ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.297.2001.1
sp. zn. 29 Odo 297/2001-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J.M., proti žalovanému O., výrobnímu družstvu, o zaplacení částky 171.388,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 51/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2001, čj. 7 Cmo 800/2000-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. J.D., advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. ledna 2000, čj. 13 Cm 51/98-29 (správně 13 Cm 51/99 – 29), v napadeném výroku jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 42.073,- Kč a na náhradě nákladů řízení částku 8.650,- Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Dále odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.260,- Kč a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání.
Žalovaný, za nějž jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním, podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení - dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Pokud jde o přípustnost dovolání, uvádí dovolatel, že navrhl připuštění dovolání pro posouzení otázky zásadního právního významu. Touto otázkou je otázka přiznání úroku z prodlení v případě výplaty personifikačního podílu. Uplatňuje tedy přípustnost dle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání není přípustné.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Přípustnost podle §239 odst. 2 o. s. ř. je však v této věci vyloučena ustanovením §239 odst. 3 o. s. ř., neboť je zcela zřejmé, že v tomto sporu jde o věc obchodní (jde o vztah mezi družstvem a jeho členem – byť bývalým – a tento vztah se týká členského vztahu v družstvu) a peněžité plnění – v intencích §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. - nepřevyšuje částku 50.000,- Kč (dovolací řízení je vedeno o úrok z prodlení ve výši 42.037,20 Kč).
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Jelikož dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 750,- Kč (výše odměny je ve shodě s bodem 10., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. určena podle ustanovení §14 odst. 3 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., neboť předmětem sporu v dovolacím řízení je úrok z prodlení) snížené o 50% podle §18 odst. 1 cit. vyhlášky a jedné náhrady paušálních výdajů 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 450,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 13. listopadu 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu