ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.133.2001.1
sp. zn. 29 Odo 133/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S.o.š. a s.o.u., p.o., proti žalované A.C., s. r. o., o zaplacení částky 24.192,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 146/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. července 2000, č. j. 22 Co 16/99-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22.10.1998, č. j. 5 C 146/98-16, kterým soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24.192,- Kč, ze smlouvy o dílo.
Žalovaná, zastoupená advokátem, podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.\"). Konkrétně namítá nesprávné právní posouzení otázky, zda lze na závazkový právní vztah, v němž na jedné straně vystupuje škola, aplikovat úpravu obsaženou v obchodním zákoníku a dále, zda lze v obchodněprávním vztahu aplikovat §16 obchodního zákoníku i na případy, kdy je ve smlouvě výslovně uvedeno, kdo jedná jménem každé ze smluvních stran. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud připustil dovolání, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
Žalobkyně ve vyjádření uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl jako nedůvodné.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek okresního soudu je prvním rozsudkem okresního soudu ve věci.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však žalovaná návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle §239 odst. 2 o. s. ř., nepodala.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu