ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2237.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2237/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové, v právní věci žalobce: G. t.ú. a b., společnost s ručením omezeným, zast. advokátem proti žalovanému: H., spol. s.r.o., zast. advokátem , o Kč 250.000,- s příslušenstvím, vedeném u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp.zn. 54 Cm 178/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2000, č.j. 8 Cmo 159/99 - 49, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2000, č.j. 8 Cmo 159/99 - 49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v předmětné věci výše označeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Vedle toho zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 25.325,-Kč. Výrokem II. zavázal žalobce k uhrazení nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 23.150,-Kč.
Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. ledna 1999, č.j. 54 Cm 178/96-28, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 250.000,- Kč se 17% úrokem z prodlení, neboť po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce dodal na základě kupní smlouvy žalovanému požadované zboží, které žalovaný převzal. Cenu zboží fakturoval žalobce fakturou ze dne 4.11.1993 na částku 282.005,-Kč a fakturou ze dne 4.11.1993 na částku 495.584,-Kč. Příjem dodaného zboží soud dovodil z listiny nazvané „konsignace\" ze dne 1.11.1993 a „průchodkou\" ze dne 2.11.1993. Fakturu zaplatil žalovaný zcela a fakturu zaplatil pouze do výše 245.584,-Kč. Z dopisu nazvaného dohoda o narovnání ze dne 27.5.1994, ve kterém žalovaný navrhuje žalobci dohodu ohledně zbývající částky 250.000,-Kč, soud dovodil, že žalovaný o existenci svého závazku vyplývajícího z kupní smlouvy věděl. V předmětném dopise mimo jiné zmiňuje, že žalobce jakožto právní nástupce K. s.p. Semil.y vstoupil do smluvního vztahu podle smlouvy , na základě které žalovaný obdržel plnění. Vzhledem k tomu, že se žalovanému nepodařilo prokázat případnou reklamaci vad dodaného zboží, a protože žalovaný částečně uhradil výše uvedenou fakturu , dovodil soud podle ust. §407 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění (dále jen „obch.z.\"), že došlo k uznání zbytku dluhu a zavázal žalovaného k povinnosti dosud nezaplacenou část kupní ceny dodaného zboží zaplatit.
Odvolací soud vyšel z důkazů provedených před soudem prvního stupně, a to listinou ze dne 2.11.1993 nazvanou „průchodka\", listinou ze dne 27.5.1994 nazvanou „dohoda o narovnání\" a slyšení účastníků, které hodnotil odlišně a vyvodil z nich jiné právní závěry. Zejména listinu nazvanou „průchodka\" ze dne 2.11.1993, kterou bylo prokazováno převzetí zboží žalovaným, odvolací soud nehodnotil jako hodnověrný důkaz, neboť podpisy ve spodní části jsou nečitelné a není tedy patrno, kdo zboží převzal. Při hodnocení listinného důkazu provedeného dopisem ze dne 27.5.1994 (dohody o narovnání) soud vycházel s toho, že žalovaný převzal materiál fakturovaný fakturou , avšak vyjádřil v něm také důvod, pro který nezaplatil žalovanou částku. Důvodem bylo, že žalovaný obdržel část dodaného materiálu, který vykazoval odlišné vlastnosti, než vzorky, které žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce. Soud dále nesouhlasil s právním hodnocením ust. §407 odst. 3 obch.z., neboť k tomu, aby bylo možné jej aplikovat, bylo nutné znát takové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že částečným zaplacením fakturované částky uznává ten, jemuž bylo fakturováno, jako oprávněný nárok i zbývající částku. Zaplacení části fakturované ceny však samo o sobě takový závěr nedovoluje přijmout. Z návrhu dohody na vyrovnání ze dne 27.5.1994 naopak vyplývá, že žalovaný zbytek dluhu neuznává. Odvolací soud také dovodil, že se žalobci nepodařilo prokázat existenci kupní smlouvy, která byla podle žalobce sjednána ústně, na jejímž základě by byl žalovaný povinen uhradit kupní cenu. Žalobci tak právo na zaplacení kupní ceny nevzniklo.
Do všech výroků rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V dovolání nespecifikoval, v čem spatřuje důvody, pro které je rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné. Dovolatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu v tom, že mezi žalobcem a žalovaným nedošlo k uzavření kupní smlouvy, na základě které žalobce vystavil předmětnou fakturu. Částečné plnění, které žalobce od žalovaného převzal, by bylo podle odvolacího soudu bezdůvodným obohacením, neboť plnění, které přijal, postrádalo právní důvod. Závěr odvolacího soudu o neexistenci kupní smlouvy považuje dovolatel za nesprávný a je v rozporu s provedenými důkazy. Pokud by dohoda mezi účastníky nebyla uzavřena, jednalo by se o bezdůvodné obohacení a soud by se musel také vypořádat se vznesenou námitkou promlčení a také s případnou odůvodněností výše nároku. Odvolací soud se tímto nezabýval a jeho rozhodnutí je tak nesprávné.
Podle ust. §409 obch. z. je kupní smlouva dohoda účastníků o tom, jaké individuálně určené zboží prodávající dodá kupujícímu, v jakém množství, kdy na něho převede vlastnické právo a jakou cenu za to kupující zaplatí. Kupní cena nemusí být dohodnuta výslovně, ale musí být stanoven alespoň způsob jejího dodatečného určení. Dovolatel dále namítá, že obchodní zákoník pro uzavření kupní smlouvy písemnou formu nevyžaduje a pro uzavření ústní smlouvy se použije zákoník občanský. Podle dovolatele stačí, pokud došlo mezi smluvními stranami k dohodě o podstatných náležitostech kupní smlouvy, tedy o předmětu smlouvy, zboží, formě jeho dodání, přechodu vlastnického práva a ceně nebo stanovení ceny.
Z důkazů, provedených v řízení, zejména prohlášením účastníků, průchodkou zboží, skladovou konsignací a dopisem ze dne 27.5.1994 ve kterém žalovaný sám odkazuje na smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (smlouva č. 4/73/1993) vyplývá, že se účastníci na výše uvedených náležitostech shodli. Obchodní vztah mezi žalobcem a žalovaným byl pokračováním sjednaných podmínek pro obchodní spolupráci mezi žalovaným a s.p. K. S., a to na základě smluvních ujednání, která byla samotným žalovaným v navrhované dohodě o narovnání uvedena. Státní podnik K.S. provozoval výrobní činnost v H. n. J. do 31.7.1993. Ze zápisu o jednání společníků ze dne 23.4.1996 je zřejmé, že žalovanému bylo zboží dodáno. Ze žádného provedeného důkazu, ani vyjádření účastníků nevyplývá, že žalovaný reklamoval dodané zboží, jeho cenu a množství. V žádné s provedených plateb ve prospěch žalobce žalovaný nenamítal vady dodávaného zboží. K dovolání dovolatel připojuje doklad, ze kterého plyne, že žalovaný s dodaným zbožím a se sjednaným množstvím souhlasí. Ze žádného provedeného důkazu není prokázáno, že by žalovaný dal nějak najevo reklamaci či jinou námitku týkající se vady dodaného zboží. Podle dovolatele je nesporné, že k dohodě o množství a ceně sjednaného zboží mezi účastníky došlo a došlo také k realizaci koupě, odběru zboží a vystavení faktur. Z výpisu z bankovních účtů žalobce je zřejmé, že došlo k provedení plateb ve 4 splátkách ve dnech 19.12.1993, 21.12.1993, 23.12.1993 a 27.12.1993. Dovolatel připojuje originál listiny, ze které vyplývá souhlas kupujícího s dodaným zbožím, ve sjednaném množství, za sjednanou cenu, kterou se zavazuje zaplatit.
Dovolatel navrhuje zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení a současně navrhuje odložení vykonatelnosti výše uvedeného rozsudku odvolacího soudu.
73
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241 odst. 1 o. s. ř. a opírá se o přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž fakticky vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v souladu s ustanovením §242 odst. 1 a 2 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je důvodné ( §243b odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud nejdříve posuzoval důvod, vyplývající z odůvodnění dovolání, uvedený v ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, dále protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až 135 o.s.ř. Tento dovolací důvod předpokládá, že skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá; musí jít o zjištění právně významné.
Odvolací soud vyšel z důkazů provedených před soudem prvního stupně, a to především důkazu provedeného listinou ze dne 2.11.1993 nazvanou průchodka č. 568, kterou nakonec použil jako negativní důkaz, jakož i listinou ze dne 27.5.1994 nazvanou dohoda o narovnání, ze které vzal za prokázané převzetí materiálu žalovaným s tím, že ten dává najevo, proč nehodlá zaplatit zbývající část ceny dodaného materiálu, a dále z přednesu účastníků.
Z provedených důkazů odvolací soud existenci ústní dohody o kupní smlouvě na materiál označený ve výše uvedených fakturách nevyvodil. Odvolací soud dospěl pouze k závěru o převzetí materiálu žalovaným, který převzatý materiál považoval za vadný, následkem čehož mu vznikla škoda. Takovéto zjištění dovodil z listiny ze dne 27.5.1994 nazvané dohoda o narovnání, ve které žalovaný sděluje žalobci, že „část dodaného materiálu vykazovala odlišné vlastnosti od vzorků, které před uzavřením obchodu předala K. společnosti H. Odlišné vlastnosti se projevily tím, že hotové výrobky zhotovené z dodaného materiálu propouštěly peří, jímž byly naplněny a tudíž neschopné řádného užívání. Následkem těchto vad vznikla společnosti H. majetková újma….\".
I když tedy odvolací soud nepovažoval tzv. průchodku za důkaz o převzetí zboží žalovaným, z dalšího důkazu – návrhu dohody o narovnání – toto převzetí zboží dovodil jako prokázané. Tato skutečnost však – jak dovolací soud výslovně zdůrazňuje – nepostačuje pro vznik nároku na zaplacení kupní ceny, k tomu je nutno prokázat existenci kupní smlouvy, uzavřené podle ust. §409 an. obch.zák. Skutková zjištění, k tomu účelu odvolacím soudem učiněná, či převzatá z řízení před soudem prvního stupně, však vykazují vnitřní logický rozpor a nemají proto v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tvrzení žalobce o sjednání kupní smlouvy, byť ústně, nasvědčuje text návrhu dohody o narovnání, předložené žalovaným, v níž je údaj „na základě smlouvy č. 4/73/1993\", přičemž na předmětné faktuře ze dne 4.11.1993, která byla předmětem dokazování (ve spise příloha D), je údaj o objednávce „OBJ 7/300/93\". Tato kupní smlouva jako celek však předmětem dokazování nebyla a ve spise se nenachází. Jestliže však sám žalovaný, který existenci kupní smlouvy v řízení popírá, se uvedené kupní smlouvy před tím dovolával a jeho tvrzení o smluvním vztahu tedy původně korespondovalo s tvrzením žalobce o uzavření kupní smlouvy, bylo nutno se s tímto rozporem v řízení vypořádat a popř. vést k jeho odstranění další dokazování.
Žalobce v průběhu celého řízení nezměnil právní důvod (titul), na základě kterého se domáhá zaplacení vymáhané částky, tj. kupní ceny na základě kupní smlouvy. Vymáhaný nárok proto i dovolací soud musel posuzovat podle právního důvodu, zakládajícího se na kupní smlouvě. Případné bezdůvodné obohacení představuje zcela jiný právní důvod, který vykazuje odlišné formální i obsahové znaky, jejichž existenci je nutno prokázat.
Z výše popsaných důvodů nezbylo, než napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit (§243b odst. 1 o. s. ř., věta za středníkem) a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
74
Pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nebyl shledán důvod.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. května 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu