ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1559.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1559/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: A. K., zast. advokátkou, proti žalovanému: J. Z., zast. advokátkou, o zaplacení 291.297,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 187/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 16. února 2000, č.j. 24 Co 138/99 - 110 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 22. prosince 1998, č.j. 14 C 187/97 – 94 výrokem I. zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 53.246,-Kč s 18% úrokem od 3.9.1997 do zaplacení. Výrokem II. ve znění opravného usnesení ze dne 13. 3. 2000 čj. 14 C 187/97 - 115 návrh co do částky 67.148,80 Kč s 18% úrokem od 4.9.1997 do zaplacení zamítl. Dále ve výroku III. žalovaného zavázal žalobci zaplatit 18% úrok z částky 223.838,20 Kč od 17.8.1996 do 17.8.1997 a 18% úrok z částky 84.008,20 Kč od 18.8.1997 do 2.9.1997. Výrokem IV. soud žalobu co do 18% úroku z částky 67.148,80,-Kč za dobu od 17.8.1996 do 17.8.1997, 18% úroku z částky 206.978,80 Kč za den 18.8.1997, 18% úroku z částky 68.148,20 Kč za dobu od 19.8.1997 do 2.9.1997 a co do 18% úroku z částky 98.910,80 Kč za den 3.9.1997 zamítl. Výrokem V. soud vrátil žalobci soudní poplatek ve výši 3.420,-Kč. Ve výrocích VI. a VII. soud uložil povinnost zaplatit na nákladech dokazování částku ve výši 183,-Kč a to jak žalobci tak žalovanému. Ve výroku VIII. zavázal žalovaného k uhrazení nákladů řízení v částce 14.183,- Kč na účet zástupce žalobce.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nedotčených výroků II., IV. a V. potvrdil. Vedle toho zavázal žalovaného nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5.005,-Kč.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i s právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. Ten vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byly platně uzavřeny dvě smlouvy o dílo ze dne 18.6.1996 a 4.7.1996, na základě kterých dodal žalobce žalovanému podle první smlouvy čtyři kusy dřevěných vrat a podle druhé smlouvy sedm kusů kovových garážových vrat. Cenu za dodané dílo žalovaný zaplatil pouze částečně a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zbývající ceny díla.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání s tím, že napadené rozhodnutí kromě výroků II. a IV. rozsudku prvního stupně, které nebyly odvoláním dotčeny, spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ust. §241 odst. 3 písm d/ o. s. ř., neboť mezi účastníky nedošlo platně k uzavření předmětných smluv o dílo ze dne 18.6.1996 a 4.7.1996. Dále nesouhlasí s hodnocením dohody o narovnání mezi žalobcem a žalovaným, která byla podle dovolatele platně uzavřena a svědecky potvrzena. Následným nepodepsáním dohody došlo ze strany žalobce k porušení dobrých obchodních vztahů. Další důvod dovolatel spatřuje v ust. §241 odst 3 písm. b/ o. s. ř., tedy že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel se domnívá, že žalobce není ve sporu aktivně legitimován, protože smlouva o dílo ze dne 4.7.1996 byla uzavřena mezi A.K., K. a žalobu podal subjekt označený jako A.K., místo podnikání K. Při jednání 11.8.1998 se žalobce uvedl jako A.K., trvale bytem T. Dovolatel tvrdí, že žalobce je v žalobě nesprávně označen a žaloba je tak nesprávná. Dovolatel považuje otázku aktivní legitimace za důležitou zejména s ohledem na to, že žalobce vystavil ve stejný den dvě faktury pokaždé s jiným místem podnikání a pokud by byla faktura vystavena s chybnými údaji, vzniká otázka, která z nich je žalovatelná.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinné. před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Dovolání bylo podáno včas a subjektem k tomu oprávněným, tj. účastníkem řízení (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) avšak není ve věci přípustné.
Dovoláním lze dále napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Nejde - li o případ vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., je třeba, je - li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238 odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. Jde - li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání jen ve třech případech. V prvním z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh či bez návrhu podle §239 odst. 1 o. s. ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku. Ve druhém případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším, zrušeném rozsudku. Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné také tehdy, jestliže odvolací soud při splnění dalších, v citovaném ustanovení uvedených předpokladů, nevyhoví návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
O žádný z vyjmenovaných případů přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu v daném případě nejde, neboť odvolací soud potvrdil - v tam uvedeném znění - v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž by proti svým potvrzujícím výrokům rozsudku připustil dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku.
Z dovolání vyplývá, že dovolatel namítá vadu rozhodnutí podle ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Domnívá se, že žalobce je v žalobě nesprávně označen, není aktivně legitimován k podání žaloby a v závislosti na této skutečnosti jsou nesprávně posouzeny faktury ze dne 16.8.1996.
Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., ať už by se týkaly soudu (písm. a/, g/), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm. e/) však z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelem nejsou ani tvrzeny. Nedostatek aktivní věcné legitimace (tedy že žalobce není nositelem v žalobě tvrzeného hmotněprávního nároku) nezakládá vadu řízení ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. K dovolacímu důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. může ostatně dovolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže je dovolání přípustné, což v posuzované věci, jak již bylo uvedeno, splněno není.
Co do výroku o nákladech odvolacího řízení není dovolání podle §238a a §239 o. s. ř. přípustné již proto, že rozhodnutí odvolacího soudu v tomto rozsahu není rozhodnutím měnícím nebo potvrzujícím (srov. §224 odst. 1 o. s. ř.); ostatně, u měnícího výroku o nákladech řízení by byl dovolací přezkum podle §238a odst. 1 písm. a/, části věty za středníkem, o. s. ř. rovněž vyloučen a usnesení o nákladech řízení kromě toho není usnesením odvolacího soudu ve věci samé (§239 odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Dovolací soud proto dovolání musel posoudit jako nepřípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 4. dubna 2001
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu
Za právnost vyhotovení: Naděžda Solařová
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: A. K., zast. advokátkou, proti žalovanému: J. Z., zast. advokátkou, o zaplacení 291.297,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 187/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 16. února 2000, č.j. 24 Co 138/99 - 110 takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 22. prosince 1998, č.j. 14 C 187/97 – 94 výrokem I. zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 53.246,-Kč s 18% úrokem od 3.9.1997 do zaplacení. Výrokem II. ve znění opravného usnesení ze dne 13. 3. 2000 čj. 14 C 187/97 - 115 návrh co do částky 67.148,80 Kč s 18% úrokem od 4.9.1997 do zaplacení zamítl. Dále ve výroku III. žalovaného zavázal žalobci zaplatit 18% úrok z částky 223.838,20 Kč od 17.8.1996 do 17.8.1997 a 18% úrok z částky 84.008,20 Kč od 18.8.1997 do 2.9.1997. Výrokem IV. soud žalobu co do 18% úroku z částky 67.148,80,-Kč za dobu od 17.8.1996 do 17.8.1997, 18% úroku z částky 206.978,80 Kč za den 18.8.1997, 18% úroku z částky 68.148,20 Kč za dobu od 19.8.1997 do 2.9.1997 a co do 18% úroku z částky 98.910,80 Kč za den 3.9.1997 zamítl. Výrokem V. soud vrátil žalobci soudní poplatek ve výši 3.420,-Kč. Ve výrocích VI. a VII. soud uložil povinnost zaplatit na nákladech dokazování částku ve výši 183,-Kč a to jak žalobci tak žalovanému. Ve výroku VIII. zavázal žalovaného k uhrazení nákladů řízení v částce 14.183,- Kč na účet zástupce žalobce.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nedotčených výroků II., IV. a V. potvrdil. Vedle toho zavázal žalovaného nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5.005,-Kč.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i s právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. Ten vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byly platně uzavřeny dvě smlouvy o dílo ze dne 18.6.1996 a 4.7.1996, na základě kterých dodal žalobce žalovanému podle první smlouvy čtyři kusy dřevěných vrat a podle druhé smlouvy sedm kusů kovových garážových vrat. Cenu za dodané dílo žalovaný zaplatil pouze částečně a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zbývající ceny díla.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání s tím, že napadené rozhodnutí kromě výroků II. a IV. rozsudku prvního stupně, které nebyly odvoláním dotčeny, spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ust. §241 odst. 3 písm d/ o. s. ř., neboť mezi účastníky nedošlo platně k uzavření předmětných smluv o dílo ze dne 18.6.1996 a 4.7.1996. Dále nesouhlasí s hodnocením dohody o narovnání mezi žalobcem a žalovaným, která byla podle dovolatele platně uzavřena a svědecky potvrzena. Následným nepodepsáním dohody došlo ze strany žalobce k porušení dobrých obchodních vztahů. Další důvod dovolatel spatřuje v ust. §241 odst 3 písm. b/ o. s. ř., tedy že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel se domnívá, že žalobce není ve sporu aktivně legitimován, protože smlouva o dílo ze dne 4.7.1996 byla uzavřena mezi A.K., K. a žalobu podal subjekt označený jako A.K., místo podnikání K. Při jednání 11.8.1998 se žalobce uvedl jako A.K., trvale bytem T. Dovolatel tvrdí, že žalobce je v žalobě nesprávně označen a žaloba je tak nesprávná. Dovolatel považuje otázku aktivní legitimace za důležitou zejména s ohledem na to, že žalobce vystavil ve stejný den dvě faktury pokaždé s jiným místem podnikání a pokud by byla faktura vystavena s chybnými údaji, vzniká otázka, která z nich je žalovatelná.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinné. před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Dovolání bylo podáno včas a subjektem k tomu oprávněným, tj. účastníkem řízení (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) avšak není ve věci přípustné.
Dovoláním lze dále napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Nejde - li o případ vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., je třeba, je - li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238 odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. Jde - li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání jen ve třech případech. V prvním z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh či bez návrhu podle §239 odst. 1 o. s. ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku. Ve druhém případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším, zrušeném rozsudku. Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné také tehdy, jestliže odvolací soud při splnění dalších, v citovaném ustanovení uvedených předpokladů, nevyhoví návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
O žádný z vyjmenovaných případů přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu v daném případě nejde, neboť odvolací soud potvrdil - v tam uvedeném znění - v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž by proti svým potvrzujícím výrokům rozsudku připustil dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku.
Z dovolání vyplývá, že dovolatel namítá vadu rozhodnutí podle ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Domnívá se, že žalobce je v žalobě nesprávně označen, není aktivně legitimován k podání žaloby a v závislosti na této skutečnosti jsou nesprávně posouzeny faktury ze dne 16.8.1996.
Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., ať už by se týkaly soudu (písm. a/, g/), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm. e/) však z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelem nejsou ani tvrzeny. Nedostatek aktivní věcné legitimace (tedy že žalobce není nositelem v žalobě tvrzeného hmotněprávního nároku) nezakládá vadu řízení ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. K dovolacímu důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. může ostatně dovolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže je dovolání přípustné, což v posuzované věci, jak již bylo uvedeno, splněno není.
Co do výroku o nákladech odvolacího řízení není dovolání podle §238a a §239 o. s. ř. přípustné již proto, že rozhodnutí odvolacího soudu v tomto rozsahu není rozhodnutím měnícím nebo potvrzujícím (srov. §224 odst. 1 o. s. ř.); ostatně, u měnícího výroku o nákladech řízení by byl dovolací přezkum podle §238a odst. 1 písm. a/, části věty za středníkem, o. s. ř. rovněž vyloučen a usnesení o nákladech řízení kromě toho není usnesením odvolacího soudu ve věci samé (§239 odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Dovolací soud proto dovolání musel posoudit jako nepřípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 4. dubna 2001
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu
Za právnost vyhotovení: Naděžda Solařová