ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.637.2001.1
sp. zn. 29 Odo 637/2001-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdenka Krčmáře v právní věci žalobce A.T., narozeného 17. září 1937, zast. advokátkou, proti žalované T.B., narozené 10. října 1948, zast. advokátkou, o nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 23 Cm 49/2001, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. května 2001 č.j. 7 Cmo 358/2001-26, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20.3.2001, čj. 23 Cm 49/2001-17. Tímto usnesením soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, jímž žalované uložil nenakládat s nemovitostmi vymezenými ve výroku, žalobci uložil povinnost podat ve stanovené lhůtě žalobu ve věci samé a uhradit soudní poplatek a konečně uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí je „vydáno na základě právního pochybení“; tvrdí tedy dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Pokud jde o přípustnost dovolání, odkazuje žalovaná na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, neboť rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu v tomto znění.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolatelka uplatňuje přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalovaná napadá usnesení odvolacího soudu, jímž potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření. Z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu přípustné. Jelikož dovolací soud neshledal a dovolatelka ani netvrdila jiný důvod přípustnosti dovolání není dovolání přípustné.
Protože nejde o rozhodnutí ve věci samé, Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek v něm uplatněných.
O náhradě nákladů řízení o nařízení předběžného opatření rozhodne soud v řízení ve věci samé (§145 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. října 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu