ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.39.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 39/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2001 stížnost obžalovaného B. J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 2 Ntv 3/01, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 12/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 2 Ntv 3/01, bylo podle §71 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaných B. J. M., L. B. H. F. a S. B. H. F. do 22. 5. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný B. J. M. ve lhůtě uvedené v ustanovení §143 odst. 1 tr. ř. stížnost. Namítl v ní, že trest odnětí svobody, jímž je v konkrétní trestní věci ohrožen, je třeba posuzovat vzhledem k délce již vykonané vazby, která by zahrnovala většinu případně znovu uloženého trestu. V uvedené souvislosti poukázal obžalovaný na to, že nemá důvod uprchnout ani se skrývat, aby se takovému trestu vyhnul. Je proto přesvědčen, že důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. v jeho případě již pominuly. Na pobyt v České republice je navíc vázán tím, že zde požádal o udělení politického azylu. Z výše uvedených důvodů nepovažuje stěžovatel napadené usnesení o prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř. za správné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky jeho stížnosti vyhověl, napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Z podnětu této stížnosti přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §147 odst. 1, 2 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení týkajícího se obžalovaného B. J. M., jakož i řízení předcházející přezkoumávané části usnesení a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Obžalovaný B. J. M. je na podkladě obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 8. 2. 2000 stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit jednak sám, jednak se spoluobžalovanými L. B. H. F. a S. B. H. F. Obvodní soud pro Prahu 9, u něhož byla věc vedena pod sp. zn. 21 T 35/2000, rozhodl usnesením ze dne 21. 2. 2000, č. j. 21 T 35/2000-553 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 9 To 154/2000), o postoupení předmětné věci podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému, když dovodil, že v případě obžalovaného L. B. H. F. přichází v úvahu použití právní kvalifikace podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) odst. 4 písm. a) tr. zák. a u obžalovaného S. B. H. F. právní kvalifikace podle §187 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zák. a nikoliv pouze podle §187 odst. 1 tr. zák., jak bylo jejich jednání posuzováno obžalobou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 3. 2000.
Řízení pak dále konal pod sp. zn. 4 T 12/2000 Městský soud v Praze, jenž začal věc projednávat v hlavním líčení od 26. 6. 20000, přičemž rozsudkem ze dne 31. 10. 2000, č. j. 4 T 12/2000-691, uznal obžalované vinnými trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. u obžalovaného B. J. M., podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 4 písm. a) tr. zák. u obžalovaného B. H. F. a podle §187 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zák. u obžalovaného S. B. H. F. Obžalovanému B. J. M. byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen i trest vyhoštění z území republiky na dobu neurčitou. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 2 To 4/01, byl předmětný rozsudek v odvolacím řízení ohledně všech obžalovaných zrušen a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obžalovaný B. J. M. byl vzat do vazby usnesením soudce (soudkyně) Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 2. 1999, sp. zn. 20 Nt 148/99, podle §68 tr. ř., z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. s tím, že vazba se započítává od zadržení, tj. od 22. 2. 1999. V průběhu dalšího řízení byly důvody této vazby omezeny a obžalovaný v současné době vykonává vazbu na základě důvodu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dvouletá lhůta trvání vazby (§71 odst. 2 věta první tr. ř.) u obžalovaného uplynula dnem 22. 2. 2000. Návrh na její prodloužení podle §71 odst. 3 tr. ř. podal za podmínek §71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. předseda senátu Vrchního soudu v Praze. Předmětný návrh odůvodnil trváním důvodů vazby a současným stavem řízení, v němž z objektivních důvodů nebylo možno trestní stíhání obžalovaných skončit v zákonné dvouleté vazební lhůtě.
Nejvyšší soud považuje napadené usnesení Vrchního soudu v Praze za věcně správné, pokud dovodil, že důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. u obžalovaného B. J. M. dosud trvají. Obžalovaný je cizím státním příslušníkem, který se na území České republiky zdržoval bez povolení a v době svého zadržení neměl k dispozici žádné cestovní doklady. Dle vlastní výpovědi, bydlel na různých místech, přičemž šlo většinou o hotely a nikde nepracoval (č. l. 250), takže nebyl vázán ani na určité místo pobytu. V nyní probíhajícím trestním řízení mu hrozí nejen trest odnětí svobody, ale též trest vyhoštění z území republiky (§57 tr. zák.). Ohrožení těmito tresty nevyplývá jen ze zákona, když v případě obžalovaného získalo již konkrétnější podobu ve shora konstatovaném výroku rozsudku Městského soudu v Praze, byť byl tento rozsudek v odvolacím řízení zrušen. Shora uvedená charakteristika osoby obžalovaného ve spojení se skutečností, že obžalovanému je známo, jaké tresty může očekávat, bude-li znovu uznán vinným, zakládá reálnou obavu, že v případě propuštění na svobodu se stane pro soud nedosažitelným tím, že uprchne anebo se bude skrývat (a to i na území ČR), aby se tak vyhnul trestnímu stíhání a oběma hrozícím trestům. Důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. tedy trvají i v nynějším stadiu řízení, když současně nelze předjímat s jakým výsledkem skončí pro obžalovaného řízení o udělení azylu a bude-li mít vliv na budoucí rozhodnutí soudu (srov. ustanovení §57 odst. 3 písm. b/ tr. zák).
Nejvyšší soud se ztotožnil s napadeným usnesením rovněž v tom, že u obžalovaného B. J. M. jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř. Především je nutno uvést, že téměř polovina zákonné vazební lhůty byla vyčerpána již v přípravném řízení, v němž bylo prováděno značné množství procesních úkonů, mj. byly vyžadovány i znalecké posudky z různých oborů. Pokud jde o řízení před soudy prvního a druhého stupně, z jeho výše konstatovaného přehledu nelze dovodit, že by toto řízení bylo zatíženo zaviněnou nečinností obou soudů nebo neodůvodněnými průtahy ve věci. Poněvadž proti všem třem obžalovaným bylo nutno konat společné řízení, neboť jejich trestná činnost spolu úzce souvisí, nebylo možno dovodit, že by k zaviněným průtahům došlo u obžalovaného B. J. M. jen proto, že jeho trestná činnost byla soudem prvního stupně kvalifikována jako nejméně závažná, a že by v důsledku toho mělo být její objasnění s ohledem na množství prováděných důkazů méně náročné.
S přihlédnutím ke všem výše uvedeným okolnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud se nepodařilo trestní stíhání obžalovaného B. J. M. skončit ve lhůtě stanovené v §71 odst. 3 věta první tr. ř., stalo se tak z objektivních důvodů, jež je třeba ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. považovat za závažné. Při stávajících důvodech vazby u obžalovaného současně hrozí, že v případě jeho propuštění na svobodu by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle §1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Doba, na kterou Vrchní soud v Praze prodloužil trvání vazby obžalovaného, tj. do 22. 5. 2001, se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak ke stadiu, v němž se trestní stíhání obžalovaného nyní nachází. Při prodloužení vazby obžalovaného bylo respektováno též ustanovení §71 odst. 4 tr. ř.
Z důvodů, jež byly podrobně rozvedeny v předcházejících odstavcích, shledal Nejvyšší soud výrok napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze věcně správným a současně nezjistil, že by řízení přecházející tomuto usnesení bylo zatíženo procesními vadami. Za tohoto stavu proto stížnost obžalovaného B. J. M. jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. a) zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler