ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.26.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 26/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2001 stížnost obžalovaného R. N., roz. Z., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2001, č. j. 6 Ntv 1/01-1665, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 16/99, a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2001, č. j. 6 Ntv 1/01-1665, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena lhůta trvání vazby obžalovaného R. N. v této trestní věci do 30. dubna 2001.
Obžalovaný R. N. podal proti tomuto usnesení včasnou stížnost. Namítl, že do vazby byl původně vzat z důvodu §67 odst. 1 písm. b) tr. ř., t. j. z důvodu koluze, ovšem tento důvod již pominul a důvod jeho tzv. předstižné vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř., pro který byl nadále ve vazbě držen, ve skutečnosti nikdy neexistoval. Po dobu celého jednoho roku, kdy byl na svobodě, se totiž nedopustil žádného trestného činu a ani ve vazbě po dobu téměř tří let neměl jediný kázeňský přestupek. Pokud je argumentováno, že jednoho z útoků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. se dopustil v říjnu 1997, tedy po dání písemného slibu, že povede řádný život, jde o omyl, který se již vysvětlil, neboť k tomuto útoku mělo dojít o rok dříve. V dalším stěžovatel poukázal na obsah své žádosti z 3. 1. t. r., jíž se domáhal propuštění z vazby mj. i s argumentací, že lhůta trvání jeho vazby přesáhla již únosnou mez. Z obsahu podané stížnosti je proto zřejmé, že obžalovaný se jí domáhal zrušení napadeného usnesení s tím, aby nově bylo rozhodnuto podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Praze na další prodloužení lhůty trvání jeho vazby v této trestní věci se podle §71 odst. 3 tr. ř. zamítá.
Když Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Obžalovaný R. N. je v této trestní věci stíhán pro mimořádně závažnou, rozsáhlou majetkovou trestnou činnost - trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. - pro které byl odsouzen nepravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2000, č. j. 42 T 16/99-1573, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V současné době probíhá u Vrchního soudu v Praze v této trestní věci odvolací řízení, kdy veřejné zasedání nařízené na 5. 1. 2001 muselo být pro nemoc obhájce obžalovaného odročeno.
Ve vazbě se v této trestní věci obžalovaný R. N. nachází s účinností od 19. 3. 1998, v současné době tedy již necelé tři roky. Původní důvod jeho vazby podle §67 odst. 1 písm. b) tr. ř., shledaný v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 3. 1998, č. j. 1 Nt 232/98-30, jímž byl do vazby vzat, byl ihned ve stížnostním řízení změněn usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 1998, č. j. 44 To 615/98-32, na důvod předstižné vazby ve smyslu §67 písm. c) tr. ř. Tento vazební důvod vyplývá z mimořádně rozsáhlé majetkové trestné činnosti, pro kterou je obžalovaný R. N. v této trestní věci stíhán a v průběhu trvání jeho vazby nedoznal žádných změn. Jak podrobně vyložil Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení, lhůta trvání této vazby obžalovaného byla opakovaně podle §71 tr. ř. prodlužována - naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2000, č. j. 6 Ntv 13/2000-1637, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 11. 2000, č. j. 5 Tvo 136/2000-1650 do 31. ledna 2000. V mezidobí byl procesním stranám doručen opis výše zmíněného odsuzujícího rozsudku, spisy byly předloženy odvolacímu soudu a bylo nařízeno i veřejné zasedání odvolacího soudu o podaném řádném opravném prostředku, které bylo odročeno pouze z důvodu nemoci obhájce obžalovaného.
Vrchní soud v Praze proto v napadeném usnesení, jímž podle §71 odst. 3 tr. ř. znovu prodloužil vazbu obžalovaného R. N. na dobu nezbytně nutnou k provedení tohoto odvolacího řízení, právem shledal, že vazba tohoto obžalovaného je i nadále důvodná z hlediska §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. a že jeho trestní stíhání nebylo dosud možno skončit z důvodů, které je třeba považovat za závažné. Kdyby naopak v tomto stadiu odvolacího řízení byl obžalovaný R. N. propuštěn na svobodu, hrozí, že v páchání závažné majetkové trestné činnosti by pokračoval a přinejmenším tak podstatně ztížil dosažení účelu tohoto trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud proto neshledal stížnost obžalovaného proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze o dalším prodloužení lhůty trvání jeho vazby v žádném směru důvodnou, takže jako takovou ji podle §148 odst. 1 písm c) tr. ř. také zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná
V Brně dne 21. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Fastner