ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.26.2001.1
sp. zn. 29 Odo 26/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce T. Č. r. , spol. s r. o., proti žalovanému J. Ch., o zaplacení 5. 231,- Kč s přísl., k dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2000, čj. 29 Co 251/2000 - 33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2000, čj. 29 Co 251/2000 - 33 potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 2. 2000, čj. 18 C 204/99 - 19, jímž tento soud zastavil řízení podle §96 odst. 1 a 3 o. s. ř. a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2.400,- Kč.
Odvolací soud v odůvodnění usnesení zejména uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení kupní ceny a před prvním jednáním ve věci samé vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět, neboť mu žalovaný vrátil zpět zboží, jehož zaplacení se žalobce domáhal. Proto soud prvního stupně řízení podle §96 odst. 1 a 3 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen "o. s. ř.") zastavil a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení podle §146 odst. 2, 2. věta o. s. ř., neboť žaloba, která byla podána důvodně, byla vzata zpět pro chování žalovaného. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil a proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 15. 8. 2000 napadl žalovaný usnesení odvolacího soudu z důvodu dle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. a požadoval, aby dovolací soud rozhodl tak, že řízení se zastavuje a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že z důvodu neznámého nového sídla žalobce, dále z důvodu ukončení činnosti zástupce žalobce p. H., s nimž bylo vrácení zboží dohodnuto již před podáním žaloby a z důvodu, že sídlo žalobce se mu podařilo zjistit až dne 16. 11. 1999 (zboží vráceno 17. 11. 1999, tedy následující den) se žalovaný domnívá, že nedošlo z jeho strany k zavinění prodlení, jež mělo za následek podání žaloby a následné soudní řízení. Žalovaný se proto domnívá, že není důvodu, proč by po něm měla být požadována náhrada nákladů řízení, když toto řízení nezavinil.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného podle ust. §240 odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud ze spisu zjistil, že dovolání bylo žalovaným podáno na poště dne 8. 9. 2000 a adresováno Vrchnímu soudu v Praze, jemuž došlo dne 11. 9. 2000. Tento soud dovolání odeslal dne 22. 9. 2000 Okresnímu soudu v Kladně, jemuž došlo 25. 9. 2000.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 9. 8 . 2000; pokud jde o žalovaného bylo zjištěno, že usnesení bylo zasláno jako tzv. obyčejná zásilka (tzv. s hnědým pruhem) a vzhledem k tomu, že adresát nebyl zastižen, byla zásilka uložena dne 9. 8. 2000, žalovaný si ji vyzvedl dne 14. 8. 2000. Usnesení odvolacího soudu tak s ohledem na ust. §46 odst. 2 o. s. ř. nabylo právní moci dne 9. 8. 2000.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Lhůta pro podání dovolání je podle §240 odst. 2, 2. věta o. s. ř. zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání bylo podáno u Vrchního soudu v Praze, který v dané věci není soudem odvolacím ani soudem dovolacím.
Proto dle §240 odst. 2, 2 věta o. s. ř. nebyla lhůta pro podání dovolání zachována tím, že žalovaný dovolání podal na poště k doručení ještě včas, ale dovolání adresoval soudu, u něhož podání dovolání není spojeno se zachováním dovolací lhůty. Dovolání nebylo též tímto soudem v dovolací lhůtě odesláno příslušnému soudu, jak to vyplývá z výše uvedeného, aby bylo možné pokládat dovolací lhůtu za zachovanou.
Dále je vhodné uvést, že v daném případě není mj. dovolání přípustné podle §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem o. s. ř., neboť žalovaný v dovolání fakticky napadá rozhodnutí odvolacího soudu, jímž tento soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto podle §240 odst. 1, 2. věta o. s. ř., §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho opožděné podání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 ost. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. února 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová