ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2688.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2688/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: Město O. - městský obvod M. O. a P., zast. advokátem, proti žalovanému: T. a. s. c. a p. k. O., o zaplacení Kč 114.967,- s příslušenstvím, k dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 1997, č.j. 15 Co 465/97 - 43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 10. 1997, č.j. 15 Co 465/97 - 43 změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 1997, č.j. 288/96 - 19 v napadeném výroku o nákladech řízení v odstavci III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při odůvodnění svého usnesení vyšel odvolací soud ze zjištění, že v žalobě podané dne 26. 1. 1996 označil žalobce žalovaného jako "T. a. s." se sídlem v O.1, přičemž v obchodním rejstříku vedeném Krajským obchodním soudem v Ostravě, v oddílu B, vložce 24, nebyla zapsána obchodní společnost obchodního jména "T. a. s.", jak ji označil žalobce v žalobě, ale "T., a. s., cestovní a projekční kancelář O.". Dále odvolací soud dovodil ze skutečnosti, že žalobcem provedené označení žalovaného obsahuje po formální stránce přesné a určité uvedení obchodního jména s dodatkem označujícím právní formu a sídlo, že zde nebyl dán důvod k odstraňování vad v označení žalovaného postupem podle ust. §43 odst. 1 o. s. ř., a že ze stejného důvodu nebylo možno provádět opravu označení žalovaného ve smyslu žalobcova podání ze dne 24. 10. 1977, kterým žalobce opravil označení žalovaného v souladu s jeho zápisem v obchodním rejstříku. Pro posouzení žalobcova nároku na náhradu nákladů řízení pak bylo, jak se uvádí dále v odůvodnění odvolacího soudu to, že žalobcem označený subjekt v době podání žaloby neexistoval a nemohl se proto stát účastníkem řízení. Protože zaviněním žalobce chyběla jedna z podmínek řízení, totiž způsobilý subjekt na straně žalovaného, nemohly být náklady řízení vzniklé žalobci vynaloženy k účelnému uplatňování práva vůči takovému žalovanému. Z toho odvolací soud dovodil, že žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nenáleží. Tento závěr pak vedl odvolací soud ke změně odvoláním napadeného výroku soudu prvního stupně o nákladech řízení.
Dovoláním ze dne 20. 2. 1998 napadl žalobce usnesení odvolacího soudu z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání spatřoval v ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolatel především vytýkal odvolacímu soudu, že pokud zaujal názor o neodstranitelném nedostatku podmínky řízení, spočívajícím v účastnické nezpůsobilosti žalovaného, měl řízení zastavit podle ust. §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., resp. §104 odst. 1 o. s. ř. Podle názoru dovolatele byl žalovaný v žalobě označen sice neúplně, ale s takovými identifikačními údaji (včetně IČO), které dostatečně a nezaměnitelně určovaly identitu žalovaného natolik, aby nebylo pochyb, o jaký subjekt se jedná. Nešlo tedy o nedostatek podmínky řízení spočívající v účastnické nezpůsobilosti žalovaného, nýbrž o vadu žaloby odstranitelnou postupem dle ust. §43 o. s. ř. Vadu v označení žalovaného pak žalobce odstranil podáním ze dne 24. 10. 1997 v průběhu odvolacího řízení, k čemuž však odvolací soud nepřihlédl. Své dovolací námitky opřel dovolatel o odborné články zabývající se problematikou označování účastníků řízení a o početnou, již ustálenou judikaturu vyšších soudů, z nichž hojně ve svém dovolání citoval. V závěru dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání žalobce podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen o. s. ř.) a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, žalovaný je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda je dovolání v této věci přípustné.
Jako důvod přípustnosti dovolání tvrdil dovolatel výslovně vadu řízení uvedenou v ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (vyjma případů podle odst. 2), jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení. K přípustnosti dovolání nestačí takovou vadu tvrdit, nýbrž musí být zjištěno, že k ní v řízení skutečně došlo. K výše uvedenému uplatněnému důvodu přípustnosti dovolání je nutné uvést, že dovolatel tím tvrdí, že účastník řízení na straně žalovaného neměl způsobilost jím být, avšak v celém dovolání zdůvodňuje za pomoci odborných článků a judikatury, že žalovaný tuto způsobilost má a jednalo se pouze o neúplné označení žalovaného.
Nejvyšší soud neshledal přípustnost dovolání pro existenci vady uvedené v ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Ze spisu se podává, že i když obchodní jméno žalovaného nebylo v žalobě uvedeno úplně a tudíž v souladu s jeho zápisem do obchodního rejstříku, bylo z dalších údajů označujících žalovaného v žalobě (výrazná část obchodního jména, sídlo s adresou, IČO) nepochybné, kdo je žalovaným, a že jde o právnickou osobu se způsobilostí být účastníkem řízení. Nejednalo se tedy o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle ust. §104 odst. 1 o. s. ř., nýbrž o vadu podání (žaloby) v označení žalovaného, odstranitelnou postupem podle ust. §43 o. s. ř. Protože na straně žalovaného vystupoval jako účastník řízení ten, kdo měl způsobilost být účastníkem řízení, není dovolání v této věci přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani pro další vady uvedené v ust. §237 odst. 1 o. s. ř., neboť takové vady se ze spisu nepodávají a dovolatel je ani netvrdil.
Protože se nejedná o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, nemůže být dovolání v této věci přípustné ani podle ust. §238 odst. 1 o. s. ř. K námitce dovolatele o tom, že odvolací soud nesprávně rozhodl formou usnesení, když změnil rozsudek (§223 o. s. ř.), je třeba uvést, že výrok o nákladech řízení, i když je uveden v rozsudku, má vždy formu usnesení (viz ust. §167 o. s. ř.).
Poněvadž odvolacím soudem nebylo rozhodnuto ve věci samé a nejsou splněny ani další stanovené podmínky, není dovolání přípustné ani podle ust. §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Jelikož napadené usnesení odvolacího soudu změnilo usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není dovolání přípustné konečně ani podle ust. §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že není dovolání přípustné, nemohl dovolací soud přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto na základě cit. ustanovení o. s. ř. a podle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému podle spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. března 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová