ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2191.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2191/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců a) P. M. a b) J. M., zastoupených advokátkou, proti žalovanému m. S. Ú., o 45 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 58/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. června 1999 č. j. 15 Co 713/98 - 24, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 3. září 1998 č.j. 7 C 58/98 - 10 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 45 300 Kč a zamítl návrh, kterým se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení úroku z prodlení 26% ročně z částky 45 300 Kč od 1.2.1998 do zaplacení. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 6.9.1995 smlouva o smlouvě budoucí, na základě které se žalovaný zavázal postavit nový byt s využitím částky 363 000 Kč. Tuto částku byli žalobci povinni zaplatit žalovanému na základě předem stanovené kalkulace, vycházející z podlahové plochy bytu. Po dokončení bytu se účastníci zavázali uzavřít nájemní smlouvu, kde zaplacená částka ve výši 363 000 Kč měla představovat nájemné na 25 let dopředu. Nájemní smlouva byla mezi účastníky uzavřena na základě rozsudku soudu, neboť mezi účastníky byla sporná zaplacená částka ve výši 45 300 Kč. Podle vyhl. č. 176/93 Sb. je skutečná výše nájemného z bytu za 25 let nižší o uvedenou částku, protože v místnostech bytu jsou zkosené stropy a tím dochází u těchto místností k přepočtu podlahové plochy na pouhé 4/5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný získal bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, neboť podle nájemní smlouvy činí předplacené nájemné z bytu na 25 let pouze částku 317 700 Kč. Protože každé bezdůvodné obohacení musí být vydáno, uložil žalovaném povinnost zaplatit žalobcům vymáhanou částku ve smyslu ust. §456 obč. zák. V rozsahu uplatněného nároku ohledně příslušenství vymáhané pohledávky soud žalobu s přihlédnutím k ust. §3 odst. 1 obč. zák. zamítl.
K odvolání žalovaného do vyhovujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. června 1999 č. j. 15 Co 713/98 - 24 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v rozsahu nároku na zaplacení 45 300 Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se s okresním soudem ve skutkových zjištěních. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že právním důvodem zaplacení celé dohodnuté částky ve výši 363 000 Kč je smlouva o smlouvě budoucí a nemůže se proto jednat o případ plnění bez právního důvodu, které by zakládalo nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, které odůvodnili tím, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelů směřoval projev vůle účastníku smlouvy o smlouvě budoucí k poskytnutí fondu na výstavbu bytu, který odpovídal předplacenému nájemnému na dobu 25 let, stanovenému v návaznosti na ustanovení vyhl. č. 176/1993 Sb. v době uzavírání smlouvy. Z tohoto důvodu mělo být nájemné vypočteno nižší částkou než původní částka, kterou žalobci zaplatili. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobcům vydat. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 - dále jen "o. s. ř.").
Dovolací soud uvážil, že dovolání v označené věci bylo podáno oprávněnou osobou - účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř., opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž vychází z dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Z úřední povinnosti dovolací soud posuzuje pouze vady vyjmenované v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a jiné vady, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 1 o. s. ř.). Tyto vady nebyly dovolateli tvrzeny a ani z obsahu spisu se nepodávají. Z ustanovení §242 odst. 1 o. s. ř. dále vyplývá, že dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé vymezili. Předmětem dovolání je otázka, zda v daném případě došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši vymáhané částky na úkor žalobců.
Ke vzniku závazkového právního vztahu z bezdůvodného obohacení je třeba ve smyslu ust. §451 odst. 1 obč. zák. existence vzniku bezdůvodného obohacení vyjádřitelného v penězích na straně jedné určité osoby (obohaceného) a vznik majetkové újmy vyjádřitelné v penězích, která postihuje určitou osobu (postiženého), a tato újma je v příčinné souvislosti s bezdůvodným obohacením na straně obohaceného. O bezdůvodné obohacení jde tehdy, jestliže k obohacení na straně obohaceného na úkor majetku postiženého došlo bez právního důvodu (tj. bez zákona či bez nabývacího právního úkonu), neboli způsobem, který platný právní řád jako uznaný důvod nabytí obohacení nepřipouští. Ustanovení §451 odst. 2 a §454 obč. zák. upravují jednotlivé skutkové podstaty vzniku závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení.
V posuzovaném případě nejde o bezdůvodné obohacení. Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, z něhož vyšel odvolací soud (které účastníci řízení nenapadají), byla vymáhaná částka zaplacena žalobci žalovanému na základě smluvního ujednání smlouvy ze dne 6.9.1995. Podle tohoto ujednání se žalovaný zavázal postavit nový byt s využitím částky 363 000 Kč, kterou byli žalobci povinni zaplatit na základě předem stanovené kalkulace, vycházející z podlahové plochy nového bytu s tím, že tato částka měla představovat v nájemní smlouvě, kterou se účastníci zavázali po dokončení výstavby bytu uzavřít, nájemné za byt na 25 let dopředu. Jak vyplývá dále ze skutkových zjištění, účastníci jednali o nájmu bytu žalobci, uvažovali o uzavření nájemní smlouvy, která pak byla uzavřena na základě rozsudku soudu, a před jejím uzavřením zaplatil žalobce tuto částku žalovanému. Výše uvedeným smluvním ujednáním se žalobci zavázali uhradit žalovanému částku 363 000 Kč jako zálohu na nájemném z bytu, o jehož nájmu jednal žalovaný se žalobcem, a to bez ohledu na to, zda účastníci uzavřeli dohodu o budoucí nájemní smlouvě a zda taková dohoda je platná či nikoliv. Žalovaný pak v souladu se smlouvou tuto zaplacenou zálohu použil k dohodnutému účelu, na výstavbu bytu. Za dostatečný právní důvod k plnění (poskytnutí zálohy na budoucí nájem) je třeba považovat i příslib budoucího úplatného nájmu. Podstatné je, že plnění bylo poskytnuto předtím, než k nájemní smlouvě mělo vůbec dojít, a že bylo poskytnuto a žalovaným přijato v souvislosti se zamyšleným nájmem bytu. Podle ustanovení §498 obč. zák. platí, že na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí se jako na zálohu. Znamená to, pokud před uzavřením smlouvy poskytne jedna strana něco, co má být předmětem jejího budoucího závazku ze smlouvy, je stanovena vyvratitelná domněnka, že v pochybnostech se plnění poskytnuté mezi účastníky před uzavřením smlouvy, ze které má závazek k plnění teprve vzniknout, považuje za zálohu, tj. za splátku na smluvené plnění.Dovolací soud se ztotožňuje s právním závěrem odvolacího soudu, že žalobci zaplatili žalovanému částku 45 300 Kč na základě právního důvodu a nemůže se tak jednat o případ plnění bez právního důvodu. Na posuzovaný případ nelze aplikovat ani další skutkové podstaty bezdůvodného obohacení, kdy prospěch byl získán plněním z právního důvodu, který odpadl (neboť záloha byla poskytnuta v souvislosti se zamyšleným nájmem bytu, který se později realizoval), z nepoctivých zdrojů nebo byl získán tím, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám (§451 odst. 2 a §454 obč. zák.). Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tedy právní závěr odvolacího soudu správný.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst.1, §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci nebyli v dovolacím řízení úspěšní a úspěšnému žalovanému zřejmě žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek
V Brně 21. února 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová