ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1918.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1918/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce P., s. r. o. v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. L., o zaplacení 267 542,70 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Liberci pod spisovou značkou 18 C 1092/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. ledna 2000 č.j. 35 Co 106/99 - 49, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 17. června 1999 č.j. 18 C 1092/96 - 34 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 9 230,90 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 19. září 1997, 57 202,80 Kč s 18% úrokem z prodlení od 1. prosince 1997, 201 109 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 1. listopadu 1996 do zaplacení a zamítl žalobu co do 18 % úroku z prodlení z částky 9 230,90 Kč od 1. května 1996 do 18. září 1997, z částky 57 202,80 Kč od 1. května 1996 do 30. 11. 1997, z částky 201 109 Kč od 1. května 1996 do 31. října. 1996. Soud zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce P., s. r. o. (pod původním obchodním jménem P. C. s. r. o.) uzavřel s právním předchůdcem žalovaného dne 21. 10. 1993 tři smlouvy s označením č. 2, 3, 5, podle nichž měl žalobce pro právního předchůdce žalovaného získat vybavení domácnosti na měsíční splátky za cenu stanovenou žalobcem v souladu s aktuálními ceníky dodavatelů. V průběhu smluvního vztahu došlo mezi účastníky k dohodě o změně předmětu zprostředkování, kdy namísto předmětu plnění - získání vybavení pro domácnost se domluvili na získání osobního automobilu. Právní předchůdkyně žalovaného E. S. osobní automobil svým prohlášením ze dne 17. 12. 1993 převzala. Automobil byl dne 9. 9. 1994 převeden na D. L. - manželku žalovaného, a žalovaný převzal dne 27. 4. 1994 dluh podle ust. §531 obč. zák. smlouvou o postoupení práv a povinností ze všech tří smluv uzavřených E. S. s žalobcem, a to podle smlouvy č. 2 částku 9 230, 90 Kč, podle smlouvy č. 3 pak 57 202, 80 Kč a podle smlouvy č. 5 částku 201 109 Kč, celkem tedy 267 542, 70 Kč. Soud dospěl k závěru, že všechny tři smlouvy vykazují rysy zprostředkovatelské smlouvy podle ust. §774 obč. zák., neboť žalobce se zavázal za odměnu zajistit žalovanému vybavení domácnosti a po změně závazku podle ust. §493 a 516 obč. zák. předmětu plnění - získat osobní automobil, přičemž žalovaný se zavázal za tuto činnost poskytnout odměnu. Uvedený smluvní vztah zároveň vykazuje i rysy smlouvy o půjčce podle ust. §657 obč. zák., když žalobce zaplatil kupní cenu zprostředkované koupě osobního automobilu, který převzal žalovaný. Soud dospěl k závěru, že požadované plnění je odvozováno z nepojmenovaných smluv uzavřených podle ust. §51 obč. zák. a žalovaný je v prodlení se zaplacením vymáhané pohledávky.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 18. ledna 2000 č.j. 35 Co 106/99 – 49 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh žalobce na zaplacení částky 9 230, 90 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 19. září 1997, 57 202, 80 Kč s 18% úrokem z prodlení od 1. prosince 1997 a 201 109 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 1. listopadu 1996 do zaplacení zamítl /výrok I./. Napadený rozsudek zůstal v části žalobu zamítající nedotčen /výrok II./. Zároveň soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že smlouvy č. 2, 3 a 5 ze dne 21. 10. 1993 jsou neplatné pro jejich neurčitost podle ust. §37 obč. zák. co do stanovení jejich předmětu a ceny. Závazek žalovaného platit daně a poplatky týkající se činnosti žalobce (obchodní společnosti) považoval krajský soud za zneužití práva podle ust. §3 obč. zák., neboť tímto ujednáním se druhý účastník zavazoval hradit finanční částky týkající se činnosti druhého účastníka, a nikoliv závazky z právního vztahu mezi účastníky. Výkon práv a povinností z takového vztahu zasahuje do oprávněných zájmů žalovaného a je v rozporu s dobrými mravy. Za zneužití práva považoval odvolací soud i ujednání, podle něhož mohl žalobce bez dohody s žalovaným zvýšit cenu předmětu smlouvy. Odvolací soud dospěl dále k závěru, že předmětné nepojmenované smlouvy jsou neplatné ve smyslu ust. §39 obč. zák. pro obcházení zákona, a to ust. §733 obč. zák., kdy za obstarání věci náleží obstarateli odměna, jež musí odpovídat hodnotě obstarání záležitosti. Odvolací soud dospěl ke zjištění, že za získání vozidla pro žalovaného požadoval žalobce 24 % z celkové kupní ceny a učinil závěr, že tato odměna není úměrná odměně za obstarání koupě vozu. Žalobce, aby obešel ustanovení §733 obč. zák. o obstarání věci, kde by ve smlouvě musela být uvedena výše odměny za obstarání, sjednal nepojmenovanou smlouvou za obstarání koupě věci takovou částku, která zákonnou výši výrazně překračuje. Žalobce obcházel dále i ustanovení zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění. Přijímal podle předmětných nepojmenovaných smluv vklady od veřejnosti, se kterými po dobu trvání smlouvy (5 let) volně disponoval, a tím obešel plnění povinností, které daný zákon ukládá těm, co vyvíjejí bankovní činnost - platit úroky z vkladů, poskytovat příspěvek na pojištění vkladů (§41a až k cit. zákona) a obešel i ust. §17, §22 odst. 1 písm. g) bod 4. zákona
č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, v platném znění. Na základě závěru odvolacího soudu o neplatnosti předmětných nepojmenovaných smluv uzavřených dne 21. 10. 1993 pak odvolací soud učinil závěr, že z neplatných smluv nemohl vzniknout dluh, tudíž nemohl ani platně přejít na žalovaného.
65
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, ve kterém namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Závěr odvolacího soudu o neplatnosti nepojmenovaných smluv považuje dovolatel za neopodstatněný a nevyplývající ze skutkových zjištění. Žalobce má za to, předmět smlouvy byl dohodnut zcela určitě a platným způsobem došlo v daném případě ke změně předmětu plnění, což bylo mezi účastníky i nesporné. Dále namítá, že rámcová pravidla, která byla součástí smlouvy, obsahovala ustanovení pro předmět plnění (vybavení domácnosti i získání automobilu). Cena předmětu byla v každé jednotlivé smlouvě stanovena zcela určitě konkrétní částkou. Pro případ, že cena předmětu by byla vyšší, mohl účastník předmět smlouvy odmítnout a odstoupit od smlouvy nebo převzít předmět s vyšší cenou s tím, že splátky budou tomu odpovídajícím způsobem zvýšeny. Toto ujednání považuje žalobce za zcela určité a oprávněné, tedy platné. Dovolatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že v posuzovaném případě šlo o obcházení ust. §733 obč. zák. ve sjednání odměny za obstarání věci. Poukazuje, že za obstarání věci, její zaplacení žalobcem a umožnění žalovanému předmět splácet, byl sjednán administrativní poplatek ve výši 4, 5 % ročně, což považuje dovolatel za zcela oprávněnou výši odměny. Žalobce odmítá i závěr odvolacího soudu o obcházení zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Žalobce uvedl, že sice shromažďoval finanční prostředky jednotlivých účastníků smluv o získání předmětu, ale z těchto prostředků hradil každý měsíc předměty, které byly přiděleny účastníkům smluv a v daném případě přijal od žalovaného splátky na předmět, který za něj uhradil. Na závěr dovolatel uvedl, že i kdyby bylo možné považovat předmětné nepojmenované smlouvy za neplatné, pak měl odvolací soud posoudit věc z hlediska bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce. Dovolatel nepovažuje z uvedených důvodů rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhuje, aby byl zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř. ) neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. /. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř. ), řádně zastoupenou advokátem (ust. §241 odst. 1 o. s. ř. ), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s .ř. a vychází z dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. c, d) o. s. ř.
Dovolací soud se nejprve zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s .ř. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesu nevyplynuly ani jinak nevyšly najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení ustanovením §133 a §134 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Skutková zjištění odvolacího soudu, podstatná pro závěr, že nepojmenované smlouvy č. 2, 3, 5 ze dne 21. 10. 1993 jsou neplatné, jsou popsána na straně 4 až 7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Skutková zjištění, že v nepojmenovaných smlouvách je jako předmět smlouvy uvedeno vybavení pro domácnost, a že cena uvedená ve smlouvě je podle P. P.C., s. r. o., které jsou nedílnou součástí smlouvy, pouze cenou výchozí, přičemž konečná cena bude stanovena administrátorem P., byla odvolacím soudem hodnocena postupem, který odpovídá §132 o. s. ř. Soud přitom respektoval požadavky, jež jsou na něho kladeny ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. V hodnocení důkazů odvolacím soudem neshledal dovolací soud z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti logický rozpor. Není proto možno konstatovat, že by odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů /nepojmenovaných smluv č. 2, 3, 5 ze dne 21. 10. 1993, jejichž obsah byl odvolacím soudem konstatován na č. l. 45 spisu/ nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, či že by odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány.
Namítá-li dovolatel, že nesouhlasí se závěry odvolacího soudu o neplatnosti předmětných nepojmenovaných smluv, je tato námitka dovolatele podřaditelná pod dovolací důvod uvedený v ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., poukazující na nesprávné právní posouzení věci.
Ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s . ř. se o nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně nesprávně aplikoval.
Podle ust. §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn určitě, jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý tehdy, je-li vyjádření projevu sice srozumitelné, avšak nejednoznačný je jeho věcný obsah.
66
Žalobce a předchůdkyně žalovaného v nepojmenovaných smlouvách ze dne 21. 10. 1993 označených č. 2, 3, 5 dohodli získání předmětu – vybavení pro domácnost. Blíže nebyl tento předmět specifikován ani v P. P. C., s. r. o., které jsou součástí smlouvy /dále jen pravidla/. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací učinil právní závěr o neplatnosti předmětných smluv pro jejich neurčitost v souladu s ust. §37 odst. 1 obč. zák. Při uzavírání těchto smluv nebylo jednoznačně stanoveno, které předměty mohou být vybavením domácnosti a neurčitost obsahu předmětu plnění nebylo možno překlenout ani výkladem podle ust. §35 obč. zák. Ze skutkových zjištění vyplývá, že byly získávány i automobily, což svědčí o tom, že předmět – vybavení pro domácnost byl stanoven neurčitě. Nerozhodná je námitka dovolatele, že účastníci se později dohodli na změně obsahu tří nepojmenovaných smluv, neboť neurčitost právního úkonu činí smlouvu od počátku absolutně neplatnou. Další právní úkony, kterými by mělo dojít ke změně neplatné smlouvy, nemohou mít žádné právní účinky. Dovolací soud dále dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, jestliže posoudil předmětné nepojmenované smlouvy za neurčité i z důvodu neurčitosti sjednání ceny předmětu plnění. V uvedených smlouvách je sjednána cena pouze jako výchozí a v bodu III. pravidel je stanoveno, že cena předmětu bude stanovena administrátorem, tedy jednostranným úkonem jednoho účastníka smlouvy, bez dohody s druhým smluvním účastníkem. Cena předmětu plnění pak je hrazena účastníkem smlouvy měsíční splátkou, která se skládá podle bodu III., 2. a) až c) pravidel z částky ceny předmětu plnění určené administrátorem, z administrativního poplatku, který je ve smlouvě určen 4,5% aktualizované ceny předmětu plnění a daněmi a poplatky, jež budou v České republice uzákoněny a budou se týkat činnosti P. Smlouva ani pravidla dále nespecifikují o jaké daně a poplatky se jedná a nelze zjistit ani jejich výši. Je zcela bezvýznamná námitka dovolatele, že ve skutečnosti žádné daně a poplatky nebyly účastníkům účtovány, mimo daně z přidané hodnoty. Z uvedených skutkových zjištění je možný jediný právní závěr, že smlouvy jsou co do určení výše plnění neurčité, což způsobuje jejich absolutní neplatnost podle ust. §37 odst. 1 od jejich počátku. Dovolací soud se pak již nezabýval dalšími možnými důvody neplatnosti předmětných smluv, když dospěl k závěru, že smlouvy jsou pro jejich neurčitost neplatné. Odvolací soud na zjištěný skutkový stav správně aplikoval ust. §37 odst. 1 obč. zák. o neplatnosti právního úkonu, protože předmět a cena nepojmenovaných smluv ze dne 21. 10. 1993 byly dohodnuty neurčitě.
Námitka dovolatele, že odvolací soud měl věc řešit z hlediska bezdůvodného obohacení, dospěl-li k závěru, že nepojmenované smlouvy ze dne 21. 10. 1993 jsou neplatné, není namístě. Plnění podle neplatné smlouvy je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jejímž důsledkem je povinnost účastníků smlouvy, vyplývající přímo ze zákona, vzájemně si vydat vše, čeho plněním podle smlouvy nabyli. Podle §457 odst. 1 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Nárok účastníka smlouvy na vrácení v daném případě věci /automobilu/ a na druhé straně peněžní částky je nárokem podmíněným přímo ze zákona. Předmětem řízení byl nárok na plnění ze smluv, proto se odvolací soud nemohl zabývat odlišným nárokem podle s ust. §457 odst. 1 obč. zák.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není naplněn.
Podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud povinen i bez návrhu přihlédnout i k vadám uvedeným v §237 o. s. ř. a i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože takové vady nebyly dovolatelem namítány a ani se z obsahu spisu nepodávají, nezbylo, než dovolání žalobce jako nedůvodné zamítnout ( §243 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. března 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á ,v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová