ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2066.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2066/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: V.B., proti žalovanému: Š.H., zast. advokátem, o zaplacení částky Kč 247.474,- s přísl., o vzájemném návrhu o částku Kč 111.272,80 s přísl., vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 C 96/95, k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 1999, č. j. 11 Co 347/99 - 254, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 4. 1999, č. j. 7 C 96/95 - 211 v bodě I. výroku zavázal žalovaného uhradit žalobci částku Kč 184.920,- s přísl., v bodě II. výroku ve zbytku ohledně částky Kč 62.554,- s přísl. řízení zastavil a v bodě III. výroku rovněž zastavil řízení o vzájemném návrhu. Současně v bodě IV. výroku přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka v meritu představuje prokázaný nárok žalobce na majetkové vypořádání z titulu zániku společného podnikání účastníků podle ust. §829 an. občanského zákoníku, sestávající z jeho investice do podnikání a poloviny zisku snížené o cenu zboží vráceného žalovaným.
Krajský soud v Plzni k odvolání obou účastníků shora označeným rozsudkem mimo jiné změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku tak, že žalobci přiznal proti žalovanému částku 167.104,- s přísl., když ve zbytku v částce Kč 17.816,- žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že částka Kč 17.816,-, představující investici do vybudování el. přípojky do kiosku, nemá souvislost se společným podnikáním účastníků.
Dovoláním ze dne 16. 3. 2000, upřesněným na výzvu soudu prvního stupně podáním ze dne 5. 4. 2000, napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu pouze v části, jíž byl změněn bod I. výroku soudu prvního stupně tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku Kč 167.104,- s přísl. V dovolání uvedl žalovaný konkrétní námitky, pro které vytýkal odvolacímu soudu neúplné a nesprávné zjištění skutkového stavu a tím i nesprávné právní posouzení věci.
Žalobce se k dovolání vyjádřil podáním z 30. 4. 2000, na něž reagoval dovolatel dalším podáním ze dne 18. 5. 2000.
Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání z hlediska ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, s ohledem na část dvanáctou, hlavu I., bod 17. zák. č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů a konstatoval, že byla podáno za stanovených podmínek a s požadovanými náležitostmi.
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze při naplnění podmínek stanovených v ust. §§237, 238 a 239 o. s. ř.
Existence vad řízení, uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a znamenajících jeho zmatečnost, nebyla dovolatelem tvrzena a ze spisu se nepodává. Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. není proto dovolání přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Z hlediska podmínek přípustnosti dovolání podle cit. ustanovení proto bylo třeba nejprve posoudit, zda rozsudek odvolacího soudu v části napadené dovoláním je rozsudkem měnícím nebo potvrzujícím. Dovolatel napadl výrok rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku Kč 167.104,- s přísl. Při posouzení, zda jde o měnící nebo potvrzující rozsudek, není samo o sobě významné, zda odvolací soud formálně rozhodl podle ust. §219, §220 nebo §221 o. s. ř., a jak formuloval výrok svého rozsudku. Rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů. V rozsahu částky Kč 167.104,- s přísl. rozhodl dovolací soud shodně se soudem prvního stupně, a proto rozsudek odvolacího soudu v tomto dovolatelem napadeném rozsahu je třeba považovat za rozsudek potvrzující.
Podle ust. §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
I když soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 4. 1999, č. j. 7 C 96/95 - 211 rozhodl v dotčené části jinak než v dřívějším rozsudku ze dne 26. 5. 1997, č. j. 7 C 96/95 - 54, kterým vyhověl žalobě v rozsahu částky Kč 128.221,- s přísl., neučinil tak proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu v jeho usnesení ze dne 8. 6. 1998, č. j. 11 Co 701/97 - 161. Právní názor, kterým by byl soud prvního stupně při rozhodování o dotčeném nároku vázán, odvolací soud nevyslovil. Odvoláním napadený dřívější rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud zrušil z důvodu, že účastníci v odvolacím řízení navrhli nové důkazy (§205 odst. 1, §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Protože není dána jedna z podmínek přípustnosti dovolání podle ust. §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., totiž že soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, není dovolání přípustné ani podle tohoto ustanovení o. s. ř.
Dovolání není konečně přípustné ani podle ust. §239 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku rozsudku nevyslovil, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, a dovolatel ani návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal.
Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto podle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ust. §146 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na ust. §243b odst. 4 a §224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, žalobci podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 2. května 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová