ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1671.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1671/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce U.ČR, spol. s r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1/ A.J., zastoupenému advokátem, 2/ D.J.p., s. r. o. o zaplaceni částky 341 529, 98 Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod spisovou značkou 8C 29/97, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 1999 č.j. 39 Co 290/99 - 65, takto:
I. Dovolání do výroku výše uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve vztahu k druhému žalovanému zrušen a věc se vůči tomuto žalovanému postupuje Krajskému obchodnímu soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému, se odmítá.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 1999 č.j. 39 Co 290/99 - 65 se ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 341. 529,98 Kč se 14 % úrokem z prodlení od 17. 12. 1993 do zaplacení, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 11. února 1999, č. j. 8 C 29/97 – 37, zamítl žalobu o zaplacení částky 341 529, 98 Kč s přísl. a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce vystavil pro příjemce J. – D., dne 2. 12. 1993 fakturu, znějící na částku 1 229 069, 40 Kč a dodací list obsahující dodávku zboží pro J.- D. v hodnotě 1 272 808, 20 Kč, na kterém žádný žalovaný nepotvrdil dodávku uvedeného zboží. Soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by zboží uvedené v dodacím listě skutečně některému z žalovaných dodal a bylo převzato a ani neprokázal, že mu žalovaní dluží z uvedené faktury znějící na částku několikanásobně vyšší, právě částku uplatněnou žalobou ve výši 341 529, 98 Kč.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. listopadu 1999 č.j. 39 Co 290/99 – 65 rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhému žalovanému zrušil a věc vůči tomuto žalovanému postoupil Krajskému obchodnímu soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému a v zamítavém výroku o věci samé ve vztahu k prvnímu žalovanému rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 341 529, 98 Kč se 14 % úrokem z prodlení od 17. 12. 1993 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dodal prvnímu žalovanému zboží za vyfakturovanou cenu celkem 1 272 808, 20 Kč. Bylo též nepochybné, že první žalovaný jako prodávající uzavřel s druhým žalovaným jako kupujícím smlouvu o prodeji podniku podle §476 a násl. obch. zák., na základě které převzal druhý žalovaný vůči žalobci závazek vyčíslený hodnotou zboží 1 229 069, 40 Kč. K zajištění žalujícího věřitele, jehož souhlasu k přechodu závazku není třeba, vzniklo podle ust. §477 odst. 3 obch. zák. ručení prodávajícího /prvního žalovaného/ za splnění tohoto závazku. Důkazní břemeno o zaplacení ceny dodaného zboží pak neleží na žalobci, ale na prvním žalovaném. Poněvadž první žalovaný neprokázal, že by žalobou požadovanou částku ve výši 341 529, 98 Kč žalobci uhradil, soud žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolává se důvodů stanovených v ust. §241 odst. 3 písm. b, c, d) o. s. ř. Dovolatel má za to, že nebyl důvod pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně vůči druhému žalovanému pro věcnou nepříslušnost soudu prvého stupně, když na žádost žalobce připustil soud rozšíření žaloby i na druhého žalovaného. První žalovaný dále namítá, že nemá oporu v provedeném dokazováním závěr odvolacího soudu, že bylo nesporné, že žalobce dodal žalovanému zboží za vyfakturovanou cenu 1 272 808, 20 Kč. Vyfakturovaná cena byla dle dokladů předložených soudu 1 229 069, 40 Kč a nikoliv 1 272 808, 20 Kč. Žalobce nepředložil žádný důkaz o dodání zboží, předložil pouze dodací list, na němž nebylo potvrzeno převzetí zboží. Stejně tak nemá oporu v provedeném dokazování závěr odvolacího soudu, že první žalovaný neprokázal, že by požadovanou dlužnou částku uhradil. Dovolatel poukazuje, že podle dokladů, které byly soudem čteny k důkazu a založeny do spisu, prokázal, že ke dni 20. 1. 1995 zaplatil žalobci nejméně 900 000 Kč na fakturovanou částku 1 229 069, 40 Kč, zbývalo tedy zaplatit maximálně 329 069, 40 Kč a nikoliv 341 529, 98 Kč, které tak nesprávně uložil zaplatit prvému žalovanému odvolací soud. Dovolatel dále namítá, že v průběhu odvolacího řízení nebyl soudem vůbec vyslechnut a nebyl ani nikdy vyzván ke splnění závazku za dlužníka, kterým je druhý žalovaný. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
K dovolání prvého žalovaného podal žalobce vyjádření, ve kterém poukazuje, že první žalovaný v dovolání nespecifikuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále uvedl, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, jestliže soud dospěl k závěru, že žalobce zboží uvedené v dodacím listu příjemci – žalovanému dodal. Žalobce ve vyjádření zdůraznil, že žalovaný nikdy nenamítal nesprávnost faktury, kterou mu bylo dodané zboží vyfakturováno a na uvedenou fakturu posílal žalobci splátky, jak sám v dovolání uvedl. Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), pouze do vyhovujícího výroku ve věci samé vůči prvnímu žalovanému, neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř. a opírá se o dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. b), c), d) o. s. ř.
K námitce, týkající se výroku rozsudku Krajského soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu vůči druhému žalovanému zrušen věc se postupuje Krajskému obchodnímu soudu jako soudu věcně příslušnému, není dovolatel legitimován (subjektivně oprávněn).
92
Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku vyplývá, že je může podat (je k němu subjektivně legitimován) jen ten účastník, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma v jeho právech odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí ve vztahu k němu zruší. V dovolání proto může (je subjektivně oprávněn) uplatňovat jen takové okolnosti, které se týkají jeho právní sféry a které směřují k odstranění újmy způsobené (podle jeho názoru) v jeho právech. Okolnost, zda vůči žalovanému 2) neměla být žaloba postoupena jinému věcně příslušnému soudu, se právní sféry dovolatele nedotýká, námitku v tomto směru by byl subjektivně legitimován uplatnit pouze žalobce či žalovaný 2), kteří však - jak je zřejmé z obsahu spisu - dovolání proti tomuto výroku rozhodnutí nepodali.
Nejvyšší soud proto dovolání proti výroku, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhému žalovanému a věc vůči druhému žalovanému postoupil Krajskému obchodnímu soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému, odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř., aniž se mohl zabývat jeho důvodností.
Podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. lze v dovolání uplatnit, že rozhodnutí odvolacího soudu trpí jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k těmto vadám přihlédne dovolací soud i bez návrhu ( §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí takovou vadou trpí. Odvolací soud v dané věci neučinil skutkový závěr o tom, jaká smlouva a kdy byla mezi účastníky uzavřena, soud se pak ani nezabýval právním hodnocením podstatných náležitostí takové smlouvy a neučinil ani právní závěr o její platnosti, což je předpokladem pro rozhodnutí o oprávněnosti žaloby. Protože z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jaká smlouva a kdy byla mezi účastníky uzavřena, je rozhodnutí odvolacího soudu v této části nepřezkoumatelné a trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., kdy dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se pokládá výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani nevyšly nijak najevo, jestliže soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, jestliže v hodnocení důkazů z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 - 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
V posuzovaném případě odvolací soud vyšel z následujícího skutkového závěru: „Skutečnost, že žalobce dodal žalovanému zboží za vyfakturovanou cenu celkem 1 272 808, 20 Kč byla nesporná.\" /odůvodnění rozsudku na str. 4/ Podle provedeného dokazování na č. l. 60 - 61 spisu ale první žalovaný zpochybnil dodání zboží žalobcem v uvedené výši. Na č. l. 17 spisu byla k důkazu čtena faktura vystavená na částku 1 229 069, 40 Kč. Skutkový závěr odvolacího soudu, že žalobce dodal žalovanému zboží za vyfakturovanou cenu celkem 1 272 808, 20 Kč tedy nemá oporu v provedeném dokazování. Ze soudního spisu vyplývá, že žádný jiný důkaz o dodání zboží v konkrétní hodnotě nebyl soudu předložen. Skutkový závěr odvolacího soudu, že bylo nesporné, že žalobce dodal žalovanému zboží za vyfakturovanou cenu celkem 1 272 808, 20 Kč, tedy neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. je naplněn.
Dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., se Nejvyšší soud ČR nemohl zabývat, neboť jak bylo výše uvedeno, dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné. Nelze proto učinit právní závěr o případném nesprávném právním posouzení.
Uplatněný dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. b), c) o. s. ř. byl v dané věci naplněn, proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu, ve zbývajícím výroku vůči prvnímu žalovanému a ve výroku o náhradě nákladů řízení, které trpí vadami, zrušit (§243b odst.1, část věty za středníkem, o. s. ř.) a vrátit věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst.2, věta první, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová
93