ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.51.2001.1
sp. zn. 29 Odo 51/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. B. G., CSc., proti žalovaným 1) M. K., a 2) A.B. o zaplacení 18.860,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 5 C 9/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2000, č.j. 14 Co 840/2000 - 11, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni - odkazuje na ustanovení §43, §202 odst. 2 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\") - usnesením ze dne 21. prosince 2000, č.j. 14 Co 840/2000 - 11, odmítl odvolání žalobce proti usnesení ze dne 21. listopadu 2000, č.j. Ro 1090/2000 - 6, jímž Okresní soud Plzeň - sever vyzval žalobce k doplnění žaloby. Odvolací soud uzavřel, že odvolání směřuje proti usnesení, kterým se upravuje vedení řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce (vybavený právnickým vzděláním) včas dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., uváděje, že je dán dovolací důvodu dle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. (jímž lze namítat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237). Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že mu tímto postupem (odmítnutím odvolání) v průběhu řízení odnímá možnost jednat před soudem a žádá, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Podle bodu 17. hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je přípustné dle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., avšak není důvodné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. „zmatečnostem\"), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Jelikož jiné vady dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda řízení trpí vadou, na niž poukazuje dovolatel.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
V rozhodnutích uveřejněných pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek jakož i v mnoha rozhodnutích dalších Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, že po změnách, jichž s účinností od 1. ledna 1996 doznalo ustanovení §237 písm. f/ o. s. ř. (tím, že za slovo „byla\" byla vložena slova „v průběhu řízení nesprávným\"), je za „postup soudu v průběhu řízení\" možno považovat jen činnost, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Rozhodnutí odvolacího soudu (v něm projevený hodnotící úsudek, že odvolání není přípustné) tedy za nesprávný postup soudu „v průběhu řízení\" pokládat nelze.
Jelikož dovolatel s jiným „postupem\" soudu existenci tvrzené vady nespojuje, lze uzavřít, že řízení zmatečností podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. postiženo není. Nejvyšší soud proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením zamítl (§243b odst. 1 a 5 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. května 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v.r.
předseda senátu