, co vyšlo v řízení najevo a okolnostem, za nichž účastníci smlouvu uzavřeli a za nichž došlo k nesplnění této smlouvy, nelze podle odvolacího soudu hovořit o prodlení na straně žalovaného.\" Z uvedeného je především patrné, že rozsudek odvolacího soudu není v této části přezkoumatelný, neboť není zřejmé, z jakých konkrétních skutkových zjištění odvolací soud vycházel, aby je poté mohl právně posoudit a dojít k závěru, že žalovaný nebyl v prodlení s vrácením zálohy ve výši 493.000,- Kč. Řízení je tedy postiženo ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k této vadě dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží, i když nebyla uplatněna v dovolání.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že dovolání žalobce je důvodné a rozhodnutí odvolacího soudu v části výroku týkající se příslušenství zrušit.
Dovolací soud se dále zabýval dovoláním žalovaného. Žalovaný dovoláním napadl výrok rozsudku odvolacího soudu, jimž byly potvrzeny výroky soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 493.000,- Kč a o nákladech řízení, tj. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaný je povinen zaplatit svědečné v částce 1 349,- Kč na účet soudu prvního stupně.
V dovolání žalovaný uvedl, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř. a že bylo podáno z důvodů dle ust. §241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř.
Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je dovolání z důvodů uvedených žalovaným přípustné.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolacím důvodem uplatněným v dovolání může být pouze dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, nikoli důvody jiné, např. ty, které v dovolání uvedl žalovaný. Z tohoto důvodu je nutné dovolání odmítnout, protože v dovolání není za uvedené situaci vymezeno, v čem je spatřováno nesprávné právní posouzení věci. Tím není ani dovolacímu soudu umožněno, aby mohl posuzovat, a to s ohledem na vymezení, které je nutné provést v návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a poté v dovolání, zda jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, resp. zda jsou v něm řešeny právní otázky takto významné.
Pro úplnost je nutné uvést, že v rozsudku odvolacího soudu byly řešeny právní otázky, které jsou v soudní praxi běžně řešeny a nelze je označit za právně významné.
Pokud žalovaný napadl výrok odvolacího soudu, jímž byly potvrzeny výroky soudu prvního stupně o nákladech řízení, není dovolání proti tomuto výroku taktéž přípustné, neboť proti tomuto rozhodnutí, které má povahu usnesení, přípustnost dovolání nevyplývá ani z ust. §238 odst. 1 o. s. ř. ani z ust. §239 odst. 2 o. s. ř.
Dovolacímu soudu proto s ohledem na uvedené nezbylo než konstatovat, že dovolání žalovaného není přípustné.
Nejvyšší soud proto podle §238 odst. 1 písm. b) a §238a odst. 1, §239 odst. 1, §241 odst. 3 písm. b) a c), §242 odst. 3, §243 odst. 1 a 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu v částku výroku týkající se příslušenství pohledávky zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řizení a dovolání žalovaného pro nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude podle §243 odst. 1, 3. věta o. s. ř rozhodnuto v novém rozhodnutí.
V Brně dne 3. dubna 2001
JUDr.Ing. Jan H u š e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Hana Straková