ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.302.2001.1
sp. zn. 29 Odo 302/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J.D., proti žalovanému Ing. J.Č., o uložení povinnost uzavřít společenskou smlouvu, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cm 318/99-153, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2000, čj. 7 Cmo 300/2000-170, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 18. února 2000, čj. 9 Cm 318/99-153, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti uzavřít společenskou smlouvu. Dále odvolací soud nepřipustil v této věci dovolání. Oba soudy takto v této věci rozhodly již jednou. Jejich rozsudky však byly zrušeny dovolacím soudem z důvodu nesprávného právního posouzení.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 6. března 2001 dovolání, které bylo (jak vyplývá z podacího razítka pošty) následujícího dne 7. března 2001 předáno k poštovní přepravě.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. 1. 2001 nebo vydanému v době od 1. 1. 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném před tímto datem, lze tedy - ve shodě s ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. 1. 2001 - podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2001, pod číslem 81).
Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu na čl. 173, žalobci (jeho právnímu zástupci) doručen dne 8. ledna 2001. Převzetí je potvrzeno razítkem advokáta a podpisem na doručence. Téhož dne rozhodnutí nabylo právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 8. únor 2001 (čtvrtek). Dovolání podané žalovaným až 7. března 2001 je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. července 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu