ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.36.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 36/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: F.n. m. Č. r., proti žalovanému: M. č. P. 6, zast. advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 247/95, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 1999, čj. 19 Co 284/99 - 109, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v předmětné věci, shora uvedeným napadeným usnesením, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 1. 1999, čj. 8 C 247/95 - 99 rozhodl, že řízení se zastavuje a zavázal žalobce zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.
Žalobce se po změně žaloby a jejím zpětvzetí proti původně druhému žalovanému Obec hl. m. P. domáhal na základě usnesení vlády ČR č. 195 ze dne 29. 3. 1995, obsahujícího rozhodnutí o privatizaci, uložení povinnosti žalovanému vyjmout část majetku státu - jednopatrový zděný dům včetně staveb. parcely o výměře 411 m2, vše v kat. území D., M. č. P. 6, Obec P. - z práva hospodaření státního podniku Bytový podnik v P. 6 a tento majetek převést na F.n.m. ČR.
Soud prvního stupně s odkazem na ust. §7 odst. 1 a 2 o. s. ř. dospěl k závěru, že k projednání a rozhodnutí věci není dána pravomoc soudů a proto podle ust. §104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil.
K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, jež přecházelo jeho vydání (ust. §212 odst. 1 a 2 o. s. ř.), aniž bylo třeba nařizovat jednání (ust. §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a došel k závěru, že odvolání není důvodné.
Odvolací soud poukázal na úpravu soudní pravomoci v ust. §7 odst. 1 a 2 o. s. ř. a dovodil, že zákon č. 92/1991 Sb. výslovně nezakládá soudní pravomoc a aplikace ust. §7 odst. 2 o. s. ř. proto nepřipadá v úvahu. Občanskoprávním vztahem se rozumí vztah mající charakter soukromoprávní, tedy vztah, jehož subjekty nevystupují z pozice nositelů vykonávané svrchované moci. V posuzovaném případě je žalována M. č. P. 6 jako zřizovatel, který v rámci přenesené působnosti vykonává státní správu na úseku hospodaření s národním majetkem (ust. §60 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších přepisů) a soud nemá pravomoc zasahovat do jejího rozhodování jako orgánu státní správy a nahrazovat tak rozhodnutí veřejnoprávní povahy, kterým je také rozhodnutí vydané při privatizaci státního majetku. V souvislosti s tím pak není rozhodující, zda žalobce uplatňuje právo majetkové či nikoliv, neboť tato otázka není pro posouzení existence soudní pravomoci právně významná.
Soud prvního stupně tedy postupoval správně, jestliže podle §104 odst. 1 o. s. ř. řízení pro nedostatek pravomoci zastavil, aniž by věc postoupil jinému orgánu. Podle ust. §9 odst. 3 zák. č. 92/1991 Sb. se na rozhodování o privatizaci nevztahují ustanovení o správním řízení a zákon svěřuje rozhodnutí o vynětí části majetku do pravomoci zakladatele, kterým je v tomto případě žalovaný, a nelze mu proto jako účastníkovi sporu věc postoupit. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ust. §219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a jako dovolací důvod uplatňuje důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci.
Podle názoru dovolatele by mohl soud rozhodnout o nedostatku pravomoci soudu, pokud by žalobce i žalovaný byli orgány státu. V daném případě však žalobce jako orgán státu nevystupuje. F.n.m. ČR byl zřízen zákonem č. 171/1991 Sb. jako samostatná právnická osoba, oprávněná nakládat svým majetkem. Žalobce vystupuje ve věci jako soukromoprávní subjekt. Jestliže soud dospěl k závěru, že věc nespadá do pravomoci soudu, měl zároveň rozhodnout i o tom, kterému orgánu se věc postupuje.
Dovolatel dovozuje, že uplatňuje jako žalobce právo podle §11 odst. 1 až 3 zák. č. 92/1991 Sb. v platném znění, ve věci, která se týká převodu majetku státu na jiné osoby. Jeho návrh je návrhem podle §161 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný odmítá vydat rozhodnutí týkající se přechodu majetku na žalobce, a to majetku, s nímž dosud hospodařil státní podnik. Bez tohoto rozhodnutí nemůže žalobce ve smyslu schváleného privatizačního projektu uzavřít kupní smlouvu s předem určeným zájemcem o privatizovaný majetek. Žalobce uplatňuje majetkové právo a získání určitého nabývacího titulu pro další převod privatizovaného majetku.
Podle názoru dovolatele je dána soudní pravomoc k projednání a rozhodnutí sporu podle §7 odst. 1 o. s. ř. o nárok vycházející ze zákona č. 92/1991 Sb. ve vazbě na zákon č. 171/1991 Sb. a proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i související rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání je přípustné podle ust. §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť odvolacím soudem bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
V posuzovaném případě je předmětem řízení nahrazení prohlášení vůle žalovaného uložením povinnosti žalovanému vyjmout část majetku státu z práva hospodaření státního podniku (B. p. v P. 6) a převést ji na žalobce.
Žalobce - F.n.m. České republiky - je právnickou osobou podle §18 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.\"), neboť byl zřízen ustanovením §4 odst. 2 zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o F. n.m. České republiky (dále jen „Fond\"). Majetek zrušeného podniku nebo vyňatá část majetku podniku přechází na Fond (ust. §5 odst. 1 posledně cit. zákona, ust. §11 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších přepisů).
Žalovaný - M.č.P. 6 - je jako jednotka územní samosprávy právnickou osobou podle §18 odst. 2 písm. c) obč. zák. a v tzv. velké privatizaci vystupuje především jako zakladatel státního podniku, který má právo hospodařit s majetkem státu, jenž je předmětem privatizace. V procesu privatizace zakladatel má též specifické veřejnoprávní postavení (srov. ust. §60 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších přepisů).
V daném případě jsou oba účastníci řízení účastníky procesu tzv. velké privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Akt, jímž by měl žalovaný převést vyňatou část majetku státního podniku na žalobce, je aktem v procesu privatizace podle zákona o velké privatizaci, nikoliv právním úkonem (zejména smlouvou), který by bylo možno nahradit pravomocným rozsudkem ukládajícím prohlášení vůle ve smyslu ust. §161 odst. 3 o. s. ř. Jedná se o akt, který nelze podřadit pod věci podle ust. §7 odst. 1 o. s. ř. a nejde rovněž o jinou věc, stanovenou zákonem ve smyslu §7 odst. 2 o. s. ř.
Shodně s odvolacím soudem dovolací soud uzavírá, že řízení bylo nutno podle §104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek pravomoci soudu zastavit, aniž by věc byla postoupena jinému orgánu. Zákon č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, svěřuje rozhodnutí o vynětí části majetku do pravomoci zakladatele, jímž je v tomto případě žalovaný a nelze mu proto jako účastníku řízení věc postoupit.
Napadené rozhodnutí dovolacího soudu je správné a dovolací soud musel dovolání jako neodůvodněné zamítnout (ust. §243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ust. §142 odst. 1 a §151 odst. 1 ve vazbě na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalobce jako dovolatel neměl úspěch, žalovanému podle spisu náklady v řízení o dovolání, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. května 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová