ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2270.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2270/99-127
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce R. C. v. o. s. , zast. advokátem, proti žalované M.S., zast. advokátkou, o zaplacení Kč 69.089,50 s přísl., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 79/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. června 1999 čj. 6 Co 1319/99 – 110, takto:
I. V rozsahu částky Kč 17.272,0 s příslušenstvím dovolání se odmítá.
II. Co do částky Kč 51.817,10 s příslušenstvím, jakož i ve výroku o náhradě nákladů řízení, se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. června 1999, čj. 6 Co 1319/99 – 110, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací výše označeným rozsudkem rozhodl v předmětné věci, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 69.089,50 Kč s 3% úrokem z prodlení od 7. 5. 1993 do 14. 7. 1995 a se 16% úrokem z prodlení od 15. 7. 1995 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a současně že žalovaná je povinna nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 37.514,- Kč k rukám advokáta žalobce.
Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 2. 1999 čj. 23 C 79/95 – 92, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 17.272,40 Kč s 3% úrokem z prodlení od 7. 5. 1993 do zaplacení a co do částky 51.817,10 Kč s přísl. žalobu zamítl. Zároveň rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení Kč 9.982,75 k rukám advokátky žalované.
Předchozí rozsudek soudu prvního stupně ve věci ze dne 3. 12. 1997 odvolací soud zrušil svým usnesením ze dne 25. 6. 1998 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, že vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními obchodního zákoníku a společenské smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 22. 9. 1992, dospěl k závěru, že na inventurou zjištěném schodku při provozu restaurace Č.k. ve výši 69.089,50 Kč se jako na ztrátě podílejí společníci každý ve výši 25%. Podíl žalované na schodku (ztrátě) ve výši 25% tak činí přiznanou částku.
Odvolací soud k odvolání žalobce i žalovaného rozhodl, jak shora uvedeno, když po přezkoumání napadeného rozsudku shledal důvodným odvolání žalobce, nikoliv odvolání žalované.
Odvolací soud se neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že mezi ztráty společnosti je nutno zařadit z hlediska ust. §76 a násl. obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.“) i schodek, vzniklý při provozu restaurace. Škoda vzniklá při provozu společnosti, zjištěná provedenou inventarizací, nemůže být bez dalšího ztotožňována se ztrátou ve smyslu ust. §82 obch. zák. Ani ze zrušovacího usnesení odvolacího soudu z 25. 6. 1998 takový právní názor neplyne. Z ust. §82 odst. 3 obch. zák. vyplývá, že ztrátou rozumí obchodní zákoník ztrátu zjištěnou roční účetní závěrkou (obdobně jako zisk). V daném případě nejde o ztrátu zjištěnou roční účetní uzávěrkou, nepřichází v úvahu použití ust. §82 odst. 3 obch. zák., že tuto ztrátu nesou společníci rovným dílem. Jelikož tedy mezi ztrátu zjištěnou roční účetní závěrkou a škodu vzniklou ve smyslu §373 an. obch. zák. nelze klást rovnítko, je třeba na tento případ použít ustanovení o náhradě škody, když společenská smlouva účastníků o škodě nic bližšího neobsahuje.
V posuzovaném případě žalobní návrh podle názoru odvolacího soudu představuje škodu, která vznikla jako schodek (manko) při inventarizacích, jednak v evidenci v sešitě „Automaty“, jednak v sešitě „Výčep“ porovnáním s tržbami v hlavní knize účetní evidence. Výsledky inventarizací byly prověřeny i znalcem, který pomocné účetní knihy shledal za dostatečný podkladový materiál pro vyčíslení schodku.
Odvolací soud vycházel též z účastnické výpovědi žalované, která uvedla, že zboží přebírala od pana Š. na základě výdejek, tržbu zapisovala do sešitu a dávala do trezoru. Pokud jde o automaty, jednotlivé směny si je předávaly sešitem, kde se zaznamenávaly počáteční a konečné stavy počítadla a peníze z automatů se každý večer dávaly do trezoru, stejně jako tržba v restauraci, a vše se zapisovalo do sešitu zvlášť pro automaty. Z tohoto způsobu přebírání zboží a předávání tržeb vyplývala jednoznačná povinnost vedoucího směny, jímž byla žalovaná, provést řádné vyúčtování převzatých hodnot. Právě v porušení této základní vyúčtovací povinnosti spočívá protiprávní jednání žalované. Poškozená společnost prokázala vznik škody a její výši. Odpovědnost za škodu podle obchodního zákoníku je objektivní, předpoklad zavinění nepresumuje. Je proto zcela nerozhodná obrana žalované, že si není vědoma toho, jak mohl schodek vzniknout a že z tohoto důvodu manko neuznává. V ust. §374 obch. zák. nejsou upraveny ani žádné zprošťující důvody.
Odvolací soud uzavřel, že odvolání žalobce je důvodné, žalovaná odpovídá plně za škodu vzniklou porušením jejích právních povinností vůči společnosti a naopak odvolání žalované je nedůvodné.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu – zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ust. §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., neboť má za to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a dále spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle názoru dovolatelky závěr odvolacího soud o zjištění schodku ve výši Kč 69.089,50 neodpovídá provedenému dokazování, poněvadž podle znaleckého posudku z 30. 5. 1997 soudního znalce Ing. J.V. činí schodek pouze Kč 48.184,90, když znalec přihlédl k tomu, že k hracím automatům nejsou k dispozici dostatečné podklady. Jak tento znalec, tak i předchozí znalec Ing. Z.Č. v posudku z 19. 8. 1994 č. 21/94 shodně konstatovali, že účetní doklady nemají požadované náležitosti, některé chybí a některé jsou přepisovány. Podle názoru žalované je nutné určit výši schodku podle znaleckého posudku, nikoliv ve výši vyčíslené žalobcem.
128
Žalovaná dále nesouhlasí s tím, že by porušila povinnost stanovenou společenskou smlouvou. Společenská smlouva žádnou vyúčtovací povinnost ani jinou podobnou povinnost, z níž by se dalo dovodit, že žalovaná byla povinna vyúčtovat zboží, neobsahuje. Naopak žalobce byl povinen vést účetnictví, které – jak bylo prokázáno oběma znaleckými posudky, nebylo vedeno v souladu se zákonem o účetnictví (inventury nebyly podepsané žalovanou a žalobce je tedy mohl upravit ve svůj prospěch, výdej zboží v knize výčep nebylo možné na účetní evidenci odsouhlasit). Doklady a zápisy v pomocných knihách byly vedeny jak žalovanou, tak obchodním vedoucím žalobce a jsou někdy i přepisované a nepodepsané žalovanou. Žalobce tudíž porušil svou právní povinnost vést řádně účetní evidenci a rovněž bylo jeho povinností prokázat, kterou smluvní povinnost ze společenské smlouvy žalovaná porušila, což se nestalo. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno protiprávní jednání žalované, neexistuje příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalované a škoda není následkem jednání žalované. Vzniklá škoda je důsledkem jiných příčin, o nichž měl odvolací soud uvažovat.
Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu a též rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, s tím, že žalobce je povinen nahradit náklady řízení před soudy všech stupňů k rukám právní zástupkyně žalované.
Žalovaná též navrhuje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Nejvyšší soud jako soud dovolací se musel nejprve zabývat přípustností podaného dovolání a konstatoval, že dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., poněvadž rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Tato přípustnost je však dána jen v rozsahu částky Kč 51.817,10 (s příslušenstvím), neboť co do částky Kč 17.272,40 (s příslušenstvím), kterou přiznal již soud prvního stupně v části svého rozsudku, jíž žalobě vyhověl, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, přičemž v rozsahu částky Kč 17.272,40 není dovolání přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proto, že uvedená částka nepřevyšuje v obchodní věci 50.000,- Kč ve smyslu ust. §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
V rozsahu (části) nároku, který podléhá dovolacímu přezkumu, se dovolací soud nejprve zabýval otázkou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem (ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.).
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, pokud soud na daný skutkový stav použil nesprávnou právní normu, anebo sice použil právní normu správnou, ale nesprávně ji vyložil, popř. nesprávně aplikoval.
Právní posouzení odvolacího soudu ve smyslu právní kvalifikace nároku jako nároku na náhradu škody podle ust. §373 an. obch. zák. je správné. Nárok žalobce na náhradu škody je však nezbytné posoudit z hlediska všech jeho předpokladů (podmínek), tj. vzniku škody a její výše, porušení právní povinnosti ze strany žalované, příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a jednáním žalované a rovněž případné spoluodpovědnosti žalobce (ust. §373 a násl. obch. zák.). Soud se bude muset v dalším řízení zabývat zejména otázkou, zda a čím byla založena povinnost, jejíhož porušení se měla žalovaná dopustit, tj. zda jde o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy (dohody) anebo ze zákona. Nebyla-li tato povinnost žalované založena, není splněn jeden ze základních předpokladů vzniku nároku na náhradu škody.
Druhým dovolacím důvodem, který dovolatelka uplatnila, je, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.).
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ust. §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů nevyplynuly nebo protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovením §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly pro posouzení věci významné z hlediska hmotného práva.
Tímto dovolacím důvodem lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl.
Dovolací soud dovozuje, že pokud dovolatelka tento dovolací důvod vztahuje k závěrům, vyplývajícím ze znaleckého posudku č. 18/97 ze dne 30. 5. 1997 znalce Ing. J.V., nelze vskutku jednoznačně určit, jakým způsobem odvolací soud dospěl k odpovědnosti žalované za škodu právě ve výši, v níž žalobě vyhověl. I závěry znaleckého posudku, jako každý jiný důkaz, hodnotí sice soud podle zásad, stanovených v §132 an. o. s. ř., výsledek takového hodnocení však musí být přesvědčivý, věrohodný a logický. V tomto směru není zcela zřejmé, jak se odvolací soud s jednotlivými závěry (odpověďmi znalce na jednotlivé otázky) vypořádal, zvláště co do výše škody a co do příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované. V rámci zkoumání výše škody se bude muset soud zabývat i námitkou žalované, že ze znaleckého posudku tvrzená výše škody neplyne.
Z uvedených důvodů dovolací soud napadený rozsudek v rozsahu částky Kč 51.817,10 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení v intencích shora uvedených závěrů (ust. §243b odst. 1 věta za středníkem a odstavec 2 věta první cit. ustanovení).
K odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nebyl shledán důvod.
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto i o nákladech dovolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. listopadu 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu