ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2811.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2811/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce M.L., zast. advokátem, proti žalovanému R.H., zast. advokátem, o zaplacení 200.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 11 C 353/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. dubna 2000, č.j. 17 Co 85/99-64, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. října 2000, č.j. 17 Co 85/99-74, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. dubna 2000, č.j. 17 Co 85/99-64, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. října 2000, č.j. 17 Co 85/99-74, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 4.12.1998, č.j. 11 C 353/98-50, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 200.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 11.12.1997 do zaplacení tak, že žalobu zamítl.
Předmětem sporu je úhrada smluvní pokuty. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně správně jistil, že účastníci uzavřeli dne 15. 8. 1996 písemnou smlouvu o dílo (č. 32/96 - ŽP) podle obchodního zákoníku, k provádění údržby vysázeného rostlinného materiálu na pozemcích, na kterých byla realizována investiční akce „Rekonstrukce zeleně na hlavním h. v L. - I. etapa\" (dále jen „smlouva\"), v níž jako zajišťovací prostředek sjednali smluvní pokutu. Ze znění článku VIII. odst. 2 smlouvy vyplývá, že žalovaný jako zhotovitel byl povinen zaplatit žalobci jako objednateli smluvní pokutu ve výši 200.000,- Kč, jestliže nebude provádět činnost ze smlouvy v souladu s čl. IV. odst. 1 smlouvy a žalobce smlouvu vypoví.
O předmětu plnění zhotovitele je podle zjištění soudu prvního stupně v čl. IV. smlouvy uvedeno (mimo jiné činnosti) i provádění zálivky podle klimatických podmínek s cenou 345,- Kč za 1 m3. Právo na proplácení této činnosti vzniká zhotoviteli řádným splněním závazku, a to především předáním předmětu plnění pověřenému pracovníkovi objednatele, přičemž zálivka měla být prováděna zhotovitelem po předchozím odsouhlasení objednatele.
Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobce opřel svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty o výpověď ze smlouvy učiněnou dopisem ze dne 1.9.1997. Tuto výpověď odůvodnil tím, že žalovaný neplní sjednané pracovní činnosti, zejména zálivku vysázeného rostlinného materiálu. Žalovaný však v průběhu řízení před soudem prvního stupně předložil listinné důkazy, ze kterých je patrno, že od uzavřené smlouvy odstoupil s odvoláním na ustanovení §346 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.\") dopisem, který byl žalobci doručen dne 14.7.1997. V řízení před soudem prvního stupně bylo spolehlivě prokázáno, že žalovaný provedl od uzavření smlouvy určitý počet zálivek „vysázeného rostlinného materiálu\". Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud konstatoval, že odstoupení žalovaného od smlouvy nebylo v rozporu s ustanovením §344 a 346 odst. 1 obch. zák.
Odvolací soud uzavřel, že odstoupení od smlouvy jako jednostranný právní úkon se stane perfektním již tím, že dojde druhé straně - k jeho perfektnosti není potřeba ani souhlasu adresáta, ani rozhodnutí soudu. V důsledku odstoupení zaniká smlouva doručením projevu vůle odstoupit od smlouvy druhé straně. V projednávané věci tedy smlouva mezi účastníky zanikla ke dni 14.7.1997 odstoupením žalovaného a následná výpověď žalobce tak již nemohla mít zamýšlené právní následky. Vznik práva žalobce na smluvní pokutu byl výslovně sjednán pro případ jeho výpovědi ze smlouvy z důvodů porušení smluvní povinnosti, přičemž smluvní pokuta jako zajišťovací prostředek je závislá na existenci hlavního závazku a ten v době výpovědi smlouvy žalobcem již neexistoval, proto nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty.
Protože soud prvního stupně z dostatečně zjištěného skutkového stavu nevyvodil správné právní závěry, odvolací soud jeho rozhodnutí změnil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) a §234 (správně §241) odst. 3 písm. a), c) a d) o. s. ř. V dovolání především uvedl, že změna právního náhledu odvolacího soudu za nezměněného skutkového stavu měla vést, jak již judikoval Ústavní soud v nálezu ze dne 24.9.1998, sp. zn. ÚS 139/98, ke zrušení napadeného rozsudku, aby se mohl žalobce proti takovému závěru bránit. Dovolatel souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pokud by žalovaný platně odstoupil od smlouvy, a došlo tak k zániku smlouvy, nemohl již žalobce smlouvu platně vypovědět. Žalovaný však neprokázal, že došlo k naplnění §344 a násl. obch. zák. V projednávané věci by to znamenalo, že se žalobce dostal do prodlení se splněním závazku vůči žalovanému podle §365 obch. zák. Určitý počet zálivek, jejichž provedení konstatuje odvolací soud, však pro takový závěr nepostačuje. Žalovaný tvrdil, že se žalobce dostal do prodlení se zaplacením faktur za vodu, tyto faktury však žalobce vždy vrátil a odmítl jejich zaplacení, protože si žalovaný počínal v rozporu se smlouvou. Přitom žalobce upozorňoval žalovaného na možnost výpovědi smlouvy a žalovaný se zaplacení faktur nedomáhal. V tom směru je podle žalobce závěr odvolacího soudu nepřezkoumatelný, neboť je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud se nejprve [v intencích dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.] zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, protože dospěl k závěru, že dříve než vznikly podmínky pro uplatnění žalovaného nároku na zaplacení smluvní pokuty, závazky ze smlouvy o dílo, z jejíhož porušení žalobce nárok na smluvní pokutu vyvozuje, zanikly odstoupením žalovaného od smlouvy podle ustanovení §344 a 346 obch. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2000. Svůj závěr o oprávněnosti takového odstoupení pak opřel o skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný provedl od uzavření smlouvy určitý počet zálivek „vysázeného rostlinného materiálu.\" Takové skutkové zjištění však samo o sobě k závěru o oprávněnosti odstoupení od smlouvy nepostačuje a odvolací soud měl svůj závěr odůvodnit i po stránce právní, tj. řádně odůvodnit splnění všech zákonem stanovených podmínek odstoupení od smlouvy.
Mělo-li být důvodem pro odstoupení od smlouvy prodlení se zaplacením faktur za provedení prací podle předmětné smlouvy o dílo (čemuž se zdá nasvědčovat to, že odvolací soud v reprodukční části odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá mj., že žalovaný vyfakturoval žalobci provedené práce, protože však nedošlo k jejich úhradě, odstoupil od smlouvy), měl odvolací soud především zjišťovat, zda žalovaný řádně splnil svůj závazek ze smlouvy, tj. provedl smluvené práce tak, aby mu vzniklo právo fakturovat, především zda provedl takový počet zálivek, jaký odpovídal závazku ze smlouvy provádět zálivku podle klimatických podmínek (zálivku dostatečnou za daných klimatických podmínek k „udržení vysázeného rostlinného materiálu,\" tedy k tomu, aby vysázené rostliny v důsledku nedostatečné zálivky neuschly). Zabývat se měl i tím, zda žalovaný neporušil svoji povinnost ze smlouvy provádět zálivku po předchozím odsouhlasení objednatele, popřípadě tím, jaký důsledek mělo takové porušení na vznik práva fakturovat provedené práce. Při závěru, že žalovaný splnil řádně svoji povinnost ze smlouvy, měl odvolací soud dále zjišťovat, zda vystavené faktury odpovídaly jeho nároku vyplývajícímu z uzavřené smlouvy, tj. zda fakturovaná částka odpovídala částce smluvené. A konečně měl odvolací soud řešit otázku, zda žalovaný při případném prodlení žalobce se zaplacením faktury, které zřejmě soud považoval za nepodstatné porušení smlouvy (jak vyplývá z odkazu na ustanovení §346 obch. zák.), postupoval v souladu s tímto ustanovením, tj. zda poskytl žalovanému dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti, či zda byly splněny podmínky §346 odst. 2 obch. zák.
Odvolací soud se však v odůvodnění svého rozhodnutí tím, zda byly splněny podmínky odstoupení od smlouvy podle ustanovení §344 a násl. obch. zák. vůbec nezabýval, tj. nevyjádřil se po právní stránce k tomu, zda se žalobce dostal do prodlení se splněním povinnosti vyplývající ze zákona či smlouvy, které by opravňovalo žalovaného k odstoupení od smlouvy a zda žalovaný dodržel zákonem stanovené podmínky odstoupení; pouze konstatoval, že tyto podmínky splněny byly.
Nezbývá tedy než uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu trpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst.3 o. s. ř.) a tento rozsudek podle ustanovení §243b odst. 1 věta za středníkem a odstavec 2 o. s. ř. zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 1. srpna 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu
v