ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.40.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 40/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2001 stížnost obviněného K. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2001, č. j. 2 Ntv 6/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 21/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2001, č. j. 2 Ntv 6/2001, bylo podle §71 odst. 3 tr. řádu rozhodnuto o prodloužení vazby obviněného K. P. do 21. května 2001.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §143 odst. 1 tr. řádu stížnost. V jejím písemném vyhotovení vytýká vrchnímu soudu, že při posuzování důvodů trvání vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu vycházel toliko ze skutečnosti, že je obviněný ohrožen vysokým trestem odnětí svobody. Pokud dále tvrdí, že má kontakty do ciziny a je reálné, že by území republiky opustil, zcela pominul, že má své stálé trvalé bydliště, ve kterém se pravidelně zdržuje se svojí rodinou, v místě bydliště podniká má zde veškerý svůj majetek. Nikdy nebyl trestán a žije spořádaně. Dále zdůraznil, že pokud vyjížděl za hranice, bylo to vždy na krátkou dobu za účelem obchodu, nebo na dovolenou. Z uvedeného dovozuje nereálnost nebezpečí ze způsobení následku uvedeného v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nesouhlasí rovněž se zjištěním vrchního soudu, že jde o věc mimořádně složitou nebo že jsou dány důležité důvody, pro které nebylo možno trestní stíhání ukončit ve stanovené dvouleté lhůtě. V této souvislosti namítá šestiměsíční průtah ve vyhotovení rozsudku, který je nyní napravován opětovným prodloužením vazby.
V závěru podané stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a sám jej propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že stížnost obviněného K. P. důvodná není. Vrchní soud v Praze rozhodl správně jak v otázce existence vazebních důvodů, tak ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný K. P. byl vzat do vazby na podkladě usnesení soudkyně Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 3. 1999, sp. zn. 3 Nt 117/1999 z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu se zápočtem vazby od 19. 3. 1999. V průběhu trestního řízení pak byly důvody vazby obviněného korigovány a v současné době se obviněný nachází ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Dne 1. 3. 2000 byla státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Praze podána obžaloba na obviněného K. P. pro pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že se měl podílet jako společník ve firmě T., s. r. o., M. B., okr. M., na přepravě zásilky kokainu z Kolumbie do Evropy tím, že zásilku, která byla ukryta v dodávce dehydrovaných banánů a kokosu od firmy D. d. C. L. ze S. M. v Kolumbii, pro tuto firmu převzal v Hamburku v SRN, nechal ji přepravit do ČR a uložil ji ve skladišti, kde ji měl následně předat nezjištěným osobám a kde byla v noci z 19. na 20. 3. 1999 zadržena policejními orgány. Následně bylo zjištěno, že se jednalo o zásilku v celkové hmotnosti 117 662 kg kokain hydrochloridu, jejíž hodnota by na černém trhu činila 211.791 600,- Kč.
Podanou obžalobu projednal Krajský soud v Praze v několika hlavních líčeních a rozsudkem ze dne 21. 7. 2000, sp. zn. 2 T 21/2000 byl obviněný K. P. uznán vinným v souladu s podanou obžalobou pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, neboť usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 2 To 201/2000 byl podle §258 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pokud jde o správnost výroku napadeného usnesení a řízení, jež mu předcházelo, Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze na prodloužení vazby obviněného byl vrchnímu soudu předložen včas, při zachování lhůty uvedené v ustanovení §71 odst. 6 tr. řádu. S postupem Vrchního soudu v Praze lze souhlasit, pokud se u obviněného K. P. nejprve zabýval existencí důvodů vazby, které jsou předpokladem pro možnost prodloužení vazební lhůty nad dva roky. Vrchnímu soudu na rozdíl od názoru stěžovatele nelze vytknout, pokud důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu i nadále shledává. Nejvyšší soud má za to, že u obviněného jsou dány skutečnosti, které odůvodňují obavu z možnosti útěku nebo skrývání se a z vyhýbání se trestnímu stíhání. Protože vrchní soud v napadeném usnesení uvádí, z jakých okolností obavy dovozuje, pokládá i Nejvyšší soud závěr o existenci důvodů vazby u obviněného K. P. za správný, plně odůvodněný a nepovažuje za nutné na něm nic měnit. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že podezření ze spáchání závažné trestné činnosti, která se v projednávaném případě vymyká svým rozsahem z rámce běžně páchané trestné činnosti tohoto druhu i nadále trvá a obviněnému hrozí v případě uznání viny žalovaným trestným činem uložení vysokého trestu, což činí obavu z případného útěku nebo skrývání se dostatečně reálnou. Námitkám obviněného nelze přisvědčit též proto, že existence důvodů vazby není podmíněna důkazy potvrzujícími počínání obviněného způsobem, předpokládaným v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, ale lze je opírat o opodstatněné obavy z možnosti takového jednání, v jehož uskutečnění mu má právě vazba zabránit. Argumentace, že má obviněný trvalé bydliště, kde podniká a má rodinu, tyto reálné obavy nemůže rozptýlit.
Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného rozhodnutí ani v tom, jestliže vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby vyplývajících z ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu. Pokud trestní stíhání obviněného K. P. neskončilo v rámci vazební doby dvou let, stalo se tak z důvodů, které nemohou mít povahu neodůvodněných průtahů. Aniž by Nejvyšší soud předjímal celkové hodnocení správnosti dosavadního řízení ještě před jeho pravomocným skončením, pro účely rozhodnutí o prodloužení vazby lze konstatovat, že v přípravném řízení i v řízení před soudem prvního i druhého stupně se nevyskytly takové nedostatky, které by mohly mít vliv na délku trvání vazby. Podle zjištění Nejvyššího soudu jde o věc poměrně důkazně složitou, o čemž mimo jiné svědčí skutečnost, že byla projednávána v několika hlavních líčeních, přičemž hlavní líčení konané dne 15. 3. 2001 muselo být znovu odročeno na 6. 4. 2001 k návrhu obviněného za účelem opětovného výslechu svědka. Jak dále vyplývá ze spisového materiálu, termíny hlavních líčení soud prvního stupně stanovoval bez zbytečných průtahů, rovněž odvolací řízení proběhlo v době přiměřené. Pokud obviněný P. namítá průtahy ve zpracování rozsudku soudu prvního stupně, opomněl skutečnost, že trestní spis musel být předkládán vrchnímu soudu k řízení o stížnosti do rozhodnutí o vazbě, čímž došlo k prodloužení doby obvyklé pro zpracování rozhodnutí (o rozsahu 35 stran).
S napadeným rozhodnutím se lze ztotožnit, i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním na svobodu obviněného bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Jak již bylo uvedeno, vrchní soud shledal u obviněného důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Vzhledem k charakteru projednávané trestné činnosti, způsobu, jakým měla být spáchána, a následku, který tím měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby obviněného je nezbytné též ke splnění účelu trestního řízení podle §1 odst. 1 tr. řádu, protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání pachatele a na předcházení trestné činnosti.
Nejvyšší soud neshledal pochybení, ani pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obviněného Poláka prodloužil. Bylo zde důvodně zohledněno stadium trestního řízení, kdy soud prvního stupně dokončí dokazování a ve věci v hlavním líčení rozhodne. Dobu do 21. 5. 2001 považuje Nejvyšší soud za nezbytně nutnou ke zpracování rozhodnutí, popř. k předložení věci soudu odvolacímu a k jeho rozhodnutí.
Proto Nejvyšší soud stížnost obviněného K. P. jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu zamítl, když neshledal v napadeném rozhodnutí ani v řízení, jež mu předcházelo, žádné nedostatky.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. března 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych