ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.32.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 32/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. března 2001 stížnost obžalovaného H. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2001, sp. zn. 2 Ntv 3/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 10/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2001, sp. zn. 2 Ntv 3/2001, bylo podle §71 odst. 3 tr. řádu rozhodnuto o opětovném prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaného H. M. do 15. 4. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §143 odst. 1 tr. řádu stížnost, kterou blíže nezdůvodnil. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Z podnětu stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k těmto závěrům.
Obžalovaný H. M. je stíhán pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona a pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona. Dne 10. 10. 2000 rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 39 T 10/99-539 tak, že obžalovaného H. M. uznal vinným trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1 a nedovoleného ozbrojování podle §185 a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, dále pak trest vyhoštění na dobu 10 let. Současně rozhodl o náhradě škody. Z protokolu o hlavním líčení se podává, že obžalovaný ihned po vyhlášení rozsudku proti němu podal odvolání a věc byla předložena dne 12. 1. 2001 Vrchnímu soudu v Olomouci.
Obžalovaný H. M. byl vzat do vazby usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 1998, sp. zn. 7 Nt 4544/98, s účinností od 27. 12. 1998, z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) tr. řádu v tehdy platném znění. Zákonná lhůta trvání vazby u obžalovaného uplynula dnem 27. 12. 2000. Tato lhůta byla již v minulosti prodlužována a to usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 3 Ntv 16/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001 sp. zn. 3 Tvo 1/2001 do 28. 2. 2001. Návrh na další prodloužení vazby obžalovaného podal ve lhůtě stanovené v §71 odst. 6 tr. řádu Vrchnímu soudu v Olomouci předseda odvolacího senátu téhož soudu. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že v době od posledního jeho rozhodnutí o dalším trvání vazby obžalovaného do 28. 2. 2001 byla věc odvolacímu soudu předložena dne 12. 1. 2001 a již dne 16. 1. 2001 bylo nařízeno veřejné zasedání k projednání odvolání na den 15. 2. 2001. Toto veřejné zasedání muselo být však odvoláno na základě sdělení původního obhájce obžalovaného, že obžalovaný vypověděl plnou moc. Na podkladě výzvy, aby si obžalovaný zvolil ve lhůtě tří dnů obhájce nového, došla vrchnímu soudu dne 16. 2. 2001 plná moc nového obhájce. Na tuto situaci bylo vrchním soudem reagováno dne 19. 2. 2001 tak, že bylo nařízeno nové veřejné zasedání na den 14. 3. 2001. Z toho tedy vyplývá, že původní veřejné zasedání bylo zmařeno v důsledku postupu obžalovaného a odvolací soud stanovil urychleně nový termín veřejného zasedání na den 14. 3. 2001.
Vrchní soud v Olomouci proto v napadeném usnesení, jímž podle §71 odst. 3 tr. řádu znovu prodloužil vazbu obžalovaného H. M. na dobu nezbytně nutnou k provedení tohoto odvolacího řízení, právem shledal, že vazba u tohoto obžalovaného je i nadále důvodná z hlediska ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a že jeho trestní stíhání nebylo dosud možno skončit z důvodů, které je třeba považovat za závažné. Kdyby naopak v tomto stadiu odvolacího řízení byl obžalovaný H. M. propuštěn na svobodu, hrozí, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, a tak podstatně ztížil či zmařil dosažení účelu tohoto trestního řízení (§1 odst. 1 tr. řádu).
Nejvyšší soud neshledal stížnost obžalovaného proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci o dalším prodloužení lhůty trvání jeho vazby důvodnou, takže jako takovou ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu také zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 1. března 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych