Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.01.2001, sp. zn. 29 Odo 32/2001 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.32.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.32.2001.1
sp. zn. 29 Odo 32/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně K. a.s., , proti žalované I. a.s., o zaplacení 15.519,- Kč, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 757/95, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 1999, č.j. 4 Cmo 248/97 - 37, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 1997, č.j. 34 Cm 757/95-25, zamítl žalobu na zaplacení částky 15.519,- Kč. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. září 1999, č.j. 4 Cmo 248/97 - 37, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 15.519,- Kč. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně uzavřel, že žalovaná dopisem ze dne 8. dubna 1992 uznala ve smyslu §132 hospodářského zákoníku (zákona č. 109/1964 Sb., v rozhodném znění) závazek vůči žalobkyni; zpochybnění existence závazku žalovanou po podání žaloby hodnotil jako účelové. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (za niž jedná pracovnice s právnickým vzděláním) včas podaným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."). Dle názoru dovolatelky vychází napadené rozhodnutí z nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., neboť z uznání závazku ze dne 8. dubna 1992 nevyplývá, kdo je jménem žalované podepsal. Teprve razítko ve spojení s podpisem konkrétní osoby může být důkazem o právním úkonu. Dovolatelka proto žádá, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Dovolání není v této věci přípustné. Dle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají a dovolání není přípustné ani dle §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nebo dle §239 o. s. ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnutím měnícím a nikoliv potvrzujícím. Zbývá posoudit přípustnost dovolání dle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Neplatí to však ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,-Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč (srov. §238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). V posuzovaném případě žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž jí bylo uloženo zaplacení částky 15.519,- Kč. Dovoláním napadeným rozsudkem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím ani částku 20.000,- Kč (natož částku 50.000,- Kč), takže přípustnost dovolání ve věci nezakládá ani ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalované, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaná, která podáním nepřípustného dovolání zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. ledna 2001 JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2001
Spisová značka:29 Odo 32/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.32.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18