ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.577.2001.1
sp. zn. 29 Odo 577/2001-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně I.M., a. s., proti žalovanému P. B., zast. L. E., advokátem o zaplacení 1,133.097,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 14 C 869/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. února 2001, čj. 14 C 869/2000-51 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2001, čj. 17 Co 171/2001-63, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. února 2001, čj. 14 C 869/2000-51, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2001, čj. 17 Co 171/2001-63, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením odmítl odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 19. dubna 2001, čj. 14 C 869/2000-57, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti shora označenému rozsudku tohoto soudu, proto, že nebyl uhrazen soudní poplatek z odvolání.
Usnesení odvolacího soudu i v záhlaví označený rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný dovoláním.
Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, a to v souladu s ustanovením bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu v tomto znění (dále jen „ o. s. ř.“).
Žalovaný výslovně podal dovolání i proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, není přípustné, neboť je nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Žalovaný procesně zavinil, že řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno a dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto. Žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněný ustanovením §146 odst. 2, věty první, §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. prosince 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu