ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.37.2001.1
sp. zn. 29 Odo 37/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce MUDr. P. S., proti žalované R.K.S., a.s., o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Krajského obchodního soudu (nyní Městského soudu v Praze) pod sp. zn. 47 Cm 136/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2000, čj. 7 Cmo 478/2000-33, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2000, čj. 7 Cmo 478/2000-33, a spolu s ním i usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. února 2000, čj. 47 Cm 136/99-20, se zrušují a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2000, čj. 47 Cm 136/99-20. Soud prvního stupně zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení č. 5, 7 a 9 řádné valné hromady žalované konané dne 15. 4. 1999.
Žalobce, zastoupený advokátem, podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání. Jeho důvodnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a je tedy dán dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Konkrétně namítá nesprávný právní výklad ustanovení §131 a §183 obch. zák. Dovolání považuje žalobce za přípustné vzhledem k tomu, že jde o otázku zásadního právního významu, tedy dle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že považuje výklad výše uvedených ustanovení provedený oběma soudy za správný. Dále poukazuje na to, že, žalobcem napadaná usnesení valné hromady konané dne 15.4. 1999 byla za neplatná prohlášena usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. 11. 1999, čj. 47 Cm 133/99-20 a následně nahrazena řádně přijatými usneseními následných valných hromad žalované.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud je podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. povinen přihlédnout k vadám uvedeným v §237 o. s. ř., i když nebyly v dovolání uplatněny, zabýval se tím, zda toto řízení některou z vad uvedených ve výše zmiňovaném ustanovení netrpí.
Jak vyplývá z vyjádření žalované k dovolání i z argumentace žalobce v odvolání (čl. 27), byla žalobcem napadaná usnesení valné hromady prohlášena za neplatná usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. 11. 1999, čj. 47 Cm 133/99-20. Ze spisu Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn. 47 Cm 133/99, se podává, že toto rozhodnutí bylo účastníkům řádně doručeno dne 10.12.1999. Nebylo napadeno odvoláním, a nabylo právní moci dne 28. 12. 1999. Účastníky tohoto řízení byl M.R. na straně žalující a R. K. S., a.s. na straně žalované.
Výrok soudního rozhodnutí v konkrétním sporu má účinky pouze ve vztahu k účastníkům řízení, pokud zákon nestanoví něco jiného. Jinak ovšem zákon stanoví právě v případě rozhodnutí o žalobách na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kdy se uplatní úprava obsažená v §131 odst. 4 obch. zák., která určuje, že výrok pravomocného rozhodnutí v těchto řízeních je závazný pro každého.
Překážka věci rozsouzené brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednána (§159 odst. 3, §167 odst. 2 o. s. ř.). Tato překážka v dané věci nastala právní mocí usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. 11. 1999, čj. 47 Cm 133/99-20. Tím, že odvolací soud nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení pro nedostatek podmínky řízení nezastavil (uváděje výslovně, že překážka věci rozsouzené zde není, jelikož není dána totožnost žalobců), zatížil řízení vadou dle ustanovení §237 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně podle §243b odst. 3 o. s. ř. zrušil a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jelikož žádný z účastníků z procesního hlediska nezavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, nevzniklo žádnému z nich právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu