ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.54.2001.1
sp. zn. 29 Odo 54/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce: Ing. J.R. proti žalovanému: S.Z., spol. s r.o., zast. advokátem, o vrácení plnění ze smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 12 C 271/98, k dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 1999 čj. 13 Co 749/99 - 39, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 1999, čj. 13 Co 749/99 - 39, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v předmětné věci výše uvedeným usnesením zastavil odvolací řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu vyplývá, že žalovaným podané odvolání do rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. května čj. 12 C 271/98-32, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11.505,- Kč a náklady řízení, vykazovalo nedostatky, pro které nebylo možno zjistit, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost napadeného usnesení, ani čeho se domáhá. Odvolací soud postupoval podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. a pro vady odvolání řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1. písm. f/ o. s. ř. Jako dovolací důvod uvádí ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. nesprávné právní posouzení.
Dovolatel poukazuje na to, že během sedmidenní lhůty, kterou mu stanovil soud prvního stupně k doplnění odvolání, nestihl své podání doplnit a hodlal tak učinit až v průběhu odvolacího řízení. Své odvolání považuje za dostatečně individualizované a je z něj zřejmé, že nenapadá jen výrok o nákladech řízení. Dovolatel odkazuje na ustálenou judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1998, sp.zn. 20 Cdo 887/98 a rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 27.11.1979, 1 Cz 138/79), a přestože se jednalo o tzv. blanketní odvolání namítá, že nezpůsobovalo neprojednatelnost věci před odvolacím soudem. Nejvyššímu soudu České republiky proto navrhuje napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobce pokládá nárok na zaplacení žalované částky za oprávněný a ve vyjádření k dovolání považuje dovolání žalovaného za zbytečné obtěžování soudu a zvyšování nákladů řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a opírá se i o způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., rozhodnutí přezkoumal (§242 odst. 1 o. s. ř) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř., které je při zastavení odvolacího řízení uplatnitelné prostřednictvím ustanovení §211 o. s. ř., pak ve větě prvé uvádí, že není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odůvodnil závěr, že je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení §212 odst. 1 o. s. ř. projednává věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž je vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. §212 odst. 3 a 4 o. s. ř.).
V usnesení ze dne 30.11.1998 sp. zn. 20 Cdo 887/98 publikovaném v časopise Soudní judikatura 127/99, číslo sešitu 12/99 Nejvyšší soud judikoval, že jestliže účastník podal odvolání proti rozhodnutí s jediným výrokem o věci samé, pak - jde-li o nárok na nedělitelné plnění, a je-li z obsahu odvolání zřejmo, že jím není napaden pouze výrok o nákladech řízení - bylo rozhodnutí napadeno v plném rozsahu. V takovém případě nelze odvolací řízení zastavit (§43 odst. 2 o. s. ř.) ani tehdy, jestliže účastník nevyhověl výzvě k doplnění odvolání.
Protože žalovaný podal v patnáctidenní lhůtě tzv. blanketní odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně, ze kterého nevyplývá, že by směřovalo pouze do nákladů řízení před soudem prvního stupně, a poněvadž se v projednávané věci jedná o nedělitelné plnění, dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta prvá, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243d odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu o tom, že odvolání žalovaného lze věcně přezkoumat, je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 5. září 2001
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu