ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.529.2001.1
sp. zn. 29 Odo 529/2001-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) M.Č., B) M. J., C) A.P., D) J.Č., proti žalovanému Z. spol. s r. o., o zaplacení 170.358,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 1116/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2001, č. j. 31 Co 101/2001 – 93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 11. 2000, č. j. 6 C 1116/98 – 74 v napadených výrocích I. a III., kterými soud prvního stupně zavázal žalovaného zaplatit žalobcům částku Kč 170.358,- s příslušenstvím a částku Kč 24.350,- na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovoláním datovaným dnem 13. 6. 2001 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, s tím, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Současně požadoval, aby dovolací soud otázky, jež vymezil v dovolání, posoudil jako otázky zásadního právního významu. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále jen „o. s. ř.“).
O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolání není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze za podmínek stanovených v ust. §237 odst. 1, §238 odst. 1 písm. b) a §239 o. s. ř.
Existence vad řízení, uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř., se ze spisu nepodává a dovolatel ji ani netvrdil. Proto podle tohoto ustanovení dovolání přípustné není.
Protože odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně a protože přípustnost dovolání ve výroku svého rozsudku nevyslovil, není dovolání přípustné ani podle ust. §238 odst. 1 písm. b) a §239 odst. 1 o. s. ř.
Podle ust. §239 odst. 2 o. s. ř není dovolání přípustné již proto, že žalovaný před vyhlášením potvrzujícího rozsudku návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto podle ust. §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl jako nepřípustné.
Žalovaný z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalobcům však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. §146 odst. 2 větou prvou (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. listopadu 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu