ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.109.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 109/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. srpna 2001 stížnosti obžalovaných M. Ch., a K. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 2 Ntv 26/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 21/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti z a m í t a j í.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 2 Ntv 26/01, byla ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 21/2000 podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaných M. Ch. a K. P. do 21. 12. 2001.
Proti tomuto usnesení podali oba obžalovaní ve lhůtě uvedené v §143 odst. 1 tr. ř. stížnost. Za stížnost podle §141 odst. 1 tr. ř. byla považována i vlastní písemná podání obžalovaných označená jako „odvolání\", neboť podání se vždy posuzuje podle obsahu, i když je nesprávně označeno (§59 odst. 1 tr. ř.).
Obžalovaný M. Ch. ve stížnosti, kterou odůvodnil jednak sám a jednak prostřednictvím své obhájkyně, především namítl, že důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. je v jeho případě dovozován účelově, když nebylo vzato v úvahu, že má stálé bydliště, ve kterém se hodlá zdržovat. Vyjádřil rovněž přesvědčení, že v předmětném řízení byly porušeny základní zásady týkající se rychlosti vazebního řízení i délky trvání vazby, jak jsou stanoveny v §71 odst. 1, 2 tr. ř. Obžalovaný poukázal rovněž na to, že z výsledku dosavadního dokazování nelze dovozovat závěr o jeho vině. Navrhl proto, aby zejména s ohledem na neexistenci vazebních důvodů bylo z podnětu jeho stížnosti napadené usnesení zrušeno a rozhodnuto o jeho propuštění z vazby na svobodu.
Obžalovaný K. P. ve své stížnosti uvedl, že se trestné činnosti, pro kterou je stíhán, nedopustil, a že závěr o jeho vině je opírán především o protiprávně provedené odposlechy. Je přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení, zejména soud I. stupně, nepostupovaly v jeho věci objektivně a spravedlivě. Z těchto důvodů obžalovaný nepovažuje za zákonná ani rozhodnutí, jež se týkají jeho vzetí do vazby a následného prodlužování této vazby. Z obsahu a smyslu podané stížnosti lze dovodit, že se obžalovaný domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění na svobodu.
Na základě stížností obžalovaných přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Obžalovaní M. Ch. a K. P. jsou stíháni pro závažnou trestnou činnost spočívající v tom, že v r. 1998 se spolu s dalšími dosud nezjištěnými osobami měli podílet na přepravě zásilky kokainu o hmotnosti 117,662 kg z Kolumbie do Evropy, přičemž celková hodnota této zásilky by na černém trhu činila 211.791.600,- Kč. V obžalobě státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze podané u Krajského soudu v Praze dne 1. 3. 2000, bylo jednání obžalovaného M. Ch. kvalifikováno jako účastenství ve formě organizátorství k pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §8 odst. 1 a §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zák. a jednání obžalovaného K. P. jako pokus výše uvedeného trestného činu podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zák.
Krajský soud v Praze, u něhož je věc vedena pod sp. zn. 2 T 21/2000, konal hlavní líčení od 29. 5. 2000, přičemž poprvé ve věci rozhodl odsuzujícím rozsudkem dne 21. 7. 2000. Tento rozsudek byl v následném odvolacím řízení zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud I. stupně pak pokračoval v řízení v intencích rozhodnutí odvolacího soudu a dne 6. 4. 2001 rozhodl dalším odsuzujícím rozsudkem (č. j. 2 T 21/2000-1064), jímž byli obžalovaní uznáni vinnými žalovaným skutkem, který byl i po první stránce kvalifikován shodně s obžalobou. V rámci tohoto rozsudku byl obžalovanému M. Ch. opakovaně uložen trest odnětí svobody v trvání 13 let a obžalovanému K. P. v trvání 10 let. Rovněž tento rozsudek byl odvolacím soudem zrušen, a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 2 To 63/01. Z obsahu tohoto usnesení vyplývá, že soud I. stupně sice splnil všechny pokyny vyplývající z předcházejícího rozhodnutí odvolacího soudu a řídil se jeho právním názorem, avšak v průběhu odvolacího řízení vyšly najevo (z materiálů švýcarské policie předložených státním zástupcem) zcela nové skutečnosti vztahující se k aktivitám obžalovaného M. Ch. při obchodování s drogami (včetně inkriminovaného případu), jež bude nutno učinit předmětem dokazování i ve vztahu k nyní projednávané trestné činnosti obou obžalovaných. Proto bylo soudu I. stupně uloženo, aby před meritorním rozhodnutím ve věci dokazování ještě dále doplnil. Řízení se nyní nachází ve stadiu, kdy předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze se předepsanou formou obrátila na orgány Švýcarské konfederace se žádostí o zaslání příslušných písemných materiálů.
Pokud jde o vazbu obžalovaných, ze spisu vyplývá, že obžalovaný M. Ch. byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 5. 1999, sp. zn. 3 Nt 144/99, s účinností ode dne 21. 5. 1999. Obžalovaný K. P. byl vzat do vazby usnesením soudkyně téhož soudu ze dne 20. 3. 1999, sp. zn. 3 Nt 117/99, s účinností od 19. 3. 1999. Původní vazební důvody podle §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. (u obou obžalovaných) byly v průběhu trestního stíhání postupně omezeny a obžalovaní v současné době vykonávají vazbu z důvodu uvedeného v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vazba obžalovaných byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2001, sp. zn. 2 Ntv 6/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 3 Tvo 40/2001 (obž. K. P. ), a dále usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2001, sp. zn. 2 Ntv 12/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 5 Tvo 78/2001, do 21. 7. 2001. Nový návrh na prodloužení vazby podala za podmínek §71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze. Předmětný návrh odůvodnila tím, že další důkazy bude nutno opatřit prostřednictvím mezinárodní právní pomoci ze Švýcarska, přičemž lhůta pro vyřízení žádosti je 3 měsíce, což znamená, že řízení tak nebude možno skončit v rámci stávajícího prodloužení vazby.
Podle zjištění Nejvyššího soudu trvají u obou obžalovaných dosud důvody tzv. útěkové vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Jejich existenci odůvodnil Nejvyšší soud v již citovaných usneseních ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 3 Tvo 40/2001 (obž. K. P. ) a ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 5 Tvo 78/2001 (obž. M. Ch. ). V této souvislosti je zapotřebí uvést, že v mezidobí nenastaly žádné nové okolnosti, jež by existenci uvedeného vazebního důvodu zpochybňovaly či vylučovaly. Nejvyšší soud se proto i v současné době ztotožnil se závěry učiněnými v obou jeho předcházejících usneseních a na tyto závěry odkazuje. Z tohoto důvodu nelze Vrchnímu soudu v Praze vytknout žádné pochybení, jestliže v napadeném usnesení dovodil, že u obžalovaných M. Ch. a K. P. je i nadále dán důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za správný rovněž další závěr napadeného usnesení, podle něhož jsou v posuzovaném případě splněny u obou obžalovaných podmínky pro další prodloužení jejich vazby nad 2 roky podle §71 odst. 3 tr. ř. Pokud se trestní stíhání obžalovaných nepodařilo skončit ani ve lhůtě do 21. 7. 2001, nestalo se tak v důsledku neodůvodněných průtahů ze strany soudů I. a II. stupně, ale z objektivních důvodů, mezi něž patří jednak obtížnost předmětné trestní věci a v poslední době především nutnost doplnit řízení o další důkazy, jejichž provedení považuje odvolací soud za nezbytné, přičemž tato situace nově vyvstala teprve ve fázi druhého odvolacího řízení. Přitom jde o důkazy, kdy při jejich opatření se soud I. stupně nebude moci obejít bez mezinárodní právní pomoci. Posledně zmiňovaná okolnost bude mít nepochybně určitý vliv na délku řízení a je ji nutno považovat za závažný důvod ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 věta druhá tr. ř. Při konstatovaných důvodech vazby u obžalovaných současně hrozí, že jejich propuštěním na svobodu by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle §1 odst. 1 tr. ř. spočívá mimo jiné v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.
Doba, na kterou Vrchní soud v Praze prodloužil trvání vazby obžalovaných M. Ch. a K. P., tj. do 21. 12. 2001, se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak ke stadiu, v němž se trestní stíhání obžalovaných v současné době nachází. Prodloužení vazby není současně v rozporu s ustanovením §71 odst. 4 tr. ř. S ohledem na zásadu vyjádřenou v §71 odst. 1 tr. ř. je ovšem nutno ve věci postupovat s největším urychlením.
K námitkám obžalovaných, které se týkají otázek viny, nemohl Nejvyšší soud přihlížet, neboť v řízení o prodloužení vazby nelze řešit meritorní otázku, zda obžalovaný je či není vinen. Shromážděné důkazy byly posuzovány pouze z hlediska ustanovení §68 věta druhá tr. ř., a na tomto základě je možno učinit závěr, že vazba je odůvodněna též skutkovými okolnostmi.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud stížnostem obžalovaných M. Ch. a K. P. nevyhověl a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. je jako nedůvodné zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler