ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2284.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2284/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce družstva T.A., proti žalovanému B.U., o zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 1121/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2000, čj. 19 Co 813/98-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.075,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupkyně žalobce advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 2. 1998, čj. 6 C 1121/96-53, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobci částku 50.000,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení od 19.7.1996 do zaplacení.
Žalovaný, který má právnické vzdělání, podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, ve kterém namítá, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241 odst. 3 písm. a) až d) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.\"), neboť mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a je tak dána přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Konkrétně tvrdí, že soud prvního stupně jednal a vydal rozsudek bez jeho účasti přesto, že se omluvil. Dále namítá, že při odvolacím jednání dne 19.1.2000 odvolací soud vyšel pouze ze zjištění soudu prvního stupně a nevzal vůbec v úvahu předložené listinné důkazy ve věci. V dovolání žalovaný vznáší také námitku podjatosti předsedkyně senátu odvolacího soudu, když uvádí, že advokátka žalobce si s ní po vynesení rozsudku podala ruku a poděkovala jí za výrok soudu a poté setrvala ještě asi dvacet minut o samotě v jednací síní. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc „vrátil k novému projednání soudu prvního stupně\".
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání není přípustné, neboť není splněna žádná z podmínek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. Proto navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto a žalovanému uloženo zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
V souladu s ustanovením části dvanácté hlavy I. bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. postupoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění platném před novelou provedenou výše uvedeným zákonem.
Odnětím možnosti jednat před soudem dle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy a jestliže se takový nesprávný postup projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Postup soudu prvního stupně spočívající v tom, že dne 2.2.1998 věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, nelze považovat za nesprávný a nejde tedy o vadu řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. O odnětí možnosti jednat před soudem jde tehdy, jestliže účastník požádá z důležitého důvodu o odročení jednání a soud přesto projedná věc v jeho nepřítomnosti. Dovolatel však o odročení jednání nepožádal. Omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání.
Řízení nebylo postiženo ani vadou spočívající v tom, že by rozhodoval vyloučený soudce (§237 odst. 1 písm. g/ o. s. ř.), neboť dovolací soud dospěl k závěru, že předsedkyně senátu JUDr. D.M. nebyla vyloučena z projednávání dané věci. V tom směru dovolatel tvrdil, že advokátka protistrany si po vynesení rozsudku podala s předsedkyní senátu ruku, poděkovala jí za výrok soudu a „setrvala po vynesení rozsudku ve věci ještě asi dvacet minut o samotě v jednací síni\". Žádné důkazy k prokázání svých tvrzení nenabídl.
Předsedkyně senátu JUDr. M. k tomu uvedla, že nemá žádný vztah k projednávané věci, s účastníky řízení přišla do styku pouze při jednání a nemá k nim žádný vztah. Zástupkyni žalobce zná řadu let, ale pouze z úředního styku, osobně s ní žádné kontakty neudržuje a nemá k ní žádný osobní přátelský vztah. Dále uvedla, že nemůže vyloučit, že jí po skončení jednání žalobce poděkoval, ale nepamatuje se na to. Zcela však vyloučila možnost, že by jí po skončení jednání JUDr. V. podala ruku a že by setrvala 20 minut po skončení jednání v jednací síni. Stejně se vyjádřili i členové senátu JUDr. Š. a JUDr. K. a rovněž JUDr. V.
K námitce podjatosti předsedkyně odvolacího senátu dovolací soud dospěl k závěru, že samotný fakt, že účastník řízení či jeho právní zástupce po vynesení rozsudku senátu či jeho předsedovi poděkoval, nezakládá pochybnost o nepodjatosti členů či předsedy senátu. Pokud jde o další tvrzení dovolatele, dovolatel je nijak nepodložil a omezil se na pouhá tvrzení, která další osoby přítomné na jednání nepotvrdily. Přitom ani případné podání ruky advokátky soudci – byť by nebylo vhodné – nelze považovat za skutečnost nasvědčující podjatosti soudce. K námitce podjatosti lze proto uzavřít, že není důvodná.
Protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Jelikož dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 2.000,- Kč a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč, celkem tedy 2.075,- Kč.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodoval Nejvyšší soud v souladu s ustanovením části dvanácté hlavy I. odstavce 10. zákona č. 30/2000 Sb. podle vyhlášky 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. května 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu
137