ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.450.2001.1
sp. zn. 29 Odo 450/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č.k.a., proti žalované L.H., spol. s r. o., o zaplacení částek 3,850.550,- Kč, 4,115.400,78 Kč a 5,256.370,97 Kč, s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 1508/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2000, čj. 5 Cmo 167/2000 - 211, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označenym rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. prosince 1999, čj. 34 Cm 1508/95 - 174, kterým tento soud zamítl žaloby na zaplacení výše uvedených částek.
Dovoláním datovaným dnem 16. května 2001 a podaným do podatelny soudu prvního stupně dne 18. května 2001 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Přípustnost dovolání spatřovala v naplnění podmínek ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Včasnost dovolání zdůvodňovala poukazem na ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu neobsahoval poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání a ani o soudu, u něhož se podává.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila v podání ze dne 4. června 2001. Uvedla, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán v souladu s právními předpisy a namítla, že dovolání bylo podáno opožděně.
Zákonem č. 239/2001 Sb. o Č.k.a. a o změně některých zákonů, byla s účinností ke dni 1. září 2001 zřízena Č.k.a. se sídlem v P., Podle ust. §19 odst. 1 zákona je tato právnická osoba právním nástupcem původní žalobkyně K.b.P., státního peněžního ústavu, která byla ke stejnému dni zrušena. Nejvyšší soud proto jako s dovolatelkou dále jednal s Č.k.a.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 18. prosince 2000.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2001, pod číslem 81).
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu na čl. 216, žalobkyni doručen dne 18. ledna 2001 a téhož dne nabyl právní moci. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s .ř. připadl konec jednoměsíční lhůty k podání dovolání na neděli 18. února 2001, a proto posledním dnem lhůty byl nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí 19. února 2001.
Oproti stávajícímu znění občanského soudního řádu (srov. §157 odst. 2 o. s. ř.) neměl odvolací soud ani povinnost v případě, že dovolání nebylo přípustné ze zákona, poskytnout účastníkům řízení poučení o tomto mimořádném opravném prostředku. Ostatně, i kdyby bylo možné postupovat při absenci poučení o dovolání analogicky podle ustanovení §204 odst. 2, věty druhé o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001, uplynula by lhůta k podání dovolání nejpozději dnem 18. dubna 2001.
Dovolání podané žalobkyní až dne 18. května 2001 je tedy zjevně opožděné. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm a) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §146 odst. 2, větu první, o. s. ř. (per analogiam) v návaznosti na ustanovení §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, a proto žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Podle bodu 10., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., odměna za zastupování advokátem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Jelikož dovolání v této věci došlo soudu dne 18. května 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. lednu 2001, určuje se výše odměny za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška“).
Z ustanovení §2 odst. 1, §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §17 odst. 1 písm. a) vyhlášky pak vyplývá, že sazba odměny za dovolací řízení v této věci činí (s přihlédnutím k tomu, že peněžitá částka, která je předmětem řízení, převyšuje 170.000,- Kč) 15.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snižuje se sazba odměny určená maximální částkou 15.000,- Kč na konečných 7.500,- Kč podle ustanovení §18 odst. 1, věty první, vyhlášky.
Dále žalované náleží paušální částka náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč na jeden úkon právní služby podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve znění pozdějších předpisů. Konečná částka přiznané náhrady nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované tak činí celkem 7.575,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 15. listopadu 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu