ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2405.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2405/2000-143
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Z. B., zast. JUDr. M. M., advokátem, proti žalovanému B. d. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 176/96, o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2000, č.j. 7 Cmo 1081/99-101, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2000, č.j. 7 Cmo 1081/99-101, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 5.3.1999, č.j. 28 Cm 176/96-40, tak, že zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení přijatých na shromáždění delegátů žalovaného družstva dne 27.3.1996.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalobkyně týkající se formy shromáždění, které rozhodovalo o odvolání a novém jmenování členů představenstva a kontrolní komise; odvolací soud již ve věci návrhu na zápis změn žalovaného družstva do obchodního rejstříku v usnesení ze dne 12.3.1997, č.j. 7 Cmo 486/96-203 uzavřel, že nedošlo k platné změně stanov tohoto družstva ze dne 28.6.1993 spočívající v tom, že namísto shromáždění delegátů se bude konat členská schůze. Aby bylo možno dosáhnout této změny, bylo by nutno změnit nejen čl. 9 odst. 1, leč i řadu dalších článků stanov. V tom směru však ke změně stanov nedošlo, navíc i provedená změna čl. 9 odst. 1 byla neurčitá, když byl použit termín „shromáždění členů“, který obchodní zákoník nezná a nelze dovozovat, že by se rovnal pojmu členská schůze.
Dále pak odvolací soud posuzoval, zda usnesení delegátů nebo postup vedoucí k jeho přijetí je v rozporu s právními předpisy či stanovami, přičemž vyšel ze skutkových zjištění učiněných ve věci soudu prvního stupně.
Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že shromáždění delegátů nebylo svoláno řádně z toho, že bylo svoláno kontrolní komisí, nikoli představenstvem, a že ani nebylo prokázáno, že členům družstva byl termín oznámen nejméně 14 dní před konáním shromáždění delegátů. Dospěl též k závěru, že došlo k porušení vnitrodružstevní demokracie, byť u malé části členů, neboť nebylo prokázáno, že by byli o shromáždění delegátů informováni i členové bydlící v domě K. v P.
K tomu pak žalované družstvo uvedlo, že jeho členové, bydlící v uvedeném domě, se vyčlenili do samostatného družstva. Výpisem z obchodního rejstříku vedeného u Krajského obchodního soudu v Praze bylo zjištěno, že v oddílu Dr vložce 2520 je ode dne 28.11.1995 tj. před shromážděním delegátů, jehož usnesení se napadá, zapsáno B. d. K. Odvolací soud dospěl k závěru, že tvrzení žalobkyně o probíhajícím sporu o neplatnost tohoto vyčlenění je pro projednávanou věc irelevantní; pro tuto věc je podstatné to, že vyčleněné družstvo vzniklo a dnem zápisu do obchodního rejstříku na něj přešlo členství vyčleněných členů.
Odvolací soud proto neshledal důvody pro vyslovení neplatnosti napadaných usnesení a rozsudek soudu prvního stupně změnil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v otevřené lhůtě dovolání, které doplnila podáním došlým soudu dne 13.6.2000.
V obou podáních pak uvedla, že dne 28.6.1993 došlo k platné změně stanov společnosti v tom směru, že namísto dosavadního shromáždění delegátů má být nadále nejvyšším orgánem družstva členská schůze. Již z toho důvodu jsou všechna usnesení členské schůze neplatná.
Kromě toho dovolatelka tvrdí, že delegáti přítomní na shromáždění, jehož usnesení napadá, nebyli řádně zvoleni. Protože žalovaná nemá k dispozici potřebné doklady o volbě jednotlivých delegátů, nahradila je v některých případech čestným prohlášením - to však není forma důkazu, kterou by občanský soudní řád znal. Navíc byla tato prohlášení opatřena neověřenými podpisy, takže je jejich důkazní hodnota nicotná. Uvedená prohlášení považuje dovolatelka za nepravdivá. Dovolatelka navrhovala důkaz výslechem osob podepsaných pod čestným prohlášením, soud tento důkaz odmítl provést s poukazem na to, že jej, s ohledem na rozsáhlé důkazy, které již provedl, považuje za nadbytečný. Dovolatelka dále namítá, že pokud vůbec proběhla volba delegátů, nebyli voleni stejným počtem členů, což je v rozporu s ustanovením §239 odst. 7 obch. zák. A konečně dovolatelka uvedla, že pokud jde o dům K., již dříve namítla, že vyčlenění bylo po právní stránce zcela vadné a tato otázka je v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 3, což odvolací soud zcela ignoroval.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“).
I když dovolatelka v dovolání neuvedla, ze kterých důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 3 o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu napadá, z obsahu dovolání lze dovodit, že namítá nesprávné právní posouzení obsahu stanov [§241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. ] a dále to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. ].
V právním posouzení platnosti změny stanov žalované přijaté dne 28.6.1993, tak, že se v čl. 9 odst. 1 pojem „shromáždění delegátů“ nahrazuje pojmem „shromáždění členů“, dovolací soud neshledal žádné pochybení. Závěr odvolacího soudu, že je-li pojem „shromáždění delegátů“ obsažen v mnoha dalších článcích stanov a stanovy tomuto orgánu svěřují rozhodování v určených věcech (tak zejména v čl. 8 se za nejvyšší orgán družstva označuje shromáždění delegátů, v čl. 3 svěřují stanovy konečné rozhodnutí o přijetí nového člena do družstva shromáždění delegátů atd.), nemohlo dojít k platné změně stanov pokud jde o to, který orgán bude nejvyšším orgánem družstva, záměnou tohoto pojmu pouze (což se v zápisu z členské schůze uvádí výslovně) v čl. 9 odst. 1 stanov, neboť výsledné znění stanov se tak stává zcela nesrozumitelným, je správný. K tomu je ještě třeba zdůraznit, že v čl. 9 odst. 1 stanov zůstal zachován klíč k volbě delegátů. Rovněž závěr, že obchodní zákoník nezná pojem „shromáždění členů“ je správný.
K námitce žalobkyně, že čestné prohlášení členů družstva o volbě delegátů není postačujícím důkazem, neboť občanský soudní řád nezná takovou formu důkazu, Nejvyšší soud poukazuje na to, že ustanovení §125 o.s.ř. obsahuje pouze příkladmý výčet možných důkazů, přičemž současně určuje, že za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Proto může být důkazním prostředkem i čestné prohlášení, jestliže soud dospěje k závěru, že je způsobilé prokázat zjišťované skutečnosti. Čestné prohlášení však není veřejnou listinou, a jestliže tedy žalobkyně zpochybnila pravdivost předložených čestných prohlášení, bylo na žalovaném, aby prokázal, že prohlášení jsou pravdivá; to se však v projednávané věci nestalo.
Odvolací soud rovněž pochybil, když se nezabýval námitkou žalované, že z listin předložených k důkazu o řádné volbě delegátů vyplývá, že jednotliví delegáti nebyli zvoleni stejným počtem hlasů, a že v některých těchto listinách chybí projev vůle směřující k volbě delegátů. Vzhledem k tomu, že tato skutečnost z listin, ze kterých učinil soud prvního stupně skutková zjištění, která odvolací soud převzal, skutečně vyplývá, pominuly oba soudy rozhodné skutečnosti, které byly prokázány provedenými důkazy a následně je také nepodrobily právnímu hodnocení. Přitom to, zda byli delegáti zvoleni v souladu s ustanovením §239 odst. 7 obchodního zákoníku a stanovami družstva je jednou ze skutečností rozhodujících pro posouzení, zda byla bylo shromáždění delegátů řádně svoláno a jeho usnesení řádně přijata. Uvedenou námitkou se nezabýval ani soud prvního stupně, ten však své vyhovující rozhodnutí založil na jiných skutkových zjištěních a takový postup mu proto nelze vytýkat.
V projednávané věci tedy je naplněn dovolací důvod podle §241 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Proto Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 1 a 2 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V souvislosti s tvrzením žalovaného, že případné nedostatky posuzovaného shromáždění delegátů zhojilo shromáždění konané dne 27.6.1996, které dodatečně schválilo všechna usnesení přijatá napadaným shromážděním, Nejvyšší soud konstatuje, že možnost takového postupu již vyřešil svým rozhodnutím uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64, ročník 1998. Závěry v tomto rozhodnutí uvedené však nemají žádný význam pro rozhodnutí v této věci.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. listopadu 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu