ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.312.2001.1
sp. zn. 29 Odo 312/2001-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F.S., proti žalovanému J.Č., o zaplacení částky 22.821,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 245/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1999, čj. 54 Co 504, 505/99-153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 1.875,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho
zástupce JUDr. L.V., advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6.4.1999, čj. 8 C 245/94-122, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 2.8.1999, čj. 8 C 245/94-141, v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18.006,- Kč s 18% úrokem z této částky za období od 28.12.1992 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výši náhrady nákladů mezi účastníky, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení státu a rozhodl o nákladech řízení před odvolacím soudem.
Žalovaný zastoupený advokátem podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání, s tím, že odvolací soud nesprávně zhodnotil provedené důkazy a pro toto tvrzení v dovolání snesl podrobné argumenty.
Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobce ve vyjádření k dovolání podrobně odůvodňuje názor, že dovolání není přípustné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Pro případ, že by dovolací soud rozhodoval meritorně, navrhuje zamítnutí dovolání.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. a zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Účastníci však návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle §239 odst. 2 o.s.ř., nepodali.
Navíc je třeba dodat, že přípustnost podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. je v této věci vyloučena ustanoveními §238 odst. 2 písm. a) a §239 odst. 3 o. s. ř., neboť je zcela zřejmé, že v tomto sporu jde o věc obchodní a peněžité plnění nepřevyšuje nejen částku 50.000,- Kč, ale ani částku 20.000,- Kč.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o.s.ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam). Jelikož dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 1.000,- Kč (výše odměny se odvíjí od částky 41.501,- Kč, přičemž 18.006,- Kč z této částky tvoří jistina a 23.495,- Kč tvoří 18% úrok za období od 28.12.1992 do 28.3.2000 – dne, kdy advokát sepsal vyjádření k dovolání) a jedné náhrady paušálních výdajů v částce 75,- Kč, celkem tedy 1.875,- Kč (vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 13. listopadu 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu